Little House je projektem úspěšné rekonstrukce malé chaty. Adaptační úprava tu přitom vycházela z přísných místních stavebních regulí, které neumožňovaly přestavbou navýšit rozlohu zastavěné plochy. Proto se objekt se základovou deskou o výměře 20 metrů čtverečních během úprav natáhl do výšky, a přisadil ke svému profilu patro a půl výšky. To už inspektorům ze stavebního úřadu v Seattle nevadilo. Architekti si během navrhovaných úprav navíc dali hodně záležet na tom, aby rozšiřovaný objekt růstem nezvyšoval svou vizuální stopu. Černá fasáda jej proti pozadí tmavých jehličnatých lesů činí neviditelným. Rozsáhlá stavební úprava, vedená navíc v rovině udržitelnosti a přírodních materiálů, přitom rozhodně nebyla z nejlevnějších. Jenže pro klienta byla malá chata ztracená v lesích nad Hood Canal a s přímým výhledem na zátoku Dabob místem důležitým, zásadním. Představovala pro něj pojítko s minulostí, otcem. S nímž tu, ještě v malém srubu, trávil prázdniny. A stejně intenzivní zážitek z pobytu v přírodě chtěl po letech nabídnout i svým vlastním dětem. Proto se pustil do rekonstrukce, která ze stísněného a letitého srubu učinila velmi moderní, až luxusní sezónní bydlení. Pohodlí uvnitř má pak vykoupit strasti dlouhé cesty, kterou sem o prázdninách musí urazit. Dojíždí totiž z Texasu, tedy přes hranice pěti států. V podstatě z opačného konce USA. A po náročné cestě tak malí i velcí sezónní obyvatelé ocení, když je uvítá mile zabydlený, hřejivý interiér. Který, byť vychází z přírodní materiálové předlohy, je proti lesům v okolí kontrastně jasný, světlý a pohostinný. A to i přes to, že vychází z minimální rozlohy své základny, nad níž chytře v několika úrovních buduje prostor pro život. Znovuvyužití základů bylo základním parametrem stavby, která se své finální podobě nabízí 105 metrů čtverečních užitného prostoru. Klient si přál, aby se mu investice do rekonstrukce vrátila v podobě minimálních provozních nákladů a nenáročnosti údržby. S obojím vypomáhá zjednodušená skladba objektu, definovaná jako „krabice“ s otvory celostěnných oken pro stranách. Vnější schránka je vyvedena z technologicky upraveného, oxidovaného a impregnovaného dřeva, pod nímž se nachází cementové výplně desek. Střední vrstvu tvoří MDF překližkové desky, voskované a tím bránící prostupu vlhkosti. A v interiéru už na stěnách vidíme měkké obklady z borovice, které projasňují jednotlivé místnosti. Slunci nejvíce vystavenou částí stavby je západní sektor, a právě sem je situována terasa. Ta je současně místem k posezení, i výchozím bodem pro cestu dolů do civilizace v údolí, a k túrám do kopců. To, že se stavba opírá o velmi skromnou rozlohu, pak ošetřil proces navrhování interiéru. Ten nabízí polootevřené prostory, zbytečně nedělené a vzájemně komunikující. Architekti říkají, že tento dům sice pracuje s malými měřítky, ale o to větší velikosti dosahuje. Svým obyvatelům totiž servíruje krásné výhledy do okolí jako předkrm, a dotek divočiny jako hlavní chod. A to za hodiny strávené za volantem i únavnou cestu rozhodně stojí.Materiály: mwworksFoto-kredit: Andrew Pogue
