Tvarovat je možné drátem, zaštipováním nebo řezem. Velikost a tvar bonsají si můžeme určit sami – řezem větví. Řezem také všechno začíná, a proto je důležité dodržovat základní pravidla: pokud dvě větve rostou proti sobě, je nutné jednu z nich odstranit, tenké větve, které vyrůstají z kmene je třeba odříznout, rovněž větve, které se kříží je třeba odstranit. Rozměry listů musí harmonizovat s velikostí bonsaje. Abychom toho dosáhli, provádí se řez listů. Před a po řezu jen nutné omezit zálivku a nehnojit. Nové menší listy vyraší asi tak po 4 týdnech. Při tvarování větví se neobejdeme bez použití drátu, který je nejlepším tvarovacím prostředkem. Silné větve, které nelze již tvarovat drátem tvarujeme použitím rozpěr. Nejvhodnější dobou pro tvarování je jaro. U jehličnanů zjara, u listnatých stromů celé léto odstraňujeme letorosty. Pokud bychom tak neučinili, rostlina by ztratila zcela svůj tvar a růst by se přenesl do koruny. Spodní větve by mohly odumřít nebo v lepším případě zakrnět. Letorosty odstraňujeme zaštipováním nůžkami, pinzetou nebo prsty. Podle úhlu kmene vzhledem k zemi se rozlišuje 5 základních stylů: vzpřímený styl (chokkan) – strom roste rovně a vzpřímeně. Pro tento styl se hodí modřín, jalovec, smrk a borovice. volně vzpřímený styl (tachiki) – působením nejrůznějších vlivů jako je nedostatek světla, vláhy nebo např. vlivem větru se strom naklání nebo nahýbá a mění tak svůj směr růstu. Tento styl je vhodný pro většinu dřevin. šikmý styl (shakan) – strom uhýbá silnému větru nebo se dere ke světlu, protože v místě růstu se mu ho nedostává. polokaskádovitý styl (han-kengai) – strom roste na skalách nebo u řek a jezer, kde se odráží světlo nad vodní hladinou. To láká spodní větve růst nad hladinou. kaskádovitý styl (kengai) – kmen reprezentuje strom ohýbající se směrem dolů pod tíhou sněhu nebo rostoucí na skále za světlem. Vrchol koruny stromu klesá až po úroveň dna misky. Pro tento styl je vhodná vysoká miska, která vyrovnává fyzickou rovnováhu a působí opticky lépe než miska nízká. Tento styl není vhodný pro stromy vyloženě vzpřímeného vzrůstu. Mezi další styly patří: styl koště (hokidachi) – obrys stromu se nápadně podobá japonskému koštěti postavenému vzhůru. Používá se výhradně u listnáčů. Nejlépe tento styl vynikne v zimě, kdy jsou větve bez listů. literátský styl (bunjin) – u toho stylu vznikají stromy s vysokými, štíhlými a extrémně pokroucenými kmeny, které nesou málo větví. Je vhodný pro většinu jehličnanů a pro přirozeně pokroucené opadavé stromy. dvojkmen (kobukan) – strom vytváří již od paty 2 stromy. Jeden kmen je obvykle vyšší a silnější než ten druhý. Větve obou stromů vytvářejí jednu společnou korunu. vícekmen (sokan) – z jednoho kořenového systému vyrůstá více stromů, obvykle v lichém počtu. Větve stromů rovněž tvoří jednu společnou korunu. styl strom na kameni (sekijoju) – kořen bonsaje obepíná malý kámen a končí v půdě pod ním. Tento styl se hodí pro javor, jalovec, borovici atd. styl strom v kameni (ishitsuki) – malý strom vyrůstá na velkém kameni, kdy kořeny jsou zapuštěny do dutiny v kameni a nerostou tak do půdy v misce. styl lesík (yose-ue) – při tomto stylu je vysazováno více stromků do větší misky. Celá kompozice vytváří mini scenérii lesíka. Lesík působí přirozeně, pokud stromy nestojí v řadě a vzdálenosti mezi stromy jsou různé. styl vor (ikadabuki) – základem tohoto stylu je vyvrácený nebo padlý strom, ze kterého vyrůstají větve směrem vzhůru a vzniknou z nich kmeny. styl trs (kabubuki) – u tohoto stylu vyrůstá několik kmenů ze stejného kořene. Jsou uspořádané jako skupina. Pěstování bytových bonsají Nápad pěstovat bonsaje v bytových podmínkách se nevyvinul v Japonsku nýbrž v Německu, odkud se rozšířil i do ostatních států. Používají se nemrazuvzdorné stromy a keře. Bytové bonsaje lze řadit rovněž mezi pokojové rostliny. Lze jmenovat: Hibiscus, Gardenia, Schefflera, Heptapleurum, Ficus benjamina, Ficus microcarpa, Myrtus communis, Olea europaea (olivovník), Pistacia lentiscus a další. Světlo: vyžadují světlé stanoviště bez přímých slunečních paprsků v létě. Rovněž je důležité rostlinu natáčet, aby nerostla jedním směrem. Zálivka: substrát by měl být vždy vlhký, ne však přemokřený. Často je potřebná každodenní zálivka. Vlhkost: bonsajím příliš nesvědčí suchý vzduch v blízkosti ústředního topení. Rostlině pravidelně rosíme listy. Nádobu s rostlinou je nejlépe umístit do misky s vlhkými kaménky. Hnojení: v době vegetace hnojíme každých 14 dní univerzálními hnojivy nebo hnojivy s vyšším obsahem draslíku a fosforu, abychom podpořili výhony a nasazování květů. Po přesazení, v době květu, před tvarováním a v období klidu rostlinu nehnojíme. Teplota: běžná pokojová teplota. Přesazování: přesazujeme vždy každý druhý rok na jaře. Zemina: substrát pro bonsaje. Letnění: pokojové bonsaje můžeme umístit od května do září na zahradu. Pozor však na přímé slunce, rostlina si na něj musí pomalu zvyknout. Pěstování venkovních bonsají Venkovní bonsaje rostou v přirozených klimatických podmínkách, na které jsou také na rozdíl od bytových bonsají připraveny. Jsou silnější a odolnější proti škůdcům a klimatickým změnám než bytové bonsaje. Některé venkovní bonsaje lze po krátkou dobu pěstovat v bytě. Mrazuvzdorným bonsajím však bytové podmínky jako suchý vzduch a teplo nesvědčí a již po pár dnech v bytě začnou chřadnout. Mezi oblíbené venkovní bonsaje patří např.: kdouloň, třešeň, vistárie, planá jabloň, hlohyně, borovice, dub, buk, bříza, jilm, javor a další. Světlo: stinné stanoviště (buk, azalka), dřeviny s květy a plody vyžadují však několik hodin slunečního svitu. Celý den na slunci mohou stát např. borovice a dub. Teplota: v létě je třeba substrát chránit před přehříváním a v zimě před promrznutím. Voda: substrát by měl být stále vlhký, ne však přemokřený. Přesazování: přesazujeme každý druhý rok vždy na jaře. Borovice lze přesazovat i od srpna do září. Zemina: směs z dílu ornice, zahradní zeminy, písku a rašeliny.
