Nápad, že lepší je rekonstruovat stávající dům než ho bourat a stavět zase od začátku, zjevně nabývá na síle. Uchýlili se k němu i majitelé samostatně stojícího bungalovu, nedaleko městečka Deinze. Na jejich straně přitom stál čas, protože nespěchali. Chtěli tomu dát šanci, bourat mohli začít kdykoliv. Podstatné bylo, že jim s projektem bungalovu vydatně pomohli šikovní architekti, kteří se nebáli experimentovat.Zlepšení, která navrhli, se snažili vylepšit celou sérii neduhů původního bungalovu. Neomezili se přitom jen na exteriér, ale rozpracovali i řešení uvnitř. Začali tím, že zachovali nezbytnou nosnou konstrukci, ale jinak vybourali nenosné výplňové zdi uvnitř. Vyčištění interiéru výrazným způsobem proměnilo vnitřní cirkulaci. Jak po stránce pohybu, tak i z hlediska ventilace a prosvětlení prostoru. Po zásazích vzniká volný půdorys, se dvěma centrálními objemy. Protože stavba nabývá půdorysu ve tvaru písmene L, jejich členění je tomu odpovídající. Jeden objem je kancelářským prostorem, doplněný o úložné prvky. Tam se pracuje „z domu“, jde o tvář domu.Předělem k druhé větší části jsou koupelny. Druhý objem je pak soukromou obytnou částí, s kompletním zázemím. Zvláštní roli tu hraje nábytek, který formuje podobu místností. Zatímco v prvním objemu se dá hovořit o jeho seskupení do středu pokojů, v obytné částí se drží při stěnách a ponechává volnost průchodům. Pokoje jsou pak navrženy podobně, jako nábytek: jsou funkční a víceúčelové. A přispívají hladkému fungování, návaznosti obou objemů. Řídí cirkulaci v celém domě. Dalším krokem bylo přepracování fasád. Cílem bylo nejen omladit podobu domu, ale dodat mu i osobitější výraz. Při úpravě fasád byl důraz kladen na symetrii a opakování, podobnost. I přestože každá fasáda byla navržena samostatně. Proč? Do interiéru se totiž kvůli nedostatku přirozeného světla prolamovala nová okna, potažmo se zvětšovala ta stávající. Dřív dům, pojmenovaný v projektu jako MUST, vyhlížel jen jihozápadu, a k severovýchodu byl slepý. To se nyní změnilo a výsledkem je mnohem čitelnější profil stavby, která lépe komunikuje se svým okolím. Architekti zrenovovali dvě sedlové střechy a lépe je propojili v ohybu. Střecha po celém obvodu pořád ještě mírně vyčnívá z fasády, ale už mnohem méně cloní a stíní. Vzniklo tu i několik „zanoření“, podstřešených míst k posezení.I když šlo stavebně o maličkost, byl to velký krok. Přispěl k tomu, že se bungalov, původně uzavřený sám do sebe a nekomunikující s okolím, začal napojovat na okolní zahradu. S novými okny a tím polo-venkovním posezením už není izolovanou entitou, ale součást svého okolí. Zbytek se ladil po estetické a technické rovině. Na kráse obydlí přidávaly terakotové dlaždice, funkčnost zvyšovalo osazení nového krbu. Pod rukama architektů se nevyhovující bungalov plný neduhů proměnil na dům, který umožňuje pohodlné bydlení i práci. Stačila k tomu jen odvaha a chuť přistoupit k problému jinak, než demolicí.Zdroj: Zoom Architecten Foto: Dieter Van Caneghem
