Pro příklad nemusíme chodit daleko. Dokud se města nejen v Moravskoslezském kraji dusila pod smogovou pokličkou, na parapetech jste mohli zametat popílek a z komínů tepláren se hrnuly do ovzduší mraky sirnatého dýmu, nikoho moc netrápilo, že doma v kamnech zatápíte starou obuví. Ale když už se jednou elektrárny a teplárny dočkaly odsíření a situace se zlepšila, rázem ta dosud opomíjená malá lokální topeniště začala být věcí k velkému řešení.Ta situace postupně graduje, protože topit se v nich nebude dát ani špinavým uhlím, a dost možná časem ani docela čistým dřevem. Kam až to může zajít? Pro inspiraci můžeme nakouknout k automobilům se spalovacími motory, kde se snaha podchytit jimi způsobované znečištění skutečně za poslední dekády výrazně posunula. Od té úplně první emisní homologace, která začala platit v Kalifornii před pětapadesáti léty; přes pravěké evropské EHK; k závazné Euro 1 z roku 1992; momentálně platné Euro 6 - až třeba po Euro 7, o níž se teď bouřlivě debatuje. Ty úplně první normy se v zásadě snažily vnést pořádek do toho, jestli váš vůz regulérně hoří či doutná, anebo jen normálně kouří výfukem. Postupem času se začalo dbát na exhalace konkrétních škodlivin v závislosti na ujeté vzdálenosti, a kromě obligátního vyčíslení produkce oxidu uhelnatého a oxidů dusíku se zpřísňovaly limity i pro uhlovodíky, pevné částice. Limity se s dosažením laťky zpřísňovaly.Dá se bez nadsázky říct, že auta, která dnes máme za hodně špinavá, by ještě před půlstoletím byla příkladem nebývalé čistoty. A tím, jak vytrvale přidáváme na čistotě, nám víc začínají vadit zdroje znečištění, o nichž bychom jako o problému dříve neuvažovali. U aut se už dnes neřeší - tedy proto, že už jsou v podstatě vyřešeny – emise produkované motorem a unikající do atmosféry s výfukovými plyny. Pro odborníky a legislativce jsou dnes mnohem větším tématem emise spojené s únikem prachových polétavých částic, které vznikají otěrem z pneumatik a brzdových těles. Emise pevných částic z opotřebení spojky a vozovky, stejně jako ty vznikající resuspenzí silničního prachu, který rozvíří všechny pevné částice, které se dříve usadily na silnici.Tedy emisí, jimiž svět znečišťují nejen ta čmoudivá auta se spalovacími motory, ale i elektromobily a hybridy. A nově otevřeným tématem se dnes stávají i organické těkavé látky. V obecné rovině jde o organické sloučeniny na bázi uhlíku, které se snadno odpařují do atmosféry, kde mohou nějak škodit. Odkud se berou? Například z náplní do ostřikovačů, protože ty obsahují (organický, těkavý) alkohol. Etanol a metanol. S výfukem, motorem a palivem nemají nic společného.Přesto vadí, protože jsou brány jako látky škodlivé pro ovzduší. A pravděpodobně budou brzy zahrnuty do emisních norem a kritérií. Před pětapadesáti lety by něco takového nejspíš nikoho nenapadlo řešit. Ale dnes, když je čistota na prvním místě, je situace jiná. Jak to souvisí s kamny na uhlí, která jste už přestěhovali na půdu? Vlastně docela úzce.Pozitivní výsledky přinášející poptávka po čistotě a bezemisním provozu na silnicích směřuje k tomu, že budoucím emisním normám přestane vyhovovat i vůz, který nikam nejede, nečmoudí motorem a postává si jen tak pod plachtou v garáži.Ale může být jednou považován za problém, protože se z nádrže jeho ostřikovače uvolňují do ovzduší znečišťující závadné těkavé organické látky. A stejně tak i ta kamna na uhlí, která jste už dávno přestěhovali na půdu, mohou být problémem, protože se z nich pomalu budou uvolňovat pozůstatky spalin, jež se uvnitř po léta usazovaly. Stejně jako auto, které nečmoudí motorem, mohou být jednou i nekouřící použitá kamna na závadu. Boj proti znečištění ovzduší, proti uvolňování spalin a emisím, má pochopitelně své opodstatnění. Otázkou ale je, kam až to jednou může zajít... Zdroj: ČeskéStavby.cz, TreeHugger.com, PUBS.acs.org
