V přírodních zahradách též nepoužíváme pesticidy a minerální hnojiva, dokonce ani rašelinu. Přírodní zahradu tedy zakládáme v naprostém souladu s přírodou, čemuž odpovídá i výběr rostlinných druhů. Úroda z přírodní zahrady nebude až tak dokonalá a zřejmě ani hojná, ovšem bude zdravá, bez obsahu chemie. A myslet musím i na takové detaily, jako je například volba střešní krytiny a okapů, pokud sbíráme dešťovou vodu. Na měď určitě zapomeneme, jelikož její oxidy jsou jedovaté.Volbou přírodní zahrady přitom zároveň chráníme životní prostředí. Tato myšlenka prý vznikla v Rakousku, ale každý z nás určitě někdy vyděl stará vesnická stavení s předzahrádkami a zahradou, která volně přechází v sad a ten navazuje na okolí, stejně jako chatové oblasti zasazené v přírodě, kdy si majitelé chatek dávají záležet na přirozeném přírodním vzhledu okolí svých chatek. Přírodní zahrady prostě nejsou ničím novým, nakonec i honosné zámecké parky přecházely do okolní přírody pomocí takzvaných jeleních příkopů. Návaznost na přírodu je prostě zcela přirozená. Co by tedy měla přírodní zahrada splňovat? 1. Zahrada bez chemie, ale i rašelinyV přírodních zahradách nesmíme používat chemii. Kdo zahradničí a každý rok bojuje se škůdci a plevelem, asi si to dokáže jen těžko představit, ale jde to. Přírodní cestou. S plevelem bojujeme mechanicky, škůdce se snažíme potlačovat pomocí přírodních přípravků a též bylin, které nesnášejí. Určitě nikdy nesáhneme po pesticidech (fungicidech, herbicidech a insekticidech), ale také po minerálních hnojivech. Potřebné prvky doplníme půdě hnojivy organickými a kompostem. Místo lehce rozpustných minerálních hnojiv též můžeme použít zákvasy (jíchy), nejznámější je například jícha kopřivová, do které můžeme přidávat i jiné bylinky. Vhodné je též zelené hnojení a mulčování, místo nežádoucí rašeliny (její těžba ničí životní prostředí a zásoby rašeliny se ztenčují) můžeme použít kompostovanou borku, jehličí a nebo listovku (kompost ze spadaného listí). 2. Maximální využívání dešťové vodyVyužíváním dešťové vody šetříme vodu pitnou, navíc jde o ideální tekutinu k zálivce, která prospívá všem rostlinám bez rozdílu. Některé nesnášejí vodu vápenitou, jiné kyselou a jiné vodu obsahující příliš mnoho minerálů. Pitná voda přitom též obsahuje malý podíl chlóru, který by měl nejprve vyprchat, pokud však zaléváme pitnou vodou pomocí hadice, je to nemožné. Pokud nechceme investovat do objemné podzemní jímky, pořád je lepší nějaký ten sud pod okapem, než zalévání vodou pitnou či studniční, vodu ve studni si raději necháme jako železnou rezervu pro případ velkého sucha. Odpar vody omezujeme pokrytím půdy posekanou trávou, listím, senem, mulčovací kůrou a případně i vytrženým nekvetoucím plevelem. 3. Přírodní materiályK realizaci dlažeb, pěšin a cest, oplocení a různých staveb v zahradě používáme výhradně přírodní materiály, tedy především dřevo a kámen. 4. Osevní postupy a smíšené kulturyUžitkovou část zahrady, tedy především její půdy, šetříme vhodnými osevními postupy, tedy vhodným střídáním plodin. Zároveň vysazujeme vedle plodících rostlin i ty, které půdě prospívají (např. afrikány) a které „nevoní“ hmyzím škůdcům. Hovoříme též o takzvaných smíšených kulturách, čili pěstování různých druhů rostlin vedle sebe, ovšem jen těch, které se vedle sebe snášejí. 5. RozmanitostV přírodní zahradě by to mělo být stejné jako v přírodě, která překypuje druhovou rozmanitostí. Jen tak se přírodní zahrada stane přirozeným útočištěm pro hmyz a ptactvo, ale i drobné savce a exempláře z říše plazů a obojživelníků. Do přírodní zahrady nepatří dokonale střižený trávník, dokonce by bylo ideální vrátit se ke kosení. V trávníku je navíc dobré ponechat ostrůvky oseté květinami, případně trávník nahradit lučním porostem. I okolo zatravněných ploch je vhodné vsadit na divočejší porosty. Je třeba přehodnotit, co je vlastně plevel a jaké druhy nepotlačovat. Tedy kromě zeleninových a bylinkových záhonů. Kouty zahrady divokého vzhledu navíc vyžadují minimální péči. Živočichům též prospívají ponechané hromádky listí s kameny a starým, trouchnivým dřevem, hromady dřeva palivového, hromádka ořezaných větví z ovocných stromů a keřů, stejně jako ze živých plotů. Živočichy též podpoří suchá kamenná zídka a jezírko. Květinovou výsadbu (letničky, trvalky i keře) též volíme co nejpestřejší. 6. Koloběh živinAlfou a omegou přírodních zahrad je kompostování a zelené hnojení. Koloběh živin tak může stále pokračovat.Přírodní zahradu si dokonce můžeme nechat certifikovat, tedy opatřit si „plaketu s ježkem,“ kterou ozdobíme například vstupní branku, čímž dáme na odiv svůj vztah k zahradničení a přírodě. Bližší informace najdete například ZDE.
