Jestliže ještě přibližně před deseti lety platila běžná čtyřčlenná rodina za studenou pitnou vodu přibližně 2000 korun ročně (obvykle šlo o čtvrtletní zálohy ve výši 500 korun), dnes již některým nestačí 2000 korun čtvrtletně. A ceny vody nadále porostou. Všichni dnes skloňujeme enormní ceny energií a potřebu jejich úspor, přitom právě voda jako by byla jakousi samozřejmostí na okraji zájmu. Jenže cena vody dosáhla v roce 2022 celorepublikového průměru 97,53 koruny za kubík (1 000 litrů), z toho činí průměrná cena vodného 49,88 koruny a stočného 45,88 koruny za kubík. Vodné vyjadřuje cenu za objem odebrané pitné nebo užitkové vody z vodovodu. Spotřebu vody za cenu vodného sledujeme pomocí vodoměru a právě cena vodného je tradičně o pár korun vyšší než cena stočného. Stočné přitom vyjadřuje cenu za objem vody odvedený do kanalizace, kterou je odpadní voda odváděna do čistíren odpadních vod k vyčištění. Obecně se přirozeně počítá s tím, že do kanalizace odvedeme přibližně totéž množství vody, jaké spotřebujeme na vodném. Najdou se však situace, kdy lze na stočném výrazně ušetřit, kdy lze požádat o snížení stočného. Od roku 1990 přitom cena vody neustále roste. Kromě let 1989 a 1990 došlo každý rok ke zdražení. Medián změn ceny vody je 6,4%, v absolutních hodnotách pak 2,42,- Kč. Běžně se cena za vodu udává v 1 m3 (kubík vody), který obsahuje 1 000 litrů vody. Jestliže chceme spočítat cenu za 1 litr vody, vydělíme cenu číslem 1 000. V roce 2022 byla cena za 1 litr vody v průměru 0,09753, tedy pro pamětníky desetník. 10 litrů pak vyšlo zaokrouhleně na bájnou korunu, kačku. Průměrná cena vody přesáhne v roce 2023 výrazně 100,- Kč za kubík pitné vody. A také v dalších letech lze očekávat pokračující zdražování. Od roku 1990 voda zdražovala meziročně nejčastěji o 6,4%. Cena vody dokonce roste v dlouhodobém trendu rychleji než průměrná míra inflace, což se změnilo až od roku 2020 s výrazně rychlejším růstem inflace. Jelikož je ale inflace primárně tažena cenami energií a to jsou komodity, které využívají i vodárny a kanalizace, je plánované zdražení vody jen doběhnutím trendu. Tedy žádná nečekaná zpráva, zdražovat se letos bude razantně, někde o podíl nevýše deseti procentní, jinde klidně i o 30% a více. Je nasnadě, že to bude mít dopad i na naše peněženky. V roce 2023 prostě bude cena vody dohánět skokový nárůst inflace. Je sice možné, že někde nezdraží vůbec (předpokládá se to třeba v Plzni), ale to jsou jen světlé výjimky. Vše záleží na připravenosti jednotlivých vodáren a kanalizací včetně jejich připravenosti na energetickou krizi. Pokud budeme počítat s razantním zdražením o průměrných 20 % v roce 2023 a v dalších letech, kdy se nárůst pohyboval na obligátní hodnotě 6,4% (medián od roku 1989), zaplatíme v průměru nejméně 200 korun za každý kubík pitné vody v roce 2032. Cenu vody však mohou ještě rychleji zvyšovat klimatické změny a její nedostatek.A srovnání se zbytkem Evrop? Podobně jako Pražané mají drahou vody obyvatelé Amsterodamu, Hamburku a Bruselu, výrazně dražší vodu mají lidé třeba v Oslu a Kodani. V úvahu musíme vzít také problémy konkrétních zemí s vodou, třeba Španělsko letos zažilo nejteplejší léto za poslední dekádu, s nedostatkem vody se potýkají italské řeky a třeba ve Francii se v roce 2022 ocitlo bez vody více jak 100 obcí. Sucho je globální problém. Na planetě Zemi je přibližně 1,3 zeta (1021 čili triliard) litrů vody, ale jen 0,12% vody může být použito pro spotřebu, průmysl a zemědělství a jen 2,5 % je z celkového objemu voda čistá. Pokud se na naši planetu podíváme z vesmíru, vypadá jako modrý obr, kdy více jak dvě třetiny povrchu jsou pokryté vodou. Přitom však žízní trpí miliardy lidí denně a někteří musí denně bojovat o každý doušek pitné vody. Čistá voda se vyskytuje v řekách, jezerech, sněhu, ledu a pod zemí a ve skutečnosti je pro obyvatele planety k dispozici pouze 1 % vody. A podíl pitné vody klesá ještě níže, tvoří totiž pouze 0,007 % celkového objemu vody na planetě Zemi. Největší zásoby pitné vody má podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) je Brazílie, pátá největší země světa (8233 kubických kilometrů pitné vody), ani to však nebrání faktu, že obyvatelé největšího brazilského města Sao Paula trpí v posledních letech těžkým nedostatkem pitné vody. Především chudší část obyvatelstva žijící na okraji města v kopcích, kde voda zřídka dosáhne do místního potrubí. Důvodem je kromě jiného špatná kanalizační struktura, nedostatečné čistění komunálních odpadních vod a suchá léta. Na druhém místě je Rusko, kde se až pětina globálních světových zásob pitné vody nachází v jezeře Bajkal, nejstarším a nejhlubším jezeře na planetě. Již v roce 2015 však hladina jezera klesla na třicetileté minimum. Navíc jezero ohrožují i mongolské plány vybudovat dvě vodní nádrže na řece Selenga, hlavním přítoku Bajkalu. Vědci se obávají, aby nedošlo k něčemu podobnému, co se stalo Aralskému jezeru. V 60. letech 20. století byly řeky Amu Darya a Syr Darya odkloněny do pouště kvůli rýžovým polím a polím s melouny a bavlnou. A Aralské jezero je již téměř 40 let vysušeno. Zbývá jen trocha vody. Je s podivem, že Rusové tak nějak neřeší a nebrání své největší národní "bohatství", totiž pitnou vodu, před žíznivým Mongolem a místo toho upřednostňují své geopolitické zájmy na Ukrajině, Krymu a vlastně u "slaného" Černého moře. Logikou sedláka by měla být nyní kompletní ruská armáda na mongolských hranicích. Na podobné problémy pak narážíme po celém světě. Podle Světové organizace WHO nemá přibližně 8 milionů lidí na světě vůbec žádný přístup k čisté pitné vodě a více jak 3,5 milionu lidí umírá každoročně kvůli chorobám způsobeným konzumací špinavé a nefiltrované vody. Předpokládá se přitom, že v oblastech bez přístupu k bezpečné pitné vodě bude žít do roku 2025 až 1,8 miliardy lidí. Dvě třetiny lidského obyvatelstva planety pak budou žít v oblastech, kde se voda stane vzácným přírodním zdrojem. A důvodů je v součtu celá řada. Lze proto předpokládat, že války a nepokoje blízké budoucnosti se budou vést především o jeden zdroj. Totiž o vodu. A samozřejmě můžeme očekávat stále nové vlny migrací. Pitnou vodou je prostě nutné šetřit, ale vůbec jakoukoli vodou. Sbírat dešťovku a zalévat s ní zahrádku a třeba i prát či mýt, upřednostnit sprchování před plnou vanou, využít bazénovou vodu po skončení sezóny k zálivce zahrádky, možností úspor se nabízí dlouhá řada včetně úsporných spotřebičů, především praček a myček nádobí. A zdaleka nejde jen o naše současné peněženky, nýbrž o naši budoucnost a životy, respektive budoucnost našich potomků. „Vodu hledej za vším, úplně za vším,“ řekl Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy, s.p. a předseda představenstva Svazu vodního hospodářství ČR, z.s. v rozhovoru pro časopis Průmyslová ekologie v dubnu 2022. A rozhovor končí slovy: „Vážený pane redaktore, dovolím si úplným závěrem ještě jednu poznámku, která souvisí s diskutovaným tématem... Díky válce na Ukrajině vidíme, jak snadné je přijít o život..., jak snadné je přijít o určité životní standardy, které jsou pro nás samozřejmostí, jak snadné je znemožnit lidem přísun vody, energie a podobně. Je to kousek od nás. Prošli jsme dvěma covidovými roky. Mezinárodní situace i situace v naší společnosti je vyhrocená. Žijeme v období klimatických extrémů. Minimálně tím vším, co jsem zmínil, narůstá význam vody, vody, bez které to nepůjde... Není nyní ten správný a jediný čas vzít do hrsti selský rozum a uvědomit si, že problematiku sucha a nedostatku vody na území naší republiky nevyřeší jen přírodě blízká, nebo jen technická opatření? Jde o komplexní přístup, obojí plní své nezastupitelné účely! Ropu, nerostné suroviny, energie a vše, co nyní v souvislosti s válkou na Ukrajině řešíme jako zásadní, to vše v roce 2040, 2050 někde „koupíme“, ale vodu, vodu nám nikdo neprodá...“ Zdroj: prumyslovaekologie.cz, zakra.cz, wikipedia.org, hydrotech-group.com
