Projížděli jsme ze strachu z případně ucpané dálnice na Znojmo a pak Mikulov od Českých Budějovic spodem, tedy po okrskách přes Jindřichův Hradec a Telč. Bohužel nám objížďky bohatě nahradily hodinu stojící dálniční kolonu. A právě při průjezdu krajem Vysočina jsme se až zděsili, co zde na smrcích napáchal kůrovec. Člověk si to tolik neuvědomí, když problém nevidí na vlastní oči. Po borovicích jsme nekoukali, škody způsobené kůrovcem na smrkových lesních porostech byly tak ohromné, tak do očí bijící, že prostě není vidět přes třísky les. Natož z dálky a z jedoucího automobilu. Jenže právě z různých částí naší země přichází další poplašné zprávy. Týkají se borovic. První problém, jaký se v souvislosti s borovicemi objevil, byl klikoroh borový. Tedy problém, který bylo možné očekávat a očekáván i byl. Jeho výskyt byl však opravdu masivní a boj je dosud dosti marný. Lesníci v posledních čtyřech letech nasázeli milióny malých stromků a to je právě oblíbená potrava klikoroha, který se rychle množí a maří snahy lesníků o nové zalesnění holin. Klikoroh borový (Hylobius abietis) je přirozeným navazujícím druhem na kůrovce. Po vytěženém dřevě napadeném kůrovcem zůstane holina, kterou je nutné zalesnit. A právě takové holiny klikoroh vyhledává. Pařezy jsou vhodnou potravou pro larvy, zatímco dospělci si pochutnávají na lýku mladých sazenic. Když dospělci lýko okoušou v dostatečně velké ploše okolo kmínku, sazenice uhyne. Snaha o zalesňování je proto marná. Podle entomologů je klikoroh borový vlastně stejně nebezpečný jako kůrovec. A vůbec mu nechutnají jen mladé borovice, pustí se do jakékoli zdravé sazenice. Například ve středním Povltaví borovice začaly usychat. A to tak rychle, že je jich pryč odhadem již celá třetina. A nejvíc jich uschlo právě v letošním roce. Kvůli nedostatku srážek zde navíc nepřežila ani nová výsadba. Ve středním Povltaví rostou převážně borovice, proto je nyní na místní lesy velmi smutný pohled. Horké léto, nedostatek srážek a úbytek podzemní vody způsobily, že silné a hluboko sahající kuželovité kořeny borovic si pro vodu již nedosáhly. A bez ní nepřežijí. Další problém je, že voda z kopců odtéká v této části země do Vltavy rychle, svahy jsou zde velmi strmé. Pokud se bude situace v příštím roce opakovat, je na obzoru další lesní katastrofa. První vlna usychání borovic proběhla před dvěma lety, ta letošní je druhá a mnohem silnější. Navíc ty stromy, které zatím sucho přežily, jsou oslabené a lze předpokládat, že si na takové stromy vyšlápnou “škůdci“. Co se týká nové výsadby, z té letos uschlo odhadem dle pístních lesníků 70 až 80 %. A usychají i stromky vzrostlejší. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) je invazní dřevina pocházející ze Severní Ameriky. K nám byla dovezena koncem 18. století a začala její výsadba do parků, lesoparků, ale i přírody. Zde si však nenašla své místo (niku) v ekologickém řetězci a začala se nekontrolovatelně šířit. Jelikož však poskytovala kvalitní dřevo stejně jako místní borovice, nikdo to neřešil. Jenže, tento druh má za prvé velmi agresivní jehličí, které je silně kyselé a špatně se rozkládá, pod vejmutovkami proto v našich lesích nenajdeme mnoho běžného života. Navíc tento druh bohatě plodí již v 20 letech svého věku, zatímco naše borovice lesní (Pinus sylvestris) až po 50 letech růstu. Semenáčky vejmutovky navíc rostou rychleji než ostatní stromy, což znemožňuje růst původních druhů. A právě borovici lesní vejmutovka vytlačuje nejvíce, protože se přirozeně vyskytuje ve stejných lokalitách. V některých oblastech se již vejmutovka intenzivně kácí a nahrazuje jinými druhy. Obnova však bude trvat desítky let. Jak rozeznat borovici lesní od borovice vejmutovky?Borovice lesní má kratší jehlice vyrůstající ve svazcích po dvou a menší oválné šišky, zatímco borovice vejmutovka má dlouhé jehlice vyrůstající ve svazcích po pěti a delší válcovité šišky. Kůra borovice lesní je červenohnědá až šedá a šupinatá, zatímco borovice vejmutovka má světle šedou, hladkou kůru. Co se týče výšky, borovice lesní obvykle dosahuje 20-40 metrů, zatímco vejmutovka může dosáhnout až 50 metrů. Lesníci nakonec připouštějí, že bude nutné začít uvažovat o výsadbách a pěstování úplně jiných druhů dřevin, než na jaké jsme u nás byli zvyklí. A že bude třeba se pohlédnout především po evropských přímořských státech. Zde bych rád připomněl článek z roku 2021 o cedrech, které by se mohly stát jedním z mesiášů našeho lesnictví, ale i okrasných parkových výsadeb. Chce to však mnoho rozvahy a v žádném případě již nesázet na monokultury. Dokonce i původní monokulturní lesní porosty jsou na našem území unikátem, nejsou v přírodě obvyklé. A třeba monokulturní staré bučiny bývají chráněné. I když v jejich případě je to vinou člověka, původně bučiny tvořily až 40 % lesních ploch na našem území a likvidovány byly již od středověku.Zdroj: irozhlas.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, casopis.ochranaprirody.cz, Wikipedia
