Termín „Streamline Moderne“ se do češtiny prakticky nepřekládá. Nazvat ho totiž Proudnicovou modernou anebo Aerodynamickou architekturou by bylo poněkud kostrbaté. A vzhledem k tomu, že tomuto stylu jde především o eleganci, musíme ty neelegantní pokusy o počeštění názvu preventivně vynechat. Co to tedy je? Dá se říct, že je to o něco mladší a o dost svěžejší příbuzný směru zvaného Art Deco. Hitu 20. a 30. let minulého století.Jenže zatímco Art Deco milovalo ornament, luxus a geometrickou dekorativnost, ten Streamline to pojal víc technicky. Futuristicky. Je to směr, který se inspiroval mohutným technickým pokrokem a světem rychlosti moderních lodí, vlaků a letadel. Streamline je jakousi oslavou budoucnosti. Která ovšem nevznikla ve zrovna pozitivních časech. Když někde vidíte Art Deco (například v čemkoliv, kde hraje David Suchet detektiva Hercula Poirota), je v tom elegance, zdobnost, parádičky. Ten styl šel do módy, když se „všichni víceméně měli dobře“, nebo spíš se nikdo neměl výrazně hůř. Jenže po tomhle optimistickém úvodu přišla velká a vleklá hospodářská krize a univerzální dekorativismus se rychle přežil. Dobře se nevedlo dohromady nikomu.Panovala ale obecná víra v to, že pokrok technologií, civilizační průlomy, tomu učiní přítrž a že zase bude líp. A z té „víry v sílu pokroku“ pak pramenil i onen Streamline. Vyjadřoval naději, že svět propojenější, rychlejší a dynamičtější bude lepším místem pro život. Streamline styl se promítl do proudnicového designu lokomotiv, to podoby automobilů, do všech technických vychytávek od fénů po vysavače. Stranou nestálo ani umění, které začalo svět kolem sebe zachycovat geometrií „žíznivých čar“ a bylo posedlé pohybem a strojovými mechanismy. A ta velká Streamline móda pochopitelně dospěla i do světa architektury.Což byla docela hříčka, protože objekty architektury jsou zpravidla docela statické, nehybné. A přitom měly nově odrážet „pohyb“. Jak na to tehdejší projektanti šli? Například se do návrhů nepokoušeli moc zasazovat ostré úhly. Dávali přednost plynulým křivkám anebo zaobleným rohům. Okna se spíš než jednotlivé otvory ve zdech stávala souvislými prosklenými horizontálními pásy, liniemi. Ty čisté linie a čáry byly patrné všude, zatímco dekorativní prvky a kýčovitá zdobnost úplně vymizela.Stavby tedy vznikaly hladké, bez výstupků. Prosvětleny bývaly luxferami, protože světlo bylo symbolem modernity. Nebály se pohledového betonu – byl to stavební materiál budoucnosti – a lesk zajišťovaly třeba keramické dlaždice (protože na chromovaný kov, typický pro Art Deco, nebylo v časech Streamline dost peněz). Dá se říct, že tehdejší architekti moc technice a fyzice nerozuměli, ale jeden princip si z nic vypůjčili. Aerodynamický tvar, který snižuje tření a odpor vzduchu, ten se jim líbil opravdu moc. Zaoblený tvar vodní kapky byl považován za ideál krásy.A který architekt si snad nebyl úplně jistý, jak to téma uchopit? Ten mohl projektovaný dům navrhnout do podoby ne nepodobné třeba zaoceánského parníku nebo dopravního letadla, a to včetně těch kulatých okýnek paluby a kajut. Každý hned poznal, že taková stavba je pomníkem pokroku a techniky. Styl byl tehdy velmi populární, protože se s ním pojil optimismus, naděje. Prosadil se především ve Státech, ale dostal se i do Evropy. Například do Itálie, odkud expandoval docela nečekaným směrem. Například do jejich tehdy koloniální Etiopie. Ještě dnes se ty největší perly Streamline architektury nachází v Addis Abeba. V Evropě ale začal poměrně záhy splývat s funkcionalismem.Jinak zajímavým rysem tohoto stylu v architektuře bylo, že se často prezentoval ne ani tak v projektech soukromých (vilách a domech), ale spíše v záměrech veřejných. Poštovní úřady, banky, kina, benzínové čerpací stanice, autobusové zastávky a obchodní domy, to byly „vlajkové lodě“ tohoto moderního stylu. To proto, že Streamline Moderne měla stejně jako pokrok sloužit hlavně lidem. Jak to nakonec s tímto stylem plným naděje a optimismu dopadlo? Inu, nostalgicky zapadl. Ne že by se nelíbil, ale v druhé polovině 30. let se klima měnilo spíše k horšímu. A když svět spadl do druhé světové války, nebyl už na pozitivní myšlení v architektuře čas. Po válce byla elegance nahrazena syrovou racionalitou, strohostí a konstrukční pravdivostí.Streamline Moderne už je tedy pryč, ale pár hezkých stavebních příkladů po sobě zanechala. Snad jako připomenutí toho, jak měla budoucnost světa jednou vypadat.Zdroj: Wikipedia
