Chlebovník obecný (Artocarpus altilis) je stromem z čeledi morušovníkovité, který pochází z ostrovů východní části Indického oceánu a západní oceánu Tichého. Na expedici lodi Bounty (v překladu Hojnost) šlo o převezení sazenic právě chlebovníku z Tahiti v Polynésii na Jamajku v Karibiku, ovšem nakonec to byla první a zároveň poslední plavba této lodi, zasáhla vzpoura. Delší pobyt námořníků na Tahiti, který ostře kontrastoval tvrdému drilu na lodi, způsobil nespokojenost posádky, která nakonec vysadila kapitána Bligha a 18 věrných členů posádky do člunu. Přežili a později se konal i soud a vzbouřenci nedopadli vůbec dobře, ovšem potomci domorodců a vzbouřenců žijí v oblasti dodnes. Ke druhé výpravě pro chlebovníky došlo v roce 1791, kdy vyplula na Tahiti loď Providence a menší pomocná loď Assistant. A tato expedice již byla úspěšná. K velkému rozšíření chlebovníků po světě však nikdy nedošlo, zůstávají doménou především tropů. Chlebovník obecný je strom, který dorůstá výšky až 20 metrů a veškeré jeho části produkují mnoho latexu, tedy šťávy podobné mléku. Tento latex se dosud využívá k utěsňování lodí a člunů. Všeobecně je ale chlebovník po světě mnohem vyhlášenější svými plody, byť k tomu velmi přispěl právě dobrodružný příběh vzpoury na lodi Bounty a jejích následků. Upřímně, kdo z vás kdy jedl a nebo dokonce alespoň viděl plody chlebovníku, mohl si je osahat? Tato jednodomá rostlina (každý strom má samčí i samičí květy) produkuje v dospělosti až 800 plodů ročně. Plody mají tvar vejcovitý a povrch drsný, skládají se z mnoha nažek, kdy je každá obalena dužnatým květným obalem a roste na dužnaté stopce. Některé selektivně pěstované odrůdy chlebovníku však mají plody bez jader.Chlebovník se pěstuje výhradně v tropech, jinde prostě nemůže plodit ani prosperovat, s výjimkou teplejších subtropických oblastí. Ovšem najdeme jej i v tropických sklenících mnoha botanických zahrad po světě. Plody chlebovníku jsou jednou ze základních potravin v mnoha tropických oblastech, jsou bohaté na škrob, lze je opékat, péci, smažit a vařit. Velice pak chuťově připomínají brambory a čerstvý chléb. Nejdůležitější je správné uskladnění plodů, protože chlebovník plodí na rozdíl od mnoha jiných tropických rostlin jen v určitém období roku a pak si jeho strávníci musí zase rok počkat. Oloupané a umyté plody se například zakopávají do jam vystlaných listy chlebovníku. Zde několik týdnů kvasí a lidé tak získávají nakyslou lepkavou hmotu. V tomto stavu plody vydrží i více jak rok (údajně bylo doloženo i 30 let, ale jde o neověřené informace). Plody chlebovníku lze konzumovat pouze tepelně upravené (nakonec stejně jako již zmíněné brambory). Pojídají se pak buďto samotné a nebo se přidávají do jiných jídel. Běžné jsou různé kaše, ovšem opečené plody lze také vydlabat a naplnit jinou potravinou, kdy její chuť pronikne do dužiny chlebovníku. Sušený chlebovník s cukrem se také konzumuje jako dezert, jedlá jsou i pražená semena např. chlebovníku obecného a některé druhy chlebovníků poskytují i velice ceněné dřevo. Pozor však, pouze některé druhy rodu chlebovník plodí pro lidi jedlé ovoce. Nejčastější je právě chlebovník obecný (Artocarpus altilis), poté chlebovník různolistý (Artocarpus heterophyllus), jehož plod může vážit až neuvěřitelných 80 kg, běžně je to až 10 kg. Pěstován je též chlebovník celokrajný (Artocarpus integer), chlebovník vonný (Artocarpus odoratissimus), Artocarpus rigidus, Artocarpus chaplasha, Artocarpus nitidus, Artocarpus camansi a Artocarpus tonkinensis.
