Vyhloubíme rýhu do nezámrzné hloubky (cca 60 cm až 80 cm pod povrch). Šířku spáry pro klasický plot ze ztraceného bednění kopeme 65 cm až 70 cm, v případě opěrné zdi to musí být 85 cm až 90 cm.Do vykopané spáry nasypeme cca 10 cm vrstvu štěrku a zhutníme. Poté vybetonujeme do naprosté roviny 5 až 10 cm silnou betonovou desku a na ni začneme ukládat šalovací tvárnice, tedy jejich první řadu, která tak bude součástí základů.Po vytvrdnutí betonu základů ve spáře můžeme začít skládat ztracené bednění. Nejprve je však třeba zajistit hydroizolaci, aby základy byly odděleny od samotného plotu.Při zdění plotu se začíná v rozích stavby, kde se používají dělitelné tvárnice. První řada tvárnic se ukládá na podsypávku ze suchého betonu a s převazbou až o polovinu tvárnice.Vkládaná ocelová výztuž (svisle i vodorovně) musí mít průměr 10 mm až 16 mm.Betonáž je možné provádět průběžně po řadách, což znamená, že uložíme jednu řadu tvárnic, vybetonujeme do poloviny a poté až ukládáme druhou řadu a opět vybetonujeme do poloviny výšky tvárnic.Po dokončení stavby a zatvrdnutí betonu je třeba svrchní řadu tvárnic zakrýt zákrytovými deskami, které vytvoří čisté ukončení stěny.Hotový plot lze nakonec omítnout a nebo obložit, použít však lze i pohledové betonové šalovací tvárnice, které již nevyžadují žádnou povrchovou úpravu.Toto je stručné shrnutí. Více detailů a doporučení si přečtěte níže v článku článku. Šalovací tvárnice ztraceného bednění se vyrábí vibrolisováním (podobně jako betonová dlažba), prodávají se ale také tvárnice z drenážního betonu. Tvárnice jsou opatřené bednícím pláštěm, vnitřními a vnějšími výztuhami a vnitřní dutinou. A právě do ní se vkládá armatura (svisle i vodorovně) a dutina se zalévá betonovou směsí měkké (řídké) konzistence. Beton pak zůstává trvalou součástí konstrukce. Plot je tedy z betonu nakonec celý, vlastně železobetonu díky armaturám. Konstrukce je díky armaturám a vylití dutin betonem zpevněna a zatížena. Plot ze ztraceného bednění se stane trvalou a odolnou součástí pozemku, která jej vymezí, ochrání majetek, ale i vás samé před zvědavci. Navíc dosahuje i dobrých zvukově izolačních vlastností a je též bariérou prachu. Připočteme-li velice dlouhou životnost, odolnost vůči mrazu, požární odolnost, minimální nasákavost a ekologičnost, jde o vynikající investici. Zajímavostí je, že ztracené bednění využívali při stavbách již staří Římané. Zjistili, že urychluje a usnadňuje stavby a šetří materiál. Navíc jde o ideální řešení pro svažité terény. Základním stavebním “kamenem“ ztraceného bednění jsou duté šalovací tvárnice. Tvárnice se ukládají na sebe na zámečky, které zvyšují stabilitu a zajišťují rovinnost konstrukce. Vzniká tak dutý prostor, který je třeba vyplnit řidším betonem a armovat. A pozor, armatura je velmi důležitá, již několik tvárnic na sobě bez armatury by způsobilo nestabilitu postavených stěn (plotu).Duté tvarovky se vyrábí v několika různých velikostech a cena se liší podle jejich rozměrů, materiálu i kvality. Levnější tvárnice mohou být dokonce i různě velké a s takovým materiálem se pak obtížně pracuje, navíc nevypadá výsledek na pohled hezky a plot je třeba omítnout a nebo obložit. Ovšem kvalitnější výrobky splňují důležité normy. Betonové tvárnice z obyčejného a lehkého betonu jsou označeny ČSN EN 15435 a betonové tvárnice s hutným nebo pórovitým kamenivem jsou označeny kódem ČSN 771-3. První řadu tvárnic je třeba ukládat na předem připravený vodorovný základový pás. Pás vznikne tak, že do nezámrzné hloubky (cca 60 cm až 80 cm pod povrch) vyhloubíme rýhu. Šířku spáry pro klasický plot ze ztraceného bednění kopeme 65 cm až 70 cm, v případě opěrné zdi to však musí být 85 cm až 90 cm. Do vykopané spáry nasypeme cca 10 cm vrstvu štěrku a zhutníme. Poté vybetonujeme do naprosté roviny 5 až 10 cm silnou betonovou desku a na ni začneme ukládat šalovací tvárnice, tedy jejich první řadu, která tak bude součástí základů. Můžeme ale spáru vybetonovat také mnohem výš, dokonce až těsně pod úroveň terénu, záleží na projektu a místních podmínkách. Vše musí být v dokonalé rovině, přičemž základ ztraceného bednění by měl být proveden podle stavebního projektu. V případě plotu ve svahu je také třeba ukládat drenážní trubky. Ty uložíme na vrstvu štěrku a geotextílii, kterou vytáhneme přes svah. Drenážní trubku napojíme do kanalizace a zasypeme ji štěrkem. Je logické, že v tomto případě potřebujeme hlubší výkop. Po vytvrdnutí betonu základů ve spáře již můžeme začít skládat ztracené bednění. Nejprve je však třeba zajistit hydroizolaci, aby základy byly odděleny od samotného plotu. Jde o různé materiály s různou nasákavostí. Například tekutý asfalt lze koupit již připravený, lze však též na základ pokládat lepenku a nahřát ji let lampou, čímž se přilepí k podkladu a jednotlivé pásy k sobě. Použít lze též tekutou lepenku. Stěny delší jak 6 metrů navíc vyžadují dilataci plotu i základu. Po cca 6 metrech je proto třeba přerušit klasickou pokládku na vazbu, tvárnice srovnat do svislé spáry a vložit například polystyren o síle 1 cm. Konstrukce pak bude mít prostor si sedat podle potřeby a nebude praskat. Při zdění plotu se začíná v rozích stavby, kde se používají dělitelné tvárnice. První řada tvárnic se ukládá na podsypávku ze suchého betonu a s převazbou až o polovinu tvárnice. Z ruky po celou dobu stavby již doslova nepustíme vodováhu, je třeba stále držet rovinu. Tvárnice musí být uložené vodorovně i ve stejné výškové úrovni. Jakmile jsou rohové tvárnice usazeny, napneme proto mezi nimi provázek a teprve až poté můžeme začít s pokládkou dalších tvárnic. Šalovací tvárnice srovnáváme gumovým kladívkem a za pomocí vodováhy.Vkládaná ocelová výztuž (svisle i vodorovně) musí mít průměr 10 mm až 16 mm. Počet svisle položených ocelových prutů se odvíjí od šířky ztraceného bednění a statického výpočtu, vodorovně uložené pruty jsou jeden a nebo 2 podle šířky tvárnic a projektu stavby. Betonáž je možné provádět průběžně po řadách, což znamená, že uložíme jednu řadu tvárnic, vybetonujeme do poloviny a poté až ukládáme druhou řadu a opět vybetonujeme do poloviny výšky tvárnic. Zabráníme tak vybočení základny a dosáhneme dokonalé roviny. V tomto případě je ale třeba vložit svislou armaturu již do první řady a další řady tvárnic na ni navlékat. Betonovat lze též řídkým betonem 4 až 5 řad naráz, přičemž další betonáž je pak možné provádět až 24 hodin od té předchozí. Poslední dokončená řada se před další výstavbou vždy betonuje pouze do poloviny. Beton se při betonáži hutní po tenkých vrstvách, pomůže vpichování tyče a nebo ponorný vibrátor, přičemž hutnění zvyšuje pevnost betonu. Betonem je třeba pečlivě vyplnit veškeré spáry a dutiny. K betonování základů je ideální použít beton třídy C25/30. K vyplňování tvárnic plotu používáme beton drenážní neboli mezerovitý, který obsahuje malý podíl jemnozrnných složek a velký podíl mezer, neuzavřených pórů. Tento propustný beton je směsí cementu, hrubého kameniva, vody, příměsí a přísad do betonu. Porézní struktura mezerovitého betonu umožňuje snadné protečení vody a průchod vzduchu dokončenou konstrukcí, nedovolí, aby se voda v konstrukci hromadila, zamrzala a konstrukce praskala. Na konec betonáže vždy kladivem vtlučeme svislou výztuž a celou konstrukci zakryjeme před dalšími pracemi fólií proti dešti. Po dokončení stavby a zatvrdnutí betonu je třeba svrchní řadu tvárnic zakrýt zákrytovými deskami, které vytvoří čisté ukončení stěny. Desky stačí na povrch připevnit stavebním lepidlem. Hotový plot lze nakonec omítnout a nebo obložit, použít však lze i pohledové betonové šalovací tvárnice, které již nevyžadují žádnou povrchovou úpravu. Záleží vždy na představách a projektu. Řad šalovacích tvárnic může být jen několik, přičemž v pravidelných rozestupech postavíme sloupky z těchto tvárnic a plot nakonec opatříme mezi sloupky plotovou výplní (např. dřevěnou).
