Smog obecně označuje chemické znečištění atmosféry, způsobené lidskou činností. Kouřící komíny fabrik uvolňující do ovzduší toxický popílek je dost jasným příkladem. Už proto ale tenhle zažitý termín v různých slovních spojeních pokulhává. Smog může být například akustický, daný zvýšenou hlučností prostředí. A byť jej nelibě a neustále pociťujeme – kdo by chtěl dobrovolně bydlet dálničním nadjezdem anebo u překladiště nádraží – vzduch jím fyzicky ani chemicky znečištěn není. Do jisté míry je to podobné i s elektrosmogem, který dost povšechně popisuje elektromagnetické znečištění. Jeho zdrojem mohou být přenosové soustavy elektrické sítě, komunikační zařízení a vysílače, v domácnosti pak třeba elektrospotřebiče. I když bychom tím jistě fandům alobalových čepic, prodejcům orgonitu, odpůrcům 5G sítí, nositelům Bludného balvanu a zapáleným ezoterikům jistě udělali radost, téma pojmeme poněkud odlišně. Klíčová slova jsou tu „mohou být“ a „třeba“. S nějakými solidním argumentem o vlivu elektrosmogu na lidské zdraví jsme tu totiž na štíru. Vědecký výzkum, který by se opíral o dobrá data, nám totiž zatím k hodnověrnému prokázání negativních účinků na lidské zdraví zatím chybí. Potíž je totiž už s výběrem kontrolního vzorku, skupiny lidí, kteří by nebyli vystaveni předchozímu vlivu elektrosmogu. A něco jiného je vystavovat soustředěnému vlivu laboratorní hlodavce uzavřené v teráriu, a lidi za reálných podmínek. Ne vždy se dá ukázat prstem, že za nádor nebo deprese může jedna jediná konkrétní příčina, natož pak elektrosmog. Jistá teoretická rizika poškození zdraví tu pravděpodobně být mohou, a proto také existují hygienické limity, nastavené proti vystavení intenzivnímu neionizujícími záření. V obecné rovině se vztahují na zdroje záření, kterými probíhají tisíce ampérů. Jenže obydlí si přímo pod vedením vysokého napětí anebo vedle masivního elektrárenského generátoru skutečně nikdo jen tak nepostaví, aby jím takto mohl být ohrožen. Senzace se tedy podle všeho nekoná, byť jistá opatrnost zůstává na místě. Nervové impulsy v našem těle jsou elektřinou, a jiná elektromagnetická pole v naší blízkosti s nimi mohou interferovat. Smysl to dává. Trochu. Aniž bychom tedy sytili naprosto zbytečnou paniku, jak regulovat své vystavení elektrosmogu v domácnosti? Jednoduše:Alespoň tam, kde to není nutně nezbytné, se vyvarovat těsné blízkosti elektrospotřebičů, vysílačů, přijímačů. Není na tom nic pavědeckého ani ezoterického. Usínat bez mobilního telefonu, který může každou chvíli zazvonit, kvalitě vašeho spánku jedině prospěje. Vzbudit do práce vás může mechanický budík. Stejně tak, jako byste si neměli nosit práci, povinnosti a starosti s příručním laptopem do postele. A z hlediska mozkové aktivity a regenerace není vhodné ani usínat při zapnuté televizní obrazovce. Jsou to všechno vlastně jen velmi obecná a rozumná doporučení. Nemusíte přitom usínat v jeskyni, ale mít doma několik pokojů, „do kterých moderní technika nesmí“. Není to špatně. Obvykle pak do těch místností, ve kterých trávíme čas odpočinkem a spánkem, kde dlí malé děti. S bojem proti elektrosmogu to určitě přehánět nemusíme, ale tak nějak chápeme, že umístění postýlky s kojencem vedle „bezpečné“ mikrovlnné trouby a krabičky s Wi-Fi šťastné není. Úzkostlivá honba za životem „bez elektromagnetického záření“ je ale ve své podstatě nesmyslná, a jde jen na ruku nejrůznějším podvodníkům a šejdířům.
