Chladné počasí se v Kanadě přihlásí z kraje října, a k počátku listopadu už je obvykle doprovodí první sníh. Kanadská zima je přitom o patnáctistupňových mrazech, a lednových extrémech s mrazivými třicítkami. Sníh začne tát až v dubnu, ale o jaru bez sněhu se dá mluvit až na konci května. Bílá nadílka a „zima“, alespoň tak jak ji chápeme, tak může v Kanadě trvat i půl roku. A to je přesně ten důvod, proč aktuální projekt studia MU Architecture, „chata“ Lantern, vypadá, jak vypadá. Šest měsíců je prostě příliš dlouhá doba na to, abyste je trávili v nepohodě a omezeném komfortu. Kanaďané jsou sice na svou seveřanskou minulost a ztepilou odolnost vůči nehostinnému klimatu náležitě hrdí, ale pro ně typických zim už mají plné zuby. Nechtějí je už trávit ve stísněných a vydýchaných srubech ztracených v lese, a mačkat se jeden na druhého - vyhlížet první paprsky světla malými okénky. Svou zimu si chtějí užít. A právě o tom Lantern je. Svou skutečně velkorysou užitnou plochu rozkládá do tří podlaží, a velmi chytře ve svých parametrech pracuje s okolitým terénem a jeho svažitou topografií. Kryje se v ní, zapadá do ní – nad úroveň korun stromů sahá jen nejvyšším patrem - a proto nepůsobí až tak předimenzovaným dojmem. Její horizontální členění tak maskuje skutečná měřítka a začleňuje objekt do okolní krajiny. Trochu s tím vypomáhá šedomodrá fasáda, která nabývá podobných tónů jako kmeny stromů v lese. Jinak je Lantern přesným protikladem toho, co by se od chaty dalo čekat: je zaplněná denním světlem (do domu přichází široce otevřenou čelní fasádou, protkanou okny a balkony). Světlá jsou i schodiště, průchody. Každý pokoj se otevírá výhledům na blízké jezero a hory vpovzdálí, okna jsou všude minimálně čtvrtinou obvodu místností. Interiér kombinuje zářivě bílé obklady s vizuálně teplým dřevem. Všeobecně se tu sází na širokou otevřenost a volnost nezastavěných a nábytkem nepřehlcených místností. Obslužné prvky, úložné prostory, skříně a police se tu kryjí schované v ostění. Spousta věcí je tak na dosah ruky, jen musíte vědět, kam pro ně sáhnout. Je to elegantní, úpravné. Vypadá to spíš jako hotel nebo apartmány. Přesto tu žije a společné dovolené tráví jediná početnější vícegenerační rodina. A protože tu mají nažívat bez zbytečné sociální klaustrofobie, má tu každý dost svého vlastního místa. Nechybí tu malá tělocvična, dvě oddělené pracovny, knihovna, přístavba dětské herny přerůstající do malého venkovního hřiště. Pokoje ložnic, doplněné o toalety a koupelny, odloučené do okolního ruchu. A samozřejmě také ústřední prvek místností společenských, kde nechybí jídelna, obývací pokoj a kuchyně, doplněná o krb. Jeho římsa se skládá z ocelových plátů s kyselinou vyleptanou u šedou barvou, takže trochu evokuje barvy stromů a znovu upomíná na barvu fasády. Vnitřní prostor navazuje na širokou venkovní verandu, jež je konzolovitě vyvýšena. V letní měsíce funguje jako venkovní prodloužení kuchyně, obsahuje vlastní krb na dřevo a kuchyňský kout. Ložnice rodičů stojí na vrcholu, a je rozhlednou, observatoří. Rozhledy do kraje jsou odtud skutečně impozantní. Směrem do stran i k příjezdové cestě se stavba kryje víceméně anonymními fasády, jen tu a tam proložené vertikálními průhledy úzkých oken. Ale směrem k jezeru, tam kde se široce otevírá, září. Za noci, až padne tma, se rozzáří do okolí jako lucerna. Tento efekt dal také stavbě její jméno. Lantern rozhodně nevypadá tak, jak bychom si asi kanadskou chatu k trávení zimy představovali. Ale je to přesně taková chata, kterou si ke strávení zimy představují Kanaďané.Materiály: MU ArchitectureFoto-kredit: Ulysse Lemerise Bouchard
