Příroda a nesmlouvavé podnebí Islandu nabízí lidem mnohem méně kompromisů, než v kontinentální Evropě. Názorně to připomíná krajina v okolí Thingvelliru. S rozpukaným čedičem na povrchu, zvrásněná a přeoraná ustupujícím ledovcem, který po sobě zanechal jezero ?ingvallavatn. A přesně tady, na jeho břehu poznamenaném ledovcovou morénou, mezi skalisky porostlými mechem, trsy vřesu a odolných trpasličích bříz, se skrývá naprosto unikátní obydlí. Rekreační chata, kterou je opravdu nesnadné zahlédnout. Nechce se totiž nechat vidět. S okolím překrytým černavými sopečnými vyvřelinami splývá stejně tmavou dřevěnou fasádou z opalovaného dřeva, a svým nízkým profilem dovedně přitom kryje fakt, že je rozložená do dvou úrovní a dvou dělených objemů. Svou nenápadnost podporuje i zkosenou střechou, vystavenou proti příjezdové cestě. Krytinou je tu, alespoň navenek, celistvý travnatý povrch. Proti horizontu se tak chata jeví být jen malou pravidelnou vyvýšeninou, ztracenou v zeleno-černo-modré scenérii islandské divočiny. Je stavbou, která dokonale zapadá do svého prostředí. Hlavní obytný prostor, rozložený mezi dvě etáže posazené do mírného svahu, zabírá 145 metrů čtverečních. Přístavbou, krytou přesahem společné střechy, je pak krytý i malý dřevník a „garáž pro loď“, s parametry 26 metrů čtverečních. Vnější spojení mezi nimi zajišťuje dřevěná terasa, rozšiřující užitný prostor. Chata není v terénu zcela ztracená, ale svých tisíc metrů čtverečních jinak nedotknuté parcely mají obyvatelé jen sami pro sebe. Absence jakýchkoliv dalších krajinářských zásahů je přitom záměrem. Hlavní devizou místa je klid a pohoda Severu. Tu umocňují široká celostěnná okna, kterými se společenské místnosti interiéru otevírají údolí a výhledu na jezero a pohoří Skjaldbrei?. Ať už venku padá sníh nebo zuří vichřice, tady je v dokonale zaizolované stavbě příjemné teploučko. V krbu tiše praská dřevo, a když bude třeba, můžete otočit kohoutem a napustit si vanu vodou ohřátou geotermálním pramenem. Dopřát si horkou koupel s výhledem na vánici, to se jen tak každému nepoštěstí. Ale Island je od nepaměti místem zázraků, ne? Chata se přitom nepodbízí kýčovitým luxusem, mimořádné zážitky zprostředkovává přirozenou a nenásilnou cestou. Místnosti jsou zařízeny ve střízlivém, nenáročném duchu, vkusně obložené „na pohled proteplujícím“ dřevem. Nábytek vyniká jednoduchou severskou účelností, nenáročným provedením. I když je primárně obydlí určeno k pobytu dvou osob, zázemí pro hosty se tu kapacitně nabízí. Výřezy stěn disponují dodatečným prostorem k sezení i polehávání, v dobře zařízené kuchyni se dá také vařit pro víc strávníků. Rozvrstvení chaty do několika etáží, s ohledem na terén, je přitom chytře vedeno jako spojitý prostor. I když tedy sestupujete po pár širokých stupních z jídelny do obývacího pokoje, pořád jste součástí jednoho místa. Od hlavního společenského celku se odděluje uzavřeným schodištěm jen svrchní patro s ložnicemi. Vše je tu přirozené a volné, vzdušné, s milou atmosférou pohostinnosti. Až tmavé obložení fasády trochu víc zešedne, a mechy a traviny na střeše chaty se o něco víc rozrostou, splyne toto milé místo plně se svým okolím a stane se jeho součástí. Způsob, jakým tato chata vede dialog s okolní přírodou, jak zapadá do krajiny a samozřejmě, jaké požitky nabízí obyvatelům uvnitř, ji činí skutečně mimořádnou.Materiály: KradsFoto-kredit: Marino Thorlacius Pro další inspiraci se podívejte na tyhle fotky romantických chatek na kraji světa v divočině.
