Buk je opadavá dřevina, která vždy upoutá hladkou šedou kůrou. Listy jsou vejčité, lesklé a poměrně hodně žilnaté, v podzimním období získávají měděnou až žluto-oranžovou barvu. Klasický hladký nevroubkovaný list bývá zejména u kultivarů často zcela odlišný – pilovitý a zpeřený. Buky jsou také poměrně odolné vůči civilizačním vlivům, mají však určité požadavky na stanoviště, zejména co se půdy týče. V krajině V přírodě se běžně vyskytuje buk lesní (fagus sylavatica), cca. do 800 m.n.m. Tento druh může na vhodném stanovišti dosáhnout až 30 m výšky a má značně rozkladitou korunu. V parku V parcích se také často setkáváme s bukem nebo případně s jeho kultivary. Velmi častý je Fagus sylvatica „Purpurea“ (kultivar podobné konstituce a vzrůstu), jehož listy jsou purpurové. Případně také Fagus sylvatica „Asplenifolia“. Jejich různé kultivary se hodí do velkých zahrad, lesoparků, parků a zámeckých zahrad. V zahradě Pro menší zahrady, kde jsme limitování prostorem, se nejlépe hodí různé kultivary, zejména s převislými větvemi, např. „Pendula“ nebo „Purpurea Pendula“, případně se sloupovitou korunou „Dawyk“, nebo další formy „Gold“ a buky s překroucenými větvemi „Tortuosa“. Původní druh se také výborně hodí k vytvoření živého plotu, tento je ale třeba pravidelně stříhat. Výběr vhodného druhu Při výběru vhodného druhu je opět důležité přihlédnout k tomu, do jakého prostředí strom chceme vysadit. Zda do lesoparku, zahrady u chalupy nebo menší městské zahrady. Jak sázet Buky je nejvhodnější sázet jako soliterní dřeviny (zejména v malých zahradách). Z hlediska stanoviště je lze považovat za nenáročné dřeviny. Má však rád vlhčí ovzduší a úrodnou humózní půdu, nepříliš suchou s vyšším obsahem vápníku. Bukům se daří jak na slunném, tak polostinném stanovišti. Z hlediska požadavků je bez zvláštních nároků na péči. V počáteční době po výsadbě lze doporučit jejich častější zalévání. Výše uvedené původní druhy se běžně množí ze semen, kultivary se množí roubováním. Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) je poměrně častou dřevinou městského prostředí. Stejně jako javor velice dobře snáší městské zátěže (smog atd.) a dobře regeneruje. Přestože se jedná o poměrně vzrostlé dřeviny, které se nejlépe uplatní jako solitery, jejich drobnější formy se hodí i do zahrad. Jírovce nás vždy upoutají zejména v jarním období (květen), kdy kvetou velkými vzpřímenými latovitými květenstvími. Pokud stojí více těchto stromů vedle sebe, působí v květu vždy velice efektně. Květy mohou mít v závislosti na druhu bílé až červené. Jejich listy jsou dlanité 5-9 četné. Na podzim se zbarvují žlutě až hnědě. V krajině V krajině se vyskytuje jírovec maďal převážně jako solitera, případně vytváří menší skupinky. Může dosahovat až 25 m a má kulovitou korunu. Jeho plody vypadávající z ostnatých tobolek jsou navíc důležitou potravou lesní zvěře. V parku V parcích se jírovec maďal i jeho kultivary vyskytují také poměrně často. Běžný je „Baumannii“, dále „Aureovariegata“ – se žlutými pestrými listy a „Albovariegatum“ – s bělavě pestrými listy. V zahradě Menšího vzrůstu s červenými květy a tudíž pro zahrady vhodnější je jírovec červený. Podobné konstituce a barvy květů je kultivar „Briotii“. Dále jsou vhodné kultivary „Marginata“, případně “Aureo-marginata“ s pestrými žlutými listy. I jírovec má své převislé formy (jak maďal tak červený) – kultivary „Pendula“. Nejmenšími jírovci je zejména jírovec žlutý, který má drobné žluté květy a je celkově drobnější konstituce. Ještě menší je pak jírovec zanedbaný (A.neglecta) mající po vyrašení růžové, později zelenožluté listy a dále jírovec drobnokvětý (A.parviflora), který tvoří v podstatě široký keř. Kvete v červnu a červenci bělorůžovými květy. Výběr vhodného druhu Při výběru vhodného druhu je opět důležité přihlédnout k tomu, do jakého prostředí strom chceme vysadit. Jak sázet Jírovce je nejvhodnější sázet jako soliterní dřeviny (zejména v malých zahradách). Z hlediska stanoviště je lze považovat za nenáročné, vesměs světlomilné dřeviny. Půdu má radši lehčí, humózní a přiměřeně vlhkou. V přílišném vlhku a v mrazových kotlinách mohou namrzat i když dobře regenerují. Mají velké regenerační schopnosti a proto se u nich nemusíme bát ani zásadního zmlazovacího řezu v předjaří. V období sucha u nich dochází často k předčasnému opadu listí, tato skutečnost je navíc umocněna napadením většiny jírovců klíněnkou, kdy dochází také k stočení, uschnutí a opadání listů. Výše uvedené původní druhy se běžně množí ze semen, kultivary se množí očkováním.
