Cicimek čínský (Ziziphus jujuba) je teplomilný, opadavý strom náležící do poměrně širokého rodu cicimek. Ten zahrnuje více jak 100 druhů a právě cicimek čínský je v Číně pěstován již několik tisíciletí. V tradiční čínské medicíně je rostlina využívána více jak 4000 let. Cicimek čínský (jinak též jujuba) pochází, jak je patrno z předchozího odstavce, z Číny. Odsud byl již ve starověku šířen karavanami podél Hedvábné stezky do Střední a Přední Asie, na Blízký východ a později i do Středomoří. Například do Říma byl prý přivezen z Blízkého východu na začátku našeho letopočtu, čili někdy okolo narození Ježíše Krista. V novověku se cicimek čínský začal pěstovat také v teplých oblastech Ameriky, v Africe a Austrálii. V Číně roste na slunných stanovištích s propustnou (i kamenitou) a málo výživnou půdou, v nadmořských výškách do 1700 metrů nad mořem. Cicimek čínský je nevysoký, opadavý strom či keř. Dorůstá výšky 5 až 8 metrů (někdy až 10 m). Jeho kůra je hnědá, mladé větve rovné a trnité, starší větve bývají uzlovité a rostou neuspořádaně. Čerstvé výhonky mají barvu olivově zelenou a jsou ve dvou řadách porostlé střídavými listy s krátkými řapíky. Čepele listů jsou dlouhé 2 až 4 cm, tvaru eliptického až vejčitého, jsou kožovité, na bázi zaoblené, na konci krátce špičaté a po obvodu pilovité. Na líci bývají lysé listy tmavší a lesklejší, žilnatina je zřetelná. Z úžlabí listů vyrůstají krátké brachyblasty, které nesou nenápadné žlutozelené květy. Květy rostou samostatně, ale také seskupené až po osmi v koncových vrcholících, jsou oboupohlavné, pětičetné, nesené na krátkých stopkách a nejsou větší jak 4 mm. Trojúhelníkovité kališní plátky bývají zdola srostlé v krátkou trubku, obvejčité korunní plátky jsou krátce nehetnaté. Cicimek čínský rozkvétá v květnu až červenci a jeho květy jsou opylovány hmyzem. Eliptické plody datlovitého tvaru jsou lesklé peckovice dlouhé 2 až 4 cm a široké 1 až 2 cm. Zralé jsou tmavě červené, červenofialové až hnědé. Dozrávají v srpnu až říjnu, jejich dužnatý mezokarp je bílý až nazelenalý, sladké a nebo navinulé chuti. Vlastní semeno chrání špičatá pecka. Plody váží 15 g a sklízí se od poloviny září až do listopadu. Obsahují antioxidanty, vitamin C, vitaminy skupiny B, karoten, draslík, železo, vápník, fosfor, hořčík, sodík, zinek, mangan, měď, kobalt a jód. Pro pěstování jujuby jsou ideální lokality, kde se daří také vínu. Čili například jih Moravy. Strom vyžaduje především dostatek slunce a dlouhý podzim, aby plody mohly dozrát. Na půdu není rostlina náročná, toleruje sucho, pravidelný přísun vláhy však zajistí vyšší výnos a kvalitnější plody. Mladé rostliny jujuby se prodávají v kontejnerech a vysazovat je můžeme po celou sezónu. Po výsadbě je nutné rostlinu seříznout, čímž podpoříme její ujmutí. V následujících letech pak již není řez nutný, je ale dobré udržovat vzdušnou a prosvětlenou korunu. V lidovém léčitelství se plody cicimku čínského používají při hypertenzi, pro detoxikaci organizmu a především při nefunkčnosti trávicí soustavy. Listy se zkrmují domácím zvířatům a také slouží jako náhradní krmivo pro housenky bource morušového, kdysi zdroj neporušitelného tajemství výroby hedvábí v Číně. Listy jujuby obsahují zizifin, což je látka blokující receptory vnímání sladkosti. Dřevo stromu má hustou strukturu, dobře se strojově opracovává a používá se k výrobě soustružených výrobků. Kůra obsahuje značné množství tříslovin. Jujuba se množí výhradně semeny plodů, v přírodě je po okolí roznáší ptáci a jiná zvířata. V Číně bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů vhodných pro různé podmínky. Proto si v zahradnictvích obvykle koupíme rostliny roubované. Tato subtropická rostlina snese v dospělosti mrazy až do -20 °C, mladé stromky je však na zimu třeba chránit. Navíc je nejlepší jejich pěstování alespoň dva roky v květináči a po opadu listí je vždy přemístíme do nezámrzných prostor. Květináč musí být dostatečně velký. A počítejte s tím, že za chladného podzimu u nás plody zřejmě nedozrají.Zdroj: Wikipedia.org
