Letokruhy jsou přírůstky dřeva vytvořené kambiem během jednoho vegetačního období. Jeden letokruh tedy vždy odpovídá jednomu vegetačnímu období, což si přeneseně přirovnáváme k celému jednomu roku, jenže po celý rok stromy nezvětšují svou hmotu. Prochází též obdobím vegetačního klidu. Přesto však počet letokruhů na radiálním řezu (poloměrový řez) vždy odpovídá jednomu roku stáří stromu. A co je kambium? Rostlinné pletivo, pomocí kterého vzniká sekundární dřevo a sekundární lýko. Řadíme je mezi takzvaná druhotná dělivá pletiva, čili sekundární meristémy. Ve stonku rostliny vytváří kambium válec, který tloustne do šířky. V případě stromů jde právě o kmeny, kdy kambium vytváří letokruhy, u kterých je již patrná pouze vrstva dřeva. Kambium obnovuje činnost každé vegetační období. Procházíme lesem okolo pařezů a na každém, tedy pokud již není téměř či úplně rozpadlý, vidíme letokruhy. Kromě stáří stromu a světových stran, což se může v lese hodit, když zrovna nesvítí sluníčko, nebo jste v noci zabloudili a posvítíte si baterkou, toho však lze z letokruhů vyčíst mnohem víc. Letokruhy se zabývá vědní obor, který se nazývá dendrochronologie, a který je postaven na nepravidelnosti letokruhů. Ty jsou totiž dány především odlišným počasím v různých letech. Navíc v letokruzích poznáme dřevo jarní a letní (resp. pozdně letní až podzimní), čili každý letokruh je obvykle rozdělen na 2 části. Jarní dřevo je v letokruhu obvykle světlejší a měkčí, přičemž mají póry (cévy a cévice = tracheje a tracheidy) větší průměr než u letního (podzimního) dřeva. Zatímco letní dřevo (dřevo vyrostlé na konci léta až na podzim) je obvykle tmavší a tvrdší částí letokruhu. V zeměpisných šířkách mírného pásu mají letokruhy všechny stromové dřeviny. Je to dáno střídáním období vegetace a vegetačního klidu. Na jaře rostou stromy rychleji a mají lepší podmínky pro růst, tím je dán základní rozdíl. Oproti tomu v tropech, kde rostou tropické dřeviny vlivem stálého podnebí po celý rok, nejsou letokruhy v řezech patrné. Podle letokruhů poznáme, který rok byl pro strom dobrý, a který naopak, zda měl strom dostatek tepla a vláhy. Pokud ano, letokruh je široký, pokud naopak trpěl chladem či suchem, je úzký. Pokud pak počítáme stáří stromu, musíme vždy počítat jen světlé (jarní) anebo tmavé (letní) letokruhy, jinak bychom se dopočítali dvojnásobného věku stromu. Dřevo prostě citlivě reaguje na okolní podmínky, zaznamenává proto nejen průběžný klimatický vývoj, období roku, ale třeba i různé katastrofy. Pozorování letokruhů může být také hrou. Například podle nich snadno poznáme, kolik let bylo konkrétnímu stromu, když se narodili členové vaší rodiny. A třeba si lze pomocí špendlíků a cedulek vytvořit stromový rodinný kalendář. Když si říznete jen tenoučký průřez kmene, můžete si jej pak zavěsit na zeď a různě vyzdobit, případně pomalovat. Vlastně si tak vytvoříte jakousi obdobu rodokmenu, ale netradiční. Rodokmeny bývaly obvykle kresleny a malovány jako kmeny stromů s mnoha větvemi (vlastně se to dělá dosud), v tomto případě však vyřeší to nejzákladnější právě letokruhy. Pokud vidíte letokruh, kde je dřevo hodně světlé oproti jiným letokruhům, případně dokonce bílé, strom si ten rok prošel velkým stresem. A může to být i několik let po sobě. Nemusí přitom jít o rok suchý či chladný, ale třeba i o masivní napadení škůdci, kdy stromu opadá téměř všechno listí a nebo je prostě sežráno. Dřevo takových let je nekvalitní. Může jít též o požár, který strom nakonec přežil, ten ale poznáme především podle jizev mezi letokruhy.Zajímavé též je, že se skladba letokruhů na pařezech po stromech na jednom palouku dosti podobná. Je to jednoduše dané tím, že stromy měly vedle sebe v průběhu let stejné podmínky. A právě i díky těmto podobnostem dendrochronologové získávají informace o vývoji klimatu a o katastrofách. Stromy jsou pro ně vlastně přírodními knihovnami a archivy. A zdaleka pak nejde jen o stromy, ale vůbec o historii přírody. Podobně například čteme historii ze vzorků ledu. Dendrochronologové dovedou přečíst letokruhy i z velmi starých dřevin, tedy pokud se v přírodě zachovaly, byť jsou již mrtvé. Analyzovat lze dokonce i dřevo použité při stavbách historických budov (nejčastěji krovů). Dokonce vytvořili díky smrkům a oblastem jejich přirozeného výskytu časovou řadu sahající až na začátek 14. století. V případě černého dubu pak třeba v Porýní vznikla časová řada dlouhá 7000 let, což je období prvního výskytu tohoto dubu ve střední Evropě. Pokud si prostě uvědomíme, jak jsou některé dřeviny staré, pochopíme, kolik dat za svůj život nasbíraly. A dovedeme pak tato data využít. Dokonce lze i předpovídat budoucí vývoj klimatu.Číst se však dá třeba i z kůry stromů, i když samozřejmě nikoli tak do hloubky a historie.Zdroj: avcr.cz, wikipedia.org, drevovoni.cz
