Exotické cedry nebyly nikdy ve středu zájmu našich lesníků, poslední roky jsou však spolu s dalšími exotickými dřevinami, které snesou i drsnější klima, velmi skloňovány. I když škarohlídů je stále dost. Podle některých lesníků může dovoz sazenic exotických dřevin zachránit české lesnictví, skeptici pro změnu hovoří o neprověřeném experimentu. Jak ale něco prověřit, když to nezkusíme pro začátek alespoň na menších plochách? A když neuděláme stejnou chybu, jakou jsme dělali dosud, tedy když nebudeme vysazovat cedrové monokultury? Větší sucho a teplo posledních let samo naznačuje, že je třeba něco změnit. Ovšem ve Středomoří je takové počasí tradičním a tamní dřeviny se klimatu dovedly přizpůsobit. Nápad vysazovat exotičtější dřeviny má však zřejmě více kritiků než zastánců. Něco se ale udělat musí. Nakonec na jihu Moravy se již úspěšně pěstují i fíky. Je sice pravdou, že se v minulosti exotické dřeviny pěstovaly především proto, že v našich podmínkách neměly škůdce a choroby (což nakonec není vůbec špatný bonus), dnes je ale spíše sledována jejich schopnost lépe odolávat delším obdobím sucha a větším vedrům v období vegetace spolu se schopností tolerovat naše zimy. A světe div se, někteří lesníci si uvědomili, že právě dřeviny jako cedry prošly ve své domovině dlouhodobým procesem přírodního výběru za klimatických podmínek, jakým se ty naše začínají podobat. Nejsem odborník ani lesník, ale před cca 25 lety jsme si přivezli z Maroka sazeničku cedru v plastovém kelímku, tchán (věčný experimentátor, dnes již na věčnosti) si ji vysadil v zahradě a nyní má tento strom celkem úctyhodné rozměry. A to bývaly ještě před 25 lety naše zimy tak nějak v normě. Jaké druhy cedru můžeme dnes koupit a jaké mají nároky? Cedrové dřevo je pevné, načervenalé a voní příjemně sladce. Navíc je velmi málo sukovité a výborně se leští., ideální je proto k výrobě nábytku. Ve starověku se z něj však vyráběly lodě, trámy a sloupy, podlahy i obklady stěn, dokonce i sarkofágy. Používalo se též jako vykuřovadlo při rituálních očistách. Pryskyřicí a olejem z cedrů se ošetřovaly různé předměty kvůli zvýšení trvanlivosti, balzamovala se jimi však také mrtvá těla. Cedrové dřevo navíc nebývá napadáno hmyzem. Zajímavostí je, že ve starověku velmi rozšířený libanonský cedr najdeme dnes v Libanonu již jen v několika lokalitách (např. v přírodní rezervaci Al Shouf Cedar jihovýchodně od Bejrútu, kde najdeme i stromy staré více jak tisíc let). Rod cedr (Cedrus) má různě dlouhé výhony s neopadavými jehlicovitými listy, které rostou ve svazcích. Na prodloužených výhonech jsou uspořádány spirálovitě a dál od sebe, na krátkých výhonech jsou hustě natěsnané. Na starších stromech najdeme na podzim samčí a samičí květy, ty samčí jsou žluté a jde o podlouhlé šištičky, samičí květy mají vejčitý tvar a jsou zabarvené purpurově. A právě ze samičích květů se vyvíjejí šišky, které se na stromech otevírají a rozpadají až ve druhém či třetím roce. Šupinky samičích šišek jsou tedy přitisknuté velice dlouho. Mezi cedry řadíme čtyři blízce příbuzné druhy z čeledi jedlovitých (Abietaceae) : cedr libanonský, himálajský, atlaský a krátkolistý. Zajímavostí je, že cedry rostoucí v horách jsou mnohem pevnější a mají i hustější větve. A samozřejmě jsou zde i odlišnosti právě podle druhu, například cedr himálajský je ve stáří mohutný a široký a větve má hustější než cedr atlaský. A třeba na téma roztodivnosti tvarů koruny starších jedinců cedru libanonského lze vytvářet umělecká díla. Pro naše klimatické podmínky se jeví jako nejvhodnější cedr atlaský, který je nakonec běžnou součástí našich parkových výsadeb a to již letitou. Ovšem i cedr atlaský nesnáší zimní větry, velké mrazy a pozdní jarní mrazíky. Ocení slunné a dobře odvodněné stanoviště chráněné před větry. A jelikož cedry nesnáší přesazování, je třeba volit finální stanoviště, na kterém počítáme s budoucími rozměry stromu. Nejzranitelnější jsou cedry v prvních několika letech, dokud dostatečně nezakoření. Mladé sazeničky je proto třeba dostatečně chránit před ledovým větrem a mrazem. Kořeny musíme zasypat dostatečně silnou vrstvou mulče a při velkých mrazech je třeba chránit i korunu, nejlépe obalením do bílé netkané textilie, případně jutoviny. A jakmile teploty opět překročí nulu, je třeba počítat s hojnou zálivkou. Dobré je, že cedry dovedou znova obrazit po přemrznutí a opadu jehličí. Dobrou zprávou pro zahrádkáře (resp. majitele zahrad) je, že si lze vybrat šlechtěný kultivar cedru, který bude odpovídat rozměrům zahrady. Nabízené jsou tedy i odrůdy nižšího vzrůstu a vůbec subtilnějších rozměrů. Dokonce lze vysadit i stromky, které v dospělosti nepřesáhnou 2 metry výšky. Habitus koruny bývá většinou kuželovitý či pyramidální a vybrat si můžeme i podle barvy jehličí (například tmavě zelená, modrošedá a zlatožlutá). Cedr atlaský (Cedrus atlantica) je majestátný, mohutný strom, dorůstající výšky okolo 30 metrů. Tento druh cedru pochází ze severozápadního afrického pohoří Atlas (Maroko, Alžírsko). Typické jsou pro něj modrozelené jehlice dlouhé až 3 centimetry a namodralé šišky. V mládí má korunu široce kuželovitou, pravidelnou a řidší, která se s věkem mění na širokou a nepravidelnou. Mrazuvzdorný je do cca -24 °C, snese však krátkodobě i větší mrazy. Pro zahrady jsou určené kultivary 'Glauca Pendula' (převislý kultivar vysoký v dospělosti 4 metry, s nepravidelnou korunou a modrostříbrnými jehlicemi, nabízí fantastické, originální tvary koruny, na jaře můžeme sestřihnout mladší výhony, do staršího dřeva zásadně neřežeme, další patro vytvoříme vyvázáním hlavní větve blízko terminálu), 'Glauca' (dosahuje v dospělosti výšky až 20 metrů a šířky až 12 metrů, koruna má tvar nejprve kuželovitý, později se mladé výhony na starších větvích sklánějí do stran, stromy mají stříbřitě modré, velmi husté jehličí), 'Sahara frost' (vzpřímeně rostoucí, v deseti letech má výšku 3 metry, na jaře a v létě má bíle zbarvené přírůstky, které jsou později šedozelené a v zimě mají bílé špičky) a 'Saphire Nymph' (atraktivní zakrslý s modře zabarvenými jehlicemi, za 10 let doroste do výšky max. 50 cm 60 cm šířky, pro svůj kompaktní tvar a drobnější vzrůst je ideální do skalek a malých zahrádek). Cedr himálajský (Cedrus deodara) má oproti tomu atlaskému hustěji postavené větve, které odstávají vodorovně a z nich se spouštějí jako převisy pružné větvičky, jehlice má měkké, svěže zelené a dlouhé 6 cm, šišky jsou velké až 15 cm, pochází z Afghánistánu, Pákistánu a severní Indie.Roste velmi rychle, proto se používá jako podnož, bohužel má však nižší mrazuvzdornost (do cca -21 °C), proto má smysl vysazovat v našich podmínkách pouze šlechtěné kultivary, které bývají mnohem odolnější. Z kultivarů můžeme sáhnout po 'Feeling Blue' (středně rychle rostoucí s mírně převislými větvemi a krátkými modrozelenými jehlicemi, finální výška stromu je závislá na místě vyvázání), 'Pendula' (široce rostoucí, dorůstá výšky 5 metrů, koruna má tvar nepravidelný s převislými větvemi, které dosahují až k zemi, u mladých rostlin můžeme vyvazovat terminál, modrozelené jehlice tvoří bohaté svazky, vejcovité šišky s kulatým vrcholem rostou vzpřímeně), 'Divinely Blue' (kultivar s modrozeleným jehličím, nejprve tvoří rozkladitý keř s plochým vrcholem, až při dospívání se začne vytahovat a vytvoří si hlavní terminál, dobře snáší sucho). Dále jsou tady kultivary 'Robusta' (12 až 15 metrů vysoké stromy s modrozeleným jehličím a korunou pyramidálního tvaru, hlavní větve rostou vodorovně (kolno) k terminálu, na koncích se nepatrně svěšují, šišky jsou červenohnědé), 'Eisregen' (vzpřímený a velice úzký kultivar s bočními, mírně převislými větvemi a namodralými jehlicemi, doroste do výšky 4,5 metru a šířky 2,5 metru, roste dosti pomalu), 'Aurea' (roste pomaleji a dorůstá výšky 4 až 5 metrů, stromky jsou bohatě větvené, jehlice jsou zlatavě žluté až žlutozelené), 'Golden Horizon' (bohatě větvený kultivar se zlatozeleným jehličím, růst keřovitý, výška max. 1,5 metru), 'Lime Glow' (pomalu rostoucí kultivar se zlatožlutými jehlicemi, v mládí keřovitý tvar, později doroste do výšky 2 metry a šířky 1,8 metru) a 'Kelly Gold' (rychle rostoucí kultivar s modrozeleným jehličím, habitus má hustý a lehce kuželovitý, za 10 let doroste výšky 10 metrů a šířky 6 metrů, konce větviček jsou mírně převislé a zlatavé). Cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia) je endemickým druhem pocházejícím z kyperského pohoří Troödos. Ze všech cedrů je nejmenší a hodí se proto i do malých zahrad. Zelené jehlice má velmi krátké (cca pouze 1 cm), roste velice pomalu a tvoří řídkou korunu. Jeho větve se sklánějí a šišky jsou hnědé. Pokud na tento druh narazíme v našich zahradnictvích, půjde zřejmě o kultivar 'Compacta', který dorůstá výšky 1,5 metru. Vyžaduje propustnou půdu, slunné stanoviště (snese i mírný polostín) a ochranu před mrazivými větry.
