Šetřit, šetřit, šetřit… Opravdu?Sáhnout po nejlevnější barvě v regálu je přímo ideální, pokud ve skutečnosti chcete utratit víc. Levnější a méně kvalitní barvy mají menší hustotu, a pokryjí srovnatelně menší plochu. Místo jedné plechovky nakonec stejně budete muset dokoupit druhou, abyste práci mohli úspěšně dokončit. Pokud ji tedy ještě budou mít skladem. Levnější a méně kvalitní barvy navíc nemají dostatečnou přilnavost k povrchu, rychleji blednou a velmi pravděpodobně tak budete opakovat nový nátěr dříve, než s barvou osvědčené kvality.Všechny zelené barvy nejsou stejně zelenéDo podobné kategorie nepříliš rozumných nápadů patří i představa, že odstín skutečně téže barvy mi nabídne barva od několika různých výrobců. I když se to možná nezdá, taková „lososová“ barva může ve skutečnosti nabývat velmi různých barevných tónů u jednoho každého výrobce. Když se tedy dostanete do toho kritického momentu, že vám nevyšla barva na polovinu stěny, opravdu se raději vyplatí přemalovat ji celou, než jen polovinu. Pokud byste se snažili navázat tam, kde vám došla barva, tak možná ušetříte, ale každodenní pohled na viditelné barevné odstupňování na stěně vám radost z uspořené koruny pokazí. Třicet a třicet metrů není šedesátJe to smutné, ale když přijde na malování pokoje, přestávají platit i základní matematická pravidla. Nevěříte? Přebal plechovky s barvou garantuje, že celý objem bude stačit na 30 metrů čtverečních nátěru. A protože potřebujete natřít šedesát metrů, v jednoduchém součtu vezmete dvě plechovky. K vašemu nemalému údivu to ale nestačí. Kde je chyba? První nátěr, zvláště ten opravdu první, načínací, si totiž vyžádá výrazně větší objem barvy, než následující nátěry „udržovací“. Buďte proto připraveni na tuto variantu, a barvou se v předstihu dostatečně zásobujte.Čas jsou peníze, ale najednou to prostě nepůjdePrvní nátěr je pracnější, a vyžádá si nějakou dobu, než zaschne. Teprve pak je vhodné nastoupit s druhou vrstvou. Ano, v drtivém množství případů je zapotřebí nanést dvě vrstvy nátěru, a ideálně si ještě ponechat něco málo barvy na „dodělávky“ a zahlazení detailů. Začít nanášet druhou vrstvu, aniž ta v podkladu zaschla, znamená mít brzy váleček obalený celými kusy předchozího nátěru. Výsledek je dost odpudivý. Ani šetřit za každou cenu, ždímat štětec nebo vymačkávat váleček do poslední kapičky, není něčím, s čím si pomůžete. Nepodceňte přípravné práceZakrýt nábytek, podlahu a vlastně veškerý prostor, který se může znečistit. Až potud nemá tenhle nápad chybu. Pokud se tedy nerozhodnete využít k zakrytí (zejména podlahy) igelit. Plasty totiž nesají, jsou kluzké a barvené kaluže na nich zůstávají. A velmi snadno se pak barevné stopy šíří do celého bytu. Mnohem lepší variantou jsou stará prostěradla nebo kusy kartonové krabice. Je to smutné, ale představa, že se vlastně veškerá práce s malováním odbude někde mezi zakrýváním nábytku, rozmícháváním barvy a vlastním nanášením, se nezakládá na pravdě. Před vlastním malováním je totiž ještě nezbytné připravit stěny, aby na nich barva dobře ulpívala. Zbrázdění povrchu dosáhnete s pomocí smirkového papíru, přičemž nemusíte dřít až na zdivo. Natřené neznamená opravenéPodobně mylný je i předpoklad, že barva „zakryje a vyplní“ všechny pukliny, praskliny a mezírky, například podél dveřních futer nebo podél obložení. I tady se rozhodně vyplatí nejprve vyplnit vmezeřené prostory (například pěnou) a teprve po zaschnutí přistoupit k malování. Barva totiž mezery jednorázově překryje, ale během vysychání se prolomí dovnitř, a tyto nehezké nedostatky pak znovu vystoupí na povrch. Nejdřív utěsnit, potom malovat. Protřepat a zamíchatSnaha nezašpinit příliš mnoho nádob, a nabírat barvu přímo z plechovky, rovněž není příliš šťastný nápad. Plechovka je těžká, nepraktická a skoro si říká o převrhnutí. Navíc v ní nikdy barvu pořádně nerozmícháte. I když se to může zdát na první pohled zbytečné a práci přidělávající, využijte na nabírání barvy jinou nádobu, a rozmíchanou barvu z nádoby do ní přelijte přes sítko nebo jemnou silonovou tkaninu. Vyvarujete se nerozmíchaných kusů barvy, mastnotám a hrudkám.Ani na špatných štětcích neušetříteMalířské štětce a válečky patří mezi nejméně oblíbené pracovní náčiní snad v každé domácnosti. Řadí se totiž mezi nástroje, které využijete jen jednou za dlouhý čas, a po dobu mezi použitím většinou jen zbytečně zabírají místo v garáži nebo dílně. Navíc jsou kvalitní štětce a malířské válečky poměrně drahou záležitostí. Vyplatí se na nich šetřit? Jednorázový nákup malířského náčiní může přijít draho: z nekvalitních štětců vypadávají štětiny, přilepují se k malovanému povrchu a vytváří chlupaté stěny, a nekvalitní válečky nanášejí barvu nerovnoměrně. Maskovací páska není luxus, ale nutnostStejně ne-úsporným opatřením je pořízení nekvalitní maskovací pásky k zakrývání lomových hran. Nebo dokonce její nepořízení! Snaha ušetřit se při průměrné ceně cca 100 korun za padesát metrů pásky skutečně nemusí vyplatit. Některé nekvalitní pásky jsou totiž po technické stránce funkční až příliš, a díky silné vrstvě lepivé složky zanechávají na původním povrchu lepivé skvrny. Při výběru byste měli zvážit, zda budete potřebovat pásku do venkovního prostředí, nebo do interiéru, jak dlouho bude na místě instalována, a nezapomeňte zvolit i optimální šířku.Praxe návody nenahradíPřečetli jste si návod na přebalu plechovky s barvou, prostudovali několik popisných a obsáhlých návodů na internetu. A teď, protože už jste naprostí odborníci, vyrazíte vymalovat svůj první pokoj. Jenže upřímně, malování pokojů je prostě jednou z těch věcí, které se nedají úplně teoreticky nastudovat. I když vám každý řekne, že na tom vlastně nic není. Určitě se vám mnohem víc vyplatí, když se aspoň na poprvé necháte „vést“ někým, kdo už zkušenosti s malováním má. Ideálně někým, kdo nejenže četl všechny ty návody jako vy, ale kdo to opravdu umí. Malování není společenská událost„Budu malovat svůj nový byt, a tak pozvu pár přátel, aby mi pomohli.“ Možná jste už takovou větu někdy slyšeli, a na první pohled vám na ní nepřišlo nic špatného. Pro malíře pokojů je ale takový nápad přinejmenším šílený. Nejde ani tak o drinky, veselou hudbu a přátelské šmouhy barvy na obličeji, jako v americkém seriálu. Jde o to, že skutečně každý člověk má svůj nezaměnitelný styl natírání, tlačí na váleček trochu jinou silou a dělá malinko odlišné tahy. Výsledkem není vymalovaný pokoj, ale jakýsi pačvork, mozaika různých fleků provedená v jednobarevném provedení. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
