Nastýláním okrasných, ale třeba i zeleninových záhonů, stromů a keřů zásadně snížíme odpařování vody, která tak zůstane co nejdéle v půdě. A to je za suchého počasí klíčové. Bez vody nemůže být půda úrodná a opravdu silně trpí stejně jako rostliny, které v ní chtějí prosperovat. Navíc se shora nechráněná půda za horka přehřívá a to ještě více zrychluje odpar zbylé vláhy. To bychom pak museli běhat s konvemi jako šílení a nebylo by to nic platné. A právě za hrozícího sucha roste význam mulčování, tedy nastýlky. A v horké a suché půdě nestrádají pouze rostliny a jejich kořeny, stejně jako půda sama, ale i užiteční živočichové, stejně jako užitečné houby, které žijí s rostlinami v mykorhize. Mulč je prostě stále ještě podceňovaný zázrak. Nejenže chrání půdu před vysoušením i větrem, nejenže snižuje teplotu na povrchu půdy, jde o užitečnou zahradní pomůcku i za deště, kdy pomáhá vstřebání vláhy a po dešti, kdy brání jejímu rychlému výparu. Navíc brání tvorbě škraloupu na povrchu půdy, tvrdého jako beton, který zabrání přístupu vzduchu a po kterém voda jen odtéká pryč, nevsakuje se. Mulčováním navíc vytváříme úrodný humus, jelikož rostlinná mulč se postupně rozkládá. Což ale na druhou stranu znamená, že musíme mulčovat pravidelně, pravidelně musíme vrstvu mulče přidávat. A co víc, mulčování též brání růstu plevelů. Ne sice na 100%, ale omezí je značně. Na začátku jsme zmínili organické materiály pro mulčování, ovšem mulčovat lze i štěrkem či oblázky, případně keramzitem, ale ten je třeba oproti štěrku dosti drahý. Anorganické materiály též snižují odpar vody a navíc chrání půdní organismy, čímž také přispívají tvorbě humusu. Určitě bude kamenivo vhodnější než mulčovací textilie, ale nad organickou mulč prostě není. S velkým despektem se dívá mnoho zahrádkářů na mulčování plevelem, ale ono je celkem logické. Vytržené rostliny prostě položíme na záhon a zde necháme hnít. Růst již opravdu nezačnou, jen je třeba dodržet podmínku, že plevel ještě nesmí mít zralá semena. Za sucha je navíc často nedostatek trávy k mulčování a právě v takové situaci plevele pomohou, a že plejeme po celou sezónu, takže materiálu je dost. Použít navíc můžeme i plevel, který nevytrháváme ze záhonů, třeba posekané kopřivy z rohu zahrady. Ovšem z těch můžeme vyrobit i účinné tekuté hnojivo, přičemž lze přidat i jiné bylinky. Vzrostlé kopřivy již navíc nejsou tolik vhodné pro bylinkaření, jelikož již nahromadily mnoho dusíku a právě ten vrátíme mulčováním a nebo přípravou jíchy postupně do půdy. Rostlinný mulč (posekaná tráva a plevele) má navíc ještě jednu přednost, žížaly si totiž kousky materiálu zatahují do půdy, čímž se zlepšuje její provzdušňování a také vstřebávání vláhy. Vlastně můžeme dokonce zahradničit bez rytí. Stačí totiž pouze vytrhat plevele, přičemž půdu kypříme, na záhon navézt kompost a navrch položit plevele spolu s posekanou trávou jako mulč. A kdo by rád trávil v zahradě hodiny s rýčem, když nemusí? Čerstvými organickými materiály je ale třeba nastýlat tenčí vrstvy (1 až 2 cm), než je tomu v případě štěpky a kůry. Další materiál pak přidáváme postupně. Ideálním mulčovacím materiálem je také listí, proto se jej na podzim nezbavujeme. Navíc z něj vytvoříme listovku, což je kvalitní kompost. Vystačíme si však i se slámou či senem, což jsou materiály, které můžeme stejně jako listí nastýlat v silnějších vrstvách. Sláma a listí jsou vůbec ideální materiály i z toho důvodu, že tolik neslehávají a neplesniví (jako třeba seno). Čerstvá tráva je přitom sice bohatá na uhlík, ale svým rozkladem připravuje půdu o důležitý dusík, proto je pak třeba více hnojit, například právě na dusík bohatou kopřivovou jíchou. Ta je dokonce vhodnější než minerální hnojiva, jelikož anorganické hnojení neprospívají půdním organismům a proto brzdí tvorbu humusu. Bát se též nemusíme kůry dřevin, borka jehličnanů je ideální pro kyselomilné druhy rostlin, kůra listnáčů pak poslouží ostatním rostlinám. Vynikající je kůra kompostovaná, stejně jako drť či štěpka z větví listnáčů. I tyto materiály můžeme použít v silnějších vrstvách.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
