Život rostlin není v ničem snazší, než všední život poštovního doručovatele nebo jakéhokoliv jiného člověka. Vlastně se dá říct, že existence rostliny je ještě o něco víc komplikovaná. Protože je svými kořeny nerozlučně spjatá s místem svého výskytu. Nemůže se sebrat a odejít za lepším. Hraje s už jednou rozdanými kartami a nemůže na tom nic změnit. Z téhle její sedentární povahy pak plyne spousta věcí, nad nimiž musí rostlina přemýšlet. To přemýšlení a zmínky o projevech rozumu pochopitelně berte s nadsázkou. Ale víceméně platí, že rostlina, která by si snad počínala nerozumně, by v místě svého výskytu dlouho nepřežila. Takže co taková rozumná rostlina dělá?Plně se soustředí na přežití každého dne a plánování budoucnosti. Pracuje totiž s omezenými zdroji, které nemůže přepálit. I když vypadá, že se jen tak sluní, dost usilovně získává potravu. Tu si nejprve musí vyrobit. Dělají to tak, že přijímají vodu z půdy svými kořeny a ze vzduchu skrze listy pak vyzískávají molekuly oxidu uhličitého. Při tom využívají energii ze slunečního záření - které též absorbují do svých listů a zelených částí – aby s její pomocí pak dosáhly spojení vody a oxidu uhličitého, za vzniku molekul cukrů.Rostlina pak s těmito molekulami cukru dělá jednu ze dvou věcí. Předně, může je použít při dýchání. Jedná se o proces, který uvolňuje energii molekul cukru, aby rostlina mohla vykonávat své každodenní činnosti. Anebo také může přeměnit molekuly cukru na další, složitější chemické látky, s jejichž pomocí vytváří své nové části. Další listy, rostoucí stonek, květy. K růstu těchto částí je ale zapotřebí víc, než jen přísun slunečního světla, vody a oxidu uhličitého. Chce to další zdroje, chemické prvky, které je třeba nabrat z půdy. V té půdě obvykle nejsou zastoupeny v čisté podobě chemických prvků, ale sloučenin.Není tam zrovna dusík, ale třeba jen dusičnany - ne fosfor, ale fosfáty. A tyhle chemické sloučeniny je třeba rozložit, upravit. Řekněme strávit. Což si žádá další energii. Život rostliny je tedy jedna nekonečná účetní uzávěrka, v níž musí neustále propočítávat, kolik energie dokáže vyrobit a kolik do jakého procesu může investovat. Zvýšit plochu listů růstem pro ni může být užitečné – bude mít větší příkon energie ze slunce – ale větší listová plocha potřebuje více vláhy, vody. A tu může dodávat jen dobře rozrostlý kořenový systém. Takže do jeho růstu se investice asi vyplatí víc. Rostlina musí všechny příjmy i výdaje udržovat hezky v rovnováze. Musí taktizovat pro dnešek, ale i dny příští. Nemůže podcenit plán do dalších dní.Rostlinu není jen jednou obrovskou fabrikou – tedy spíše řetězcem mnoha výrobních závodů. Spravuje i vnitřní infrastrukturu, dálnice přepravující vodu a živiny. Aby se všechno dostalo včas na správná místa. Do dokonalého plánování rostlin vstupuje řada proměnných, které nemají moc šanci ovlivnit. Když přijde sucho, dosavadní výhoda širokých listů začíná být překážkou. Vysoký růst je fajn, ale co když přijde větrná smršť? Když podcení uchycení v zemi, růst kořenů, bude hořce litovat nedostatku zdrojů. Ale nesmí opomenout ani růst do výšky, aby ji nepřerostla konkurence. To všechno ještě průběžně odpočítává se stopkami v rukách. Přesněji tedy, musí měřit množství denního světla, které dostává. Potřebuje totiž vědět, zda se hodiny denního světla ze dne na den zmenšují nebo prodlužují. Podle toho pozná, jaké je roční období a co by měla navíc dělat.Pokud přibývá denního světla, pak odtuší, že je jaro – a je čas začít produkovat květiny. Pokud denního světla ubývá, rostlina ví, že se blíží zima. Takže by měla začít skladovat zásoby, které se budou hodit pro růst do dalšího jara. Můžou to být třeba cibulky nebo hlízy. To samozřejmě platí jen pro trvalky a víceletky. Načasování je kritické, protože pokud se například listů zbaví příliš pozdě, mohla by promrznout.Rostlina také sleduje průběh světla v rámci čtyřiadvacetihodinového dne. Jde o měření kvantity i kvality, to, jaký typ světelného záření získává. Když kvalita začne klesat – protože se ocitla v zástinu konkurenční vegetace – musí dát povyrůst stonku, aby se znovu vyzvedla nad ostatní.Je to pro ni pochopitelně zásah do vybalancovaného rozpočtu. S nímž ale musí předem trochu počítat. Musí myslet i na příští generace, rozmnožování. I když jí to stojí hodně úsilí. A kromě toho všeho si ještě musí hlídat kondici. Svůj zdravotní stav. Když je například okusována hmyzem, musí spustit nějakou formu obrany. Třeba začít produkovat nějaké nechutné chemikálie, které žvýkající hmyz odpudí. Totéž platí, pokud rostlinu zasáhne nějaká houbová choroba. Rostlina pak produkuje chemikálie k napadení a odstranění houby, přičemž utěsňuje ty části svých vnitřních dálnic, kterými by se nákaza mohla šířit dál. Musí poznat, co se vyplatí ještě opravovat, a kdy snahu o regeneraci vzdát. Aby se nevyčerpala. Dělá to za své, nebere na to dotace.Rostlina sice vypadá, že si jen tak postává a sluní se, ale ve skutečnosti maká na plné obrátky. Má toho na starosti tolik, že není divu, že se ani nepohne.Zdroj: TheConversation.com, BBC.co.uk, HHMI.org, adonline.id.au
