Bramboříky (Cyclamen persicum) pochází ze Středozemí a Malé Asie (Íránu, dříve Persie). Jde však u nás již o tradiční květinu, která je ohromně oblíbena a pěstuje se v mnoha podobách. Nabídka kultivarů a barev květů je neskutečná. Kvetoucí bramboříky s nádhernými květy ve tvaru motýlích křídel navíc báječně voní, ale pozor, obzvláště mladé hlízy bramboříků jsou jedovaté (jedovatý glykosid cyclamin). Většina lidí přitom neví, že jsou bramboříky i ideální rostlinou k řezu, přičemž právě kytice bramboříků může působit jako velice originální dárek. A pokud podélně nařízneme stonky, vydrží ve váze až tři týdny, v chladném pokoji dokonce i déle. Květy bramboříků se též využívají k vypichování misek.V Jaroměři byla dokonce vyšlechtěna speciální skupina odrůd s dlouhými a pevnými stonky a většími květy, které jsou složené z 9 až 11 květních plátků. Péče o bramboříky samozřejmě začíná výběrem zdravých rostlin v zahradnictví, květinářství a nebo zahradním centru. Jde o ohromný trh a právě bramboříky jsou dostupné po velkou část roku. Bramboříky ve špatné kondici byly obvykle příliš zalévány a to dokonce na hlízu a pobývaly v přílišném teple. Ovšem pokud nám brambořík odkvétá, neznamená to, že se mu nedaří, prostě si potřebuje odpočinout, kvetení vysiluje. Odkvetlý brambořík tedy nevyhazujte, ale pečujte o něj dál. Bramboříky sice pochází z teplých subtropů, jde však o rostliny vysokohorské, proto jim skutečně nevyhovují příliš vysoké teploty. A to je právě nejčastější problém ještě předtím, než si brambořík donesete domů. A pokud budete stejným způsobem pokračovat i vy, brzy bude po bramboříku. Když tedy v obchodě spatříte rostliny se svěšenými listy, prchejte. A důvodů může být více, například i hniloba hlízy, nastydnutí při přepravě (mrazuvzdorné bramboříky nejsou, dlouhodobě nesnesou příliš nízké teploty) apod. Pokles teplot dlouhodobě pod 10 oC brambořík zahubí, stejně tak se mu ale nebude dařit v přetápěném bytě. Minimálně nám v takovém prostředí rychle odkvete. Zásadně vybírejte rostliny s pevnými a svěžími listy, alespoň několika rozvitými květy a vybarvenými poupaty. Zkontrolujte si též stav substrátu, nesmí být přeschlý ani bahnitý (přemokřený). Především z přeschnutí se brambořík obvykle nevzpamatuje a pokud, pak jen velice obtížně. Domů donesenou rostlinu je třeba nechat po vybalení alespoň několik hodin zvyknout při nižší teplotě (např. v chodbě), tedy teplotě nižší než v jaké ji budete pěstovat. Je třeba eliminovat teplotní šoky a to obzvláště v zimě. Pro pěstování bramboříků v interiéru je přitom ideální teplota cca 16 oC (o něco vyšší teploty vyhovují minibramboříkům – až +20 oC). Při vyšších teplotách rostliny rychle odkvetou a na nové květy již obvykle nenasadí. Bramboříky též milují čerstvý vzduch, nikoli však studený průvan, stejně jako dostatek světla, nikdy však sluneční úpal. Zcela ideální bývala pro bramboříky špaletová okna, kde bylo v meziprostoru (na středovém parapetu) chladněji než ve vytápěném bytě. Zde se jim dařilo prostě báječně, dnes se s těmito okny ale již tak často nesetkáme. I zálivka bramboříku musí být vyvážená, nesmíme přelévat, ale ani nechat přesychat substrát, který by měl být stále mírně vlhký. Zásadně nezaléváme na listy a hlízu, bramboříky vyžadují spodní zálivku do podmisky. Rostlinu necháme cca až hodinu pořádně napít a přebytečnou vodu z misky poté vylijeme. Bramboříky vyžadují také vyšší vzdušnou vlhkost, která bývala ideální právě v meziprostoru špaletových oken. Dnes je však osvědčeno umístit květináč s bramboříkem do větší misky, která je naplněna oblázky zčásti ponořenými do vody. Voda se z misky odpařuje a stoupá vzhůru právě okolo bramboříku. Zlepšíme tak mikroklima a brambořík zároveň netrpí přemokřením půdy. Jen jej necháme cca dvakrát týdně napít. Jednou za dva týdny přidáváme spolu se zálivkou hnojivo určené pro kvetoucí pokojové rostliny. Postačí však i univerzální Kristalon Gold. Pokud jsme všechno dělali správně, s péčí to nepřeháněli a brambořík nám nádherně kvetl, stejně se nakonec stane, že začne odkvétat a na nové květy již nenasazuje. Co s ním v tuto dobu? Je mýtem, že by bylo třeba hlízu bramboříku vyjmout za země a nechat zaschnout, až takový odpočinek nepotřebuje. Odpočívat však musí, proto omezíme zálivku na minimum a nepřihnojujeme, přičemž rostlinu necháme v chladnější a tmavší chodbě. Žádnou krásu sice v tuto dobu nedělá, ale odpočívá a o to jde. Je to v době, kdy brambořík přestane nasazovat další poupata (obvykle někdy v dubnu). Jeho listy postupně zežloutnou a my opatrně vykroutíme stonek, přičemž nesmí na hlíze zůstat ani jeho zbytek (byl by vstupní branou pro nemoci). Pokud pak brambořík umístíme ke konci května například v zahradě do stínu, začnou nám po cca šesti týdnech rašit nové listy. A právě v této době můžeme hlízu vyjmout z květináče, opatrně očistit, zbavit suchých listů a přesadit do čerstvého substrátu a nebo zeminy s příměsí rašeliny. Hlízu nesmíme při výsadbě takzvaně utopit, musí jednou třetinou vyčuhovat nad povrch substrátu. Dvakrát za měsíc můžeme v létě brambořík přihnojovat plným hnojivem a již v září jej umístíme na chladné a světlé stanoviště, kde si založí nová květní poupata. A tak to půjde každým rokem pořád dokola. V zahradách se začal brambořík pěstovat již v 17. století. V tom 18. pak vznikly záměrným křížením různých botanických druhů první odrůdy. Moderní odrůdy však byly vyšlechtěny až na konci 19. století (hlavně v Německu). A na začátku 20. století již byly bramboříky pro zahradníky velice důležitou kulturou. Pěstování bramboříků bylo vlastně pro zahradníky každoroční maturitou. Vypěstování rostlin ze semen totiž trvá 8 až 13 měsíců. A to je jen začátek. Brambořík můžeme množit rozdělením hlízy na dvě části. Provádíme to právě v době, kdy se uloží k odpočinku. V tomto případě hlízy naopak vyjmeme a rozřízneme vejpůl, přes noc necháme zaschnout a druhý den přesadíme do samostatných květináčů. Z jedné rostliny tak máme rázem dvě. Lze také vysít zakoupená semena do substrátu a nechat klíčit ve tmě, ovšem právě pěstování bramboříků ze semen je velice náročné. Ve starém Egyptě přidávali hlízy bramboříků vepřům do stravy kvůli lepšímu trávení a přibývání na váze, a že jim tyto hlízy opravdu chutnají. Zato u lidí se po požití hlíz (i když je to dosti nepravděpodobné) dostaví žaludeční křeče a silná nevolnost, přičemž se jako protilátka využívá aktivní uhlí.
