Z prvorepublikových detektivek a ohmataných rodokapsů jsme už dobře poučeni, že intenzivní zápach po hořkých mandlích je neklamnou známkou přítomnosti kyanovodíku (nebo jedových kapslí s kyanidem). U tohoto bezbarvého plynu samozřejmě končí veškerá legrace, a máme jediné štěstí, že na něj v běžné domácnosti většinou nenarazíme. Pravda, je tu pár výjimek. Prostředky na čištění odpadů, nebo spalování plastů s obsahem dusíku. HCN je také životně dobrým důvodem, proč v kamnech nezatápět silonkami, molitanem nebo nalámaným umakartem. Případně proč nevětrat, když někdo (zcela v rozporu s vyhláškami a zákonem o ochraně ovzduší) spaluje komunální odpad. Zacítit kyanovodík také můžete všude tam, kde se někdo pouští do zpracování broskvových a meruňkových pecek, případně ochutnává jádra bobkovišně lékařské. Nemusí to dopadnout dobře. A co nás teoreticky může v nose polechtat dál? V dílnách, kde se hodně pracuje s pájkou (anebo v ateliérech mistrů restaurujících obrazy) bychom mohli – byť rozhodně neměli – zacítit puch česnekové rybiny. V praxi to může znamenat to, že kutil či restaurátor pojedl pstruha na divoko, anebo také, že se tu někde uvolnil arsenovodík. A to dobré zprávy nejsou. Dusivě česnekový puch je pak vlastní ještě fosfanu, s tím, že to pravděpodobně může být vůbec to poslední, co zacítíme. Čpavě a dráždivě na nás může působit bróm a oxid siřičitý. Anebo nejčastěji čpavek (amoniak), který může doprovázet jak domácí chemii, tak nevhodně uložená zemědělská hnojiva. Nepotěší to, na takové riziko je třeba pohotově reagovat. Rozhodně to ale není nic častého. Což už tak úplně neplatí pro zápach po zkažených vejcích. Pokud tedy nebydlíte u sirných lázní, značí přítomnost sirovodíku. Velmi nepříjemného plynu, který vás může připravit o život. Zacítit jej můžete po aplikaci čisticí chemie do zanesených odpadů, a je to dobrý důvod, proč takové čištění dělat jen v dobře větraných prostorách. Malou, ale pořád patrnou šanci máme, že narazíme na metan. Řekněme v odpadní nádrži, staré utěsněné žumpě, v níž sedimentovaly kaly z chléva. Metan necítíme. Ale pokud si v uzavřeném prostoru spolu s ním zapálíte, uvidíte ho. Byť to tedy bude to poslední, co uvidíte. Měření metanu se proto pravidelně provádí kolem jímek, kanalizací, protože riziko nenápadného nárůstu jeho koncentrace tu pořád je. O krok dál ve zrádnosti jde oxid uhelnatý. Neviditelný, nezacítitelný. A přesto vražedný. V domácnosti může vznikat při nedokonalém spalování (za omezeného přístupu vzduchu). Typicky u zanesených kamen a třeba neprotažených komínů a komínových vložek, nebo v kotlích na ohřev vody. Ano, ty otravně pravidelné každoroční revize mají zásadní význam. Na CO případně můžete narazit v garážích, v nichž při zavřených dveřích necháte běžet spalovací motor. Bezpečnost je rozhodně na místě, a na rozdíl od výše uvedených kuriozit se totiž každý rok se totiž CO přihlásí několika tragickými případy úmrtí. Pokud máte doma sporák na plyn, vyplatí se tu a tam přičichnout nejen k hrnci. Do zemního plynu či propan-butanu se totiž přidává odorant (ethylmerkaptan), který vás může varovat, že je něco v nepořádku. Podobně pak stojí za povšimnutí i barva plamenů na hořácích. Pokud v nich nevidíte modrou složku, ale jen žlutou, rýsuje se tu nepříjemná havárie. Hodí se vypnout sporák a přívod plynu, vyvětrat a zavolat do plynáren. Od katastrof život vyloženě ohrožujících se konečně můžeme přesunout k zápachům a nelibým odérům, které ohrožují jen vaši osobní reputaci. Přitom se hodí zmínit, že ve vlastních domácnostech často nepříliš výraznému, ale přesto vtíravému odéru sami přivykneme, a nepovažujeme jej za mimořádný. Což ovšem neplatí u občasných návštěv. Typické je to zvláště pro nejrůznější plísně a pach zatuchliny, které se tak k naší nevědomé nelibosti stanou druhou přirozeností. Možná není od věci přeptat se sousedů, proč k nám jen neradi chodí posedět na kafe. Protože „náčich“ vlhkých stěn a plísní přestaneme vnímat. Je to problém, který je ale třeba řešit, protože přítomnost plísní našemu zdraví nesvědčí. Prohlídka bytu a stěn; odstavení nábytku od stěn; frekventovanější větrání; změna teplotního režimu; vymalování jsou tím nejmenším, co se dá udělat. Zkuste třeba prostudovat článek Jak se zbavit plísně v bytě. Je plný rad a doporučení, které nestárnou. Jinak nás zatuchlina čichem patrná z oděvů a textilií informuje o jejich nevhodném uložení, a je varováním, že se brzy mohou objevit i nenechaví moli. Pátrání po zdrojích dalších výrazných a nelibých pachů v domácnosti je pak z větší části dílem rutiny, protože se snadno nabízí i dostupná řešení. Jedním z nejčastějších zdrojů zápachu v kuchyni je nevynesený koš se směsným/kuchyňským odpadem, zvlášť pokud je umístěn vedle zdroje tepla (třeba přívodních trubek horké vody do dřezu). Poměrně dost se tu dá udělat frekventovanějším vynášením, při němž nenecháte odpad „uzrát“ a dlouhodobě tlít, důkladným vyčištěním koše, používáním plnicích sáčků a samozřejmě, pořízením koše s uzavíratelným/sklopným víkem. V předsíni umí nelibě zavanout boty, uzavřené v nevětraném botníku. Kromě toho, že vám takhle uložené zpocené běžecké tenisky dlouho nevydrží a mohou vás obdarovat nepříjemnou plísní, pak puch obtěžuje všechny příchozí. Co s tím? Větrat, optimálně umístit mimo vlastní obytnou zónu, používat aromatizér nebo jedlou sodu na pohlcování pachů. Frekventovanějším vynášením se dá obstarat i kočičí záchod a znečištěný kočkolit. U domácích psů, zvlášť těch starších a pelichajících, je to ovšem těžší. Prostě smrdí, a všechno kolem nich. A je těžké je přesvědčit, že by svůj pelíšek měli omezit na místa mimo lidské bydlení. Podobně neúspěšně se můžete potýkat i se zápachem toalety. Dost dobře totiž můžete vyčistit dlaždičky, mísu i odpad, ale ne vždy dokážete zabránit prostupu pachu vlastní kanalizací. Zdroj problému je prostě dál, než dosáhnete. Pomohou tu nejrůznější vonítka a čističe vzduchu. Zdrojem nepříjemného zápachu mohou být i místa příjemná. Třeba chladnička, lednička. Co s tím? Udělejte si v ledničce pořádek. A vyplatí se tu a tam probrat se i spíží. Mohou tam číhat nemilá překvapení. Nekomfortním odérem o sobě umí dát vědět starý nábytek, letitý lak anebo už historické čalounění. Čištění je komplikované, protože je třeba ho spojit i s lehkou renovací (nebo aspoň voskováním, kvůli zachování patiny). Nepříjemně mohou překvapit i obyčejné lampy, lustry a stínítka. Pokud jsou zaneseny prachem, nebo v nich sedimentuje nános mrtvého hmyzu, je to pořádná rána do nosu. Vyklepání a přečištění v mýdlové vodě je tu dobrým receptem proti nepohodě. Zpozornit se vyplatí všude tam, kde „podezřele“ zapáchají elektrospotřebiče a zástrčky. Už jen letmý náznak spáleniny totiž může být předzvěstí opravdu pořádného maléru. Sílu a schopnosti vlastního nosu máme někdy tendenci podceňovat, ale pokud jde o pohodu a bezpečnost bydlení, měli bychom se jím nechat vést. Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
