Ještě před pár lety to byla jen taková roztomilost, okrajové zpestření ze světa přírodní medicíny. Záležitost, na kterou si u nás pamatovalo jen pár babek kořenářek a dva-tři vyznavači alternativních léčebných postupů, milovníci severského a sibiřského šamanismu. To už je ale pryč. V krátkosti: stromy se zjara po zimě probouzí k životu, a z kořenů do svých nadzemních částí pumpují spoustu vláhy a živin, aby nastartovaly pučení listů a další růst. Na tom nic divného není. Překvapivé mohou být až ony objemy výživné mízy, kterou svými kmeny od kořenů až vzhůru pumpují. V závislosti na velikosti stromu to může být i tisícovka litrů za den. Menší stromky jí samozřejmě táhnou jen stovky nebo desítky litrů. Takhle to v přírodě prostě chodí.Mimořádnost do tohoto přírodního mízního procesu, který má u břízy bělokoré své velmi úzké časové okno kdesi mezi půlkou března a půlkou dubna, vnáší až lidé. Kteří už před tisíciletími - první takové pokusy jsou skutečně doloženy až k 3000 letům před naším letopočtem – přišli s nápadem napojit se na strom – přetnout část jeho potrubí vodivých pletiv, a nechat si z této stromové pumpy odpustit stranou trochu téhle mízy pro vlastní spotřebu.Otázka, proč něco takového dělali, neměla nikdy úplně jednoznačnou odpověď. Není ale zase tak těžké si představit, že naši pradávní pohanští předci tušili za probuzením jara nějaký ten zázrak božských sil. A ona zázračná tekutina, která ze stromů prýštila, jim jistě přišla nabitá energií. Tvořivou a plodnou silou. Jako z pohádky o živé vodě. Takže ji jímali, sbírali – a protože ji chápali jako něco opravdu život mimořádně probouzejícího – používali ji jako univerzální léčivo tam, kde se život ztrácel.Zvyk pouštět břízám na jaře žilou, dojit jejich mízu a tím získávat zázračný elixír, měl tedy charakter magického obřadu. Nemohl to dělat každý, protože bylo zapotřebí poznat ten správný strom - a hlavně ten správný čas - kdy strom ještě nenasadil listy, a kdy byla „vydatnost“ toho vnitřního proudu nejvyšší. A v těch všemožných šamanských, bylinkářských a čert-ví ještě jakých tradicích se tohle uchovávalo, inu, dodnes.Bříza bělokorá má ohromný areál rozšíření napříč celou Evropou a Asií, a všude na jaře pouští mízu. Obecně je ale to pouštění žilou záležitostí spíš končin Běloruska, Ukrajiny, Ruska, Litvy, Lotyšska, Estonska a Finska, a taky několika severských regionů Číny. Tedy, bylo. To, co bylo odrazem zvyků a tradic, se totiž v posledních letech stalo ryze komerční záležitostí, a obchodem s iluzí o univerzální tradiční přírodní medicíně. Tekutý produkt z břízy je dnes nabízen důvěřivcům po hektolitrech, jako div, ne zkapalnělé požehnání a voda z Lurd.Internetoví prodejci se mohou div ne přetrhnout, aby vám tohle „zázračné“ zboží dodali. A namastili si přitom kapsu na váš účet. Zkrátka a dobře, z toho, co bylo poměrně neškodnou záležitostí, se dnes stala věc až vyloženě škodlivá.Naši prapředci museli cíleně vyhledávat léčivé bylinky a přírodní medicínu kolem sebe – protože ničím jiným se v nemoci vyzdravět nemohli. Víra v léčení a v proces uzdravení byla nezbytnou součástí jejich terapie. Která taky ne vždy dopadla úspěšně. Dnes už ale ty možnosti máme o cosi širší, jsme schopni identifikovat, co stojí za našimi nemocemi a jak je můžeme efektivně léčit.A tak už je asi zapotřebí si otevřeně říct, že na březové vodě/březové míze nic zázračného není. Ne, nevyléčí plešatost, jak se dnes často píše. Není to ani přírodní afrodiziakum, takže mužnou sílu tahle vodička do podpalubí nikomu nevrátí. Nezbaví vás ekzému a jiných kožních neduhů, nevyladí vám zažívání, nevyléčí plíseň na nohou a ani ze střev nevyžene domnělé ani skutečné parazity. Nepomůže vám na slabé srdíčko, dušnost ani chudokrevnost, nesrovná vám kosti a klouby v těle, nevyhladí vrásky, nesníží vám cholesterol ani nezachrání vaše ledviny.Víte proč? Protože to je – skoro - obyčejná voda.Snad tu a tam drobet víc podobná minerálce. Když si ji natočíte do trojdecové sklenky, máte v ní 3 gramy sacharidů, 1-3 gramy rozpuštěných cukernatých látek, a pak něco málo zinku a vápníku – zhruba kolem 2 % doporučeného denního příjmu – a pak dvě poměrně koňské dávky hořčíku a manganu. Toho hořčíku je v oněch 300 mililitrech tekutiny obsaženo 95 % denní dávky, manganu dokonce 130 %. A to je celé. Podle téhle receptury si můžete březovou vodu klidně umíchat doma (což taky někteří kulišáci, březovou vodu nabízející a draho prodávající, dělají – protože nikdo nepozná rozdíl). Přítomnost dalších slibovaných obsahových látek je nedoložená, respektive – nikdo neříká, že v jiném vzorku nebudou třeba i další látky – ale nikdo vám nemůže garantovat, že je za rok na tom samém místě, v míze toho samého stromu, najdete opakovaně.Z velmi nezázračně působícího výčtu obsahových látek je patrno jen několik věcí. Předně, ten vysoký obsah hořčíku a manganu – proto to taky co do chuti připomíná trochu dřevitější minerálku z lázní – který ale může být až na závadu. I manganem se můžete otrávit, a pokud si víc než jednu trodecovku březové vody dopřeje dítě, může mít už docela problém. Další zádrhel plyne z těch obsažených cukrů a sacharidů. Březová míza je v sobě nese proto, že je výživným extraktem a energií pro růst stromu, listů. Když ale něco tekutého i s mírným obsahem cukrů stočíte, začne to přirozeně kvasit. Přibližně po dvou dnech tak začne zázračná březová voda octovatět a její chuť se změní na kyselou. Pak je spíše tonikem pro nikoliv dobré, ale špatné zažívání. Pokud tomu chcete předejít, je třeba vodu pasterizovat, převařit.Ale tím se z ní v podstatě stane dočista obyčejná převařená voda. A za tu snad stokoruny nikomu dávat nechcete. A pak je tu ta nepříjemnost s čistotou, hygienickou nezávadností. Bříza si bere vláhu kořeny ze země, tak jako každý jiný strom. Pokud je kolem ní země znečištěná, kontaminovaná, nacucá si i ona kořeny vodu s pozůstatky hnojiv, pesticidů, barviv, toxických popílků. Ona to ustojí, ale vy ne nutně. A divili byste se, kolik na první pohled panensky čistě vypadajících březových hájů bylo dříve důlními výsypkami a haldami, kolik bříz roste na navrstvených skládkách odpadů, podél silnic a železnic.Možná máte své „čisté“ místečko, kam si pro mízu chodila ještě vaše prabába. Ale nikdy nemáte garanci, že když si ji budete kupovat od třetí osoby, byla i ona natolik zodpovědná. Tvrdit vám pochopitelně může cokoliv.Jinak je březová voda špatná pro lidmi s alergiemi na pyly – mimochodem – řadu jarních pylových alergií nastartovalo právě ono popíjení „zdravé“ březové vody. Za zbytnělou slávou téhle chuťovky se nic moc užitečného neskrývá. Neexistuje žádná klinická studie, která by přímé benefity popíjení březové vody podchytila. Jsou jen nepotvrzené spekulace o tom, že může mít antibiotické a protizánětlivé účinky, a zbytek je nafouknutý marketing.Dokáže vás skvěle hydratovat a osvěžit, ale to by zrovna tak dokázala i voda z kohoutku. Když tedy odpářeme od březové vody onu domnělou zdravou legendu a zjistíme, že nemusí být prospěšnější (ale ani škodlivější) než dočista obyčejná voda, tak kde je tedy problém? Ať si za ni hlupáci utrácí, když chtějí, ne? Nu, a to je právě to. Dokud se o navrtávání břízy „pro vlastní spotřebu“ zajímala z jara jen hrstka lidí, dohromady nikomu to neškodilo. Jenže když se z toho teď stal výnosný artikl?Velká bříza „napumpuje“ té mízy až tisíc litrů za den, a nikdo ze staré školy by si víc než deset litrů nenabral. Co by s tím taky dělal. Když ale někdo přičinlivě řeší březovou vodu na kšeft, nekouká. A může odebrat tolik, že zastaví růst stromů. Pochopitelně, že jsou preferovány břízky menšího průměru. A ty může nešetrné navrtávání trvale deformovat. Každý zásah pod kůru je branou pro vstup nemocí, škůdců a parazitů stromů. A to platí i pro břízy. Zástupy nenechavců, kteří pouští břízám žilou, jen aby toho měli dost, nemají nic společného s nějakou přírodní – byť nefunkční – medicínou. Berou si víc, než musí, tam, kde se to nehodí, bez následné péče o poraněné dřeviny. Škodí to stromům, kterých si – když už nic jiného – naši předci kdysi tolik považovali. A to hezké není. Probouzení stromů na jaře je malý zázrak, ale ti, co se ženou za březovou mízou, ho dnes kazí všem.Zdroj: BBC.com, ENG.lsm.lv, ConnexionFrance.com, NCBI.com, FDC.gov, ResearchGate.com, HealthLine.com
