Bugenvilea (Bougainvillea) je dřevnatá, stálezelená liána patřící do čeledi nocenkovité (Nyctaginaceae). Rod bugenvilea je tvořen až osmnácti druhy a nejčastěji jsou tyto rostliny pěstovány jako okrasné v tropech i subtropech celého světa. Důvod je nasnadě, na první pohled jsou jím nádherné květy, ve skutečnosti však jde o velké, tenké a barevné listeny pergamenového vzhledu, které podpírají drobounké květy. Navíc je rostlina poměrně nenáročná a dlouhověká. Česky se jí také zdrobněle říká bugenvilka či buginka. Na místě je též přirovnání k motýlím křídlům, jelikož právě tak barevné listeny při troše představivosti vypadají. Poprvé popsal rostliny rodu bugenvilea v roce 1766 francouzský botanik Philibert Commerçon. Našel je v Brazílii a v roce 1789 byly pojmenovány po francouzském badateli a admirálovi, veliteli výpravy, při níž byly rostliny objeveny. Jmenoval se Louise Antoina de Bougainville. V Brazílii, zemi svého původu, se bugenvilea stala národní květinou. Jinak se jí též říká “dar mořeplavce“. Bugenvilea je tvárná liána (velmi dobře snáší řez a dobře obrůstá), která nejvíce kvete, když je délka dne rovna délce noci. Důvodem je, že pochází z oblastí nedaleko rovníku, kde jsou den a noc přibližně stejně dlouhé. Zde má dokonce tendenci kvést po celý rok, což ale není v našich podmínkách možné. Dále od rovníku rozkvétá na jaře nebo na podzim v době rovnodennosti (na severní polokouli na jaře, na jižní na podzim). Pokud bychom rostlinu pravidelně neseřezávali, její pichlavé výhony by dorostly do délky až několika metrů. A jelikož musíme rostlinu zazimovávat, není takové pěstování žádoucí. Co potom s ní. Tato vytrvalá, stále zelená a postupně dřevnatějící rostlina roste jako rozložitý keř, ale i malý stromek a nebo se popíná po různých oporách včetně jiných rostlin. Větve má řídce porostlé trny, jimiž se právě zachytává podpěr. Listy jsou střídavé, řapíkaté a celokrajné s lesklými čepelemi tvaru vejčitého až elipticky kopinatého. U některých druhů jsou listy ochlupené. Koncové vrcholičnaté květenství je nejčastěji tvořeno třemi droboučkými a stopkatými květy. Každý květ je přitom podepřen třemi velkými listeny barvy žluté, červené, fialové, růžové, oranžové a nebo bílé. Květy jsou oboupohlavné, široké pouze 0,5 cm, mají tvar nálevkovitý a jsou složené z pěti nebo šesti nevýrazných okvětních lístků. Ty mohou být bílé, slabě nažloutlé a nebo narůžovělé. Ze semeníků se po opylení vyvinou válcovitá, žebrovatá semena s endospermem. Bugenvilea sice vyžaduje dostatek vláhy, nesnese však její nadbytek, stejně jako dlouhodobější sucho. V tropech, tedy oblastech svého původu, nemá období klidu, čili roste a kvete celoročně. V našich podmínkách však přestává růst již při teplotách okolo +15 °C, kdy sucho naopak vyžaduje. Závlaha by byla zbytečná, nevyužitá. Zálivku proto provedeme jen střídmou a v dlouhých časových intervalech, aby rostlina vyloženě neuschla. Bugenvilea se dovede pnout po pevné opoře do výšky až 5 metrů, její vzhled je však dosti proměnlivý. Umí si totiž poradit i bez opory jakožto solitér. Lze ji proto vypěstovat i do podoby vzrostlého stromku a nebo vyššího keře, případně ji lze využít i jako živý plot. To však u nás nepůjde. Před zimou musíme rostliny ukrýt a do venkovního prostředí je vrátíme až v době, kdy denní teploty přesahují výše zmíněných +15 °C. Bugenvilea je též skvělou volbou pro tvarování do podoby bonsaje, která ocení letnění. Rozmnožování je možné provádět vegetativně hřížením mladých stonků a nebo zdřevnatělými, polovyzrálými, případně kořenovými řízky. Pozor však, řízky zakoření za teplot 30 °C a vyšších. A trvat to bude přibližně až 6 týdnů. Zakořeněné řízky mají velmi křehké kořínky a pokud bychom je poškodili, růst rostliny by se zastavil. Přesazování proto provádíme opatrně a včetně kořenového balu. Mladé rostlinky se později seřezávají, díky čemuž se nám krásně rozkošatí. Případně lze v mládí ohýbat a tvarovat výhony. Jednotlivé druhy rodu bugenvilea se mezi sebou přirozeně kříží, proto vznikají snadno nové kultivary. Ovšem většina dnes pěstovaných kultivarů je výsledkem křížení tří nejdůležitějších druhů. Jsou jimi bugenvilea lysá (Bougainvillea glabra), bugenvilea nádherná (Bougainvillea spectabilis) a bugenvilea peruánská (Bougainvillea peruviana).Bugenvilea lysá (Bougainvillea glabra) je liána a nebo hustý keř s tenčími větvemi, které rostou ve všech směrech. Její krátké a tenké ostny mají tupou špičku, listy mohou být na rubu řídce ochlupené a špičaté trojúhelníkovité listeny jsou barvy purpurově fialové. Tento druh má robustní kořeny a chlad snáší výrazně lépe než ostatní druhy a odrůdy.Bugenvilea nádherná (Bougainvillea spectabilis) má velké a hustě ochlupené listy a výrazně zakřivené trny. Listeny jsou též poměrně velké, barvy růžové, žluté, rezavě červené a nebo fialové.Bugenvilea peruánská (Bougainvillea peruviana) je liána a nebo rozvolněný keř s trny v mládí rovnými, později zakřivenými. Listy má velké a lysé, okrouhlé listeny jsou barvy tmavě fialové a na dotek jsou velice jemné. Z mnoha kultivarů můžeme zmínit například ’Sanderiana‘, ’Cyphery‘, ’Ada Atwell‘, ’Eavet‘, ’Beaujolais‘, ’Berilus‘, ’Briliant‘, ’Double Orange‘, ’Floribudna‘, ’Golden Glow‘, ’India Flame‘ a ’Sunrise‘. Kultivarů dnes najdeme na trhu více jak 300, z nichž některé vznikly spontánně, jiné záměrně. Mnoho rostlin jsou potomky hybridů, jejichž původ nelze určit, což vedlo k vytvoření různých názvů pro stejné kultivary. U mnoha odrůd přitom listeny mění barvu. Jinak jsou zbarvené v době rozkvětu a jinak při odkvétání. Proto se například oranžová poupata zbarví až do sytě rudé, načež vyblednou do růžové a nakonec vypadají jako průsvitný pergamen. Skvělou zprávou je, že rostliny nejčastěji kvetou po celé léto. Jakmile se teploty blíží 15 °C, přeneseme rostlinu na chladné a vzdušné stanoviště s teplotami okolo 10 °C, kde si odpočine. Počítejte s tím, že shodí listy a nebude třeba příliš zalévat. Pouze v delších časových intervalech rostlině nalijeme trochu vlažné vody, aby vyloženě neuschla. Stejně tak nebude v tuto dobu náročná na světlo. Na jaře rostlinu radikálněji seřízneme, přičemž platí, že čím více seřízneme, tím krásnější a hustější bude. Navíc se nebude tolik vytahovat. Při přemístění rostliny ven mohou opadat květy. Navíc platí, že za nedostatku sluníčka se listeny se nevybarví. Rostlina vyžaduje plné slunce, jižní orientaci a ideálně vyhřátou zeď. Teplo miluje stejně jako sluníčko. Až v tuto chvíli začínáme s hnojením a pokračujeme do konce sezóny. Začínáme hnojením podporujícím růst listů a jakmile se objeví poupata, použijeme hnojivo podporující kvetení. Ideální jsou třeba hnojiva určená pro muškáty.A pozor, tato krásná liána obsahuje ve všech svých částech jed dráždící žaludeční sliznici.Zdroj: Wikipedia.org
