Pokud bychom míchali koktejl, jehož výsledkem by měl být sliz slimáků a hlemýžďů, byla by ona příprava ingrediencí poměrně fádní záležitostí. Základem je totiž 98 dílů obyčejné vody a teprve zbylé dva dílky do stovky jsou „to navíc“. Bílkoviny, sacharidy a minerály, které se při kontaktu se vzduchem formují do podoby onoho vláčného rosolu, slizu.Hned ze startu je ale třeba říct, že hlemýždi a slimáci neprodukují jen jeden, ale dva druhy slizu.Ten první jim usnadňuje pohyb a je vylučován tam, kde se svalnatá noha plžů dotýká země. Princip je stejný jako u dobře namazaných lyží: když to klouže, je tření, odpor povrchu, nižší a pohyb kupředu snazší. Hlemýždi i slimáci to navíc se svou svalnatou nohou umí jen dopředu – couvat s ní nejde, takže když chtějí nazpátek, musí dělat široké obloučky – sliz zpod svalnaté nohy jim malinko pomáhá s manévrováním. Jen díky němu to dokážou hlemýždi „rozpálit“ až na tempo 6 metrů v hodině (a slimáci až 10 metrů v hodině). Tento sliz – výtečně napomáhající v pohybu - pak ještě pomáhá plžům přilnout k povrchu.Udržet se na listech, šplhat po stěnách, lézt někam hlavou dolů. Plži dokážou do jisté míry ovlivnit, jak lepivý tenhle jejich sekret bude. Při klouzání po rovině neprodukují tolik lepivých složek, respektive v ne tak koncentrované vrstvě, jako při vertikálním výstupu. Lesk slizu vychází z toho, že se jedná o velmi tenkou a velmi hladkou vrstvu, která je vlastně zrcadlovou, odraznou plochou. Až po vyschnutí popraská, stane se nerovnější a svůj lesk ztratí. A zmínit se musí ještě jedna zajímavost.Slizká stopa, ona lesklá čára pozůstávající na trase slimáků a hlemýžďů, je současně chemickým „podpisem“ toho, kdo ji zanechal. Hlemýžď pozná svoji starou stopu od stopy jiného hlemýždě – je schopen podle ní nalézt partnera k páření a nejspíš odhadnout i jeho kondici, zdravotní stav. Tedy, pravděpodobně. Žravost slimáků a hlemýžďů, kteří mohou být oprávněně zahradníky vnímáni jako škůdci, nicméně vychází právě z jejich potřeby neustále produkovat klouzavý sliz pro vlastní pohyb. Jejich existenční krédo by se dalo vystihnout slovy: „Žeru, tedy jsem.“To proto, že na výrobu slizu potřebují enormní množství vody. A ta je nejsnáze dostupná právě ve šťavnatých listech rostlin. Záhon se svěžím salátem je pro ně ideální benzínkou k dočerpání šťávy. Jinak to dělat neumí.Říkali jsme hned na začátku, že hlemýždi a slimáci produkují dva druhy slizu. Ten druhý má trochu jinou konzistenci, a v principu zabraňuje vysychání jejich těl. Tělo pokryté slizem brání ztrátám vody. A je to navíc velice chytrý mechanismus obrany před parazity, bakteriemi.Hlenovitý ochranný povrchový film na své kůži neustále obnovují, takže cokoliv na nich ulpí, hned vlastně svléknou.Tohle jako lidé dobře známe: podobný ochranný hlen si vytváříme na sliznicích (právě proto se jmenují sliznice). Třeba v nose, kde tahle neustále pohybující a obnovující slizovitá výstelka pohltí choroboplodné zárodky, které pak vysmrkáme do kapesníku.Tento povrchový sliz hlemýžďů a slimáků nic moc jiného než naše lidské - s prominutím - soplíky není. Jen je produkují speciální žlázy, a znovu, jde o proces náročný na spotřebu vody. Některé druhy plžů s ním dovedou ještě pár užitečných triků.Dokáží jej napěnit, učinit mnohem lepivější anebo extrémně hořký. Jsou to finty, které využívají při obraně. Většinou sice zaplatí vlastním životem, ale nechutnost či komplikace během jejich konzumace si predátoři zapamatují. A dají pokoj ostatním. Je sliz hlemýžďů a slimáků nějak lidem prospěšný? Otázka má nesnadnou odpověď. Předně je třeba vědět, zda se bavíme o tom klouzavém slizu, určeném k usnadnění plžího pohybu. Ten zrovna nic extra není. A pak je tu sliz povrchový, ochranný. Který - za jistých okolností – užitečný být může.Experimentuje se s ním například jako s buněčným lepidlem, jež může být využíváno k podpoře zpevnění/srůstu při hojení tkání. Je to docela slibný směr. Syntetizovaný sliz, aplikovaný nástřikem, by taky mohl hrát určitou roli při ochraně rostlin před hmyzími škůdci. Ale tenhle výzkum je zatím v počátcích.A jak je to s onou plží kosmetikou? Tady asi dobré zprávy nemáme. Oba druhy plži produkovaného slizu jsou v podstatě výměšky totožnými s těmi, co si sami vysmrkáte do kapesníku. Z 98 % je tvoří obyčejná voda. Zbytek tvoří vysokomolekulární glykoproteiny, proteoglykany, peptidy. Dohromady nic, co by si vaše tělo nebylo schopné vyprodukovat samo. O tom, kolik vlastně toho přislíbeného užitečného alantoinu, kolagenu, elastinu, kyseliny glykolové, vitaminů A a C a antibiotických peptidů - zvláčňujících a zpevňujících pleť – hlemýždí sliz obsahuje, se dá směle pochybovat.Kosmetické značky často pracují s koncentrátem slizu peruánských a korejských plžů, ale tohoto slizu je v každém balení jen nepatrná špetka.Nechat si tedy partu hlemýžďů zahradních lézt po obličeji může být poměrně zajímavou masáží. Ale stejného efektu dosáhnete, když vás poprská mimino s rýmou. Látky s antibakteriálním účinkem, pěnící a jiné účinné látky většina běžně dostupných druhů hlemýžďů a slimáků neprodukuje, a když už, tak jen během smrtelného ohrožení, poranění. A za to to jistě nestojí.Jinak je ale sliz hlemýžďů a slimáků nepochybně užitečný – nejvíc ale pro slimáky a hlemýždě.Zdroj: TheHealthy.com, Incidecoder.com, Toxicology.cz, BBC.com, theLocal.it, TheConversation.com
