V ČR kleslo množství otrav plynem v 80. a 90. letech kvůli přechodu z bezzápachového svítiplynu na zemní plyn a také zavedení katalyzátorů v motorech automobilů. Od té doby však počty otrav mírně stoupají a je to dáno právě špatným stavem plynových spotřebičů, kouřovodů a komínů. Například otrava CO (oxidem uhelnatým) je u nás příčinou usmrcení 140 až 150 lidí ročně.1. Plynová zařízení v nevhodných prostoráchPlynové kotle a ohřívače jsou takzvané „komínové spotřebiče“ - jejich plynový hořák spotřebovává kyslík v místnosti, kde je zařízení umístěno. Spalováním plynu navíc vzniká oxid uhelnatý, který může způsobit až smrtelnou otravu - pokud je nějaký problém s odvodem spalin, skutečně se to může stát. Jestliže je plynové zařízení umístěné přímo v bytě, je třeba zajistit přívod vzduchu k němu a ohlídat stav odvodu spalin. Klíčové je, aby měl spotřebič takzvanou „pojistku spalin,“ bez ní nemá v obytných prostorách co dělat. Kotel na uhlí si do bytu také nedáte! Ovšem i v případě, že je zařízení ve vhodných prostorách, je třeba zajistit alespoň mřížkou ve dveřích přísun čerstvého vzduchu. 2. Pojistka spalin Plynové spotřebiče vybavené pojistkou spalin jsou skutečně 'bezpečné.' Pojistka spalin je klíčovou součástí komínového plynového spotřebiče. Ovšem starší spotřebiče jí vybavené nejsou, nebo již pojistka často nefunguje. Pojistka spalin sleduje teplotu spalin v odtahu do komína a jestliže tato teplota stoupne nad limit (limitní hodnotu – obvykle na dobu šedesát sekund), značí to špatný tah komína a spotřebič je okamžitě vypnut. Pokud v takovém případě spotřebič pojistku nemá, končí nebezpečné zplodiny v místnosti, ve které je spotřebič instalován. V obytné místnosti je takový spotřebič doslova sebevražedným nástrojem a v jiných prostorách je přinejmenším nebezpečný. Skutečně je v tomto případě vhodné a často i nezbytné uvažovat o výměně spotřebiče, ovšem nefunkční pojistku lze též samozřejmě opravit.Únik kouřových plynů poznáme pomocí dolního okraje přerušovače tahu čichem a nebo jemným vláknem přiloženým k okraji přerušovače, použít lze též cigaretový dým – měl by být vtahován dovnitř, nikoli naopak. Obzvláště za horkých letních dnů můžeme mít s tahem spalin vážný problém – sice nevytápíme plynovým kotlem, ovšem plynovému ohřevu vody se nevyhneme ani za největšího horka. 3. VětráníKaždá místnost, ve které je umístěn plynový spotřebič, musí být dobře větraná. Velké nebezpečí na nás číhá například v malých koupelnách, kde jsou umístěné plynové ohřívače vody. Na chvíli usneme ve vaně s horkou vodou a už se neprobudíme. Plynový hořák prostě spotřebovává vzdušný kyslík - ani se v tomto případě nemusíme otrávit oxidem uhelnatým z odtahu spalin. Ideální je proto pořizovat zásadně spotřebiče typu „C“ se sáním vzduchu zvenčí. Větrání místností s plynovým spotřebičem specifikuje norma TPG70401. Ta též říká, že je třeba při uvádění plynových zařízení do provozu provést měření, zda jsou prostory dostatečně větrané (provede odborná firma, v případě plynu neděláme svépomocí vůbec nic!).4. Údržba plynových spotřebičů a revizeI staré plynové spotřebiče mohou fungovat naprosto spolehlivě a bezpečně, pokud jim však dopřejeme pravidelnou odbornou údržbu a splníme zákonem požadované revize. Jejich technický stav prostě musí být dobrý. Každý plynový spotřebič by měl jednou za rok zkontrolovat servisní technik, za což zaplatíme do cca 1.000 Kč. Pravda, vydáme nějaké peníze, ovšem budeme mít jistotu, že kotel či ohřívač pracují bezporuchově a bezpečně. Servisní technik nám při prohlídce zařízení vždy vyčistí hořák, zkontroluje zapalování a zbaví zařízení prachu, který je uchycen uvnitř – pod krytem. Pokud je to třeba, vymění též konkrétní součástky (těsnění, membrány, …). Následně vystaví zprávu a jednu její kopii si uschová až do další revize – to pro případ, že byste ji ztratili a něco by se stalo. Ony s vámi ani pojišťovny nebudou jednat, pokud nepředložíte platný dokument. V případě otravy pak může jít i o trestně právní odpovědnost. 5. Nezapomeňte též na komín!Bezpečnost provozu komínových plynových spotřebičů je samozřejmě též dána technickým stavem komína. Problémem je již špatný tah komína, nemluvě o jeho ucpání. Čištění komína již dnes můžeme provádět sami, ovšem tím na nás také dopadají příslušná rizika a odpovědnosti a kominíka musíme stejně nechat v běžném rodinném domě prohlédnout komín jednou ročně, aniž by jej musel čistit. Revize komína se přitom provádí při uvedení nového komína do provozu, po rekonstrukci komína či po jeho vyhoření, které je obzvláště nebezpečné. Pokud si komín čistíme sami a kominík přesto odhalí ucpávky, odstraní je po nás. Kvalitní, průchodný komín zdaleka nepotřebují jen kotle na tuhá paliva a biomasu, ale i kotle kondenzační s nízkou teplotou odváděných spalin. I ty nás mohou otrávit, na teplotě spalin v tomto případě nezáleží. A jestliže bydlíte v bytě bytového domu, požadujte po majiteli domu či správci informace o stavu a údržbě komína. Komín musí být opatřen chemicky odolnou těsnou vložkou a do ní napojeným těsným kouřovodem. Zrcátkem si sami snadno zkontrolujeme, zda je kouřová cesta volná – zrcátko prostě vložíme čistícím otvorem do komínového průduchu. 6. Plynové kondenzační kotlePokud jste se rozhodli pro nový plynový kotel místo toho starého, který je již příliš nebezpečný a nebo neúsporný, budete se rozhodovat mezi klasickým plynovým kotlem a kotlem kondenzačním. Jaký je vhodnější? Vždy záleží na parametrech topné soustavy, typu budovy, jejím stáří, ale i na klimatické oblasti, ve které žijete. Ne vždy je kondenzační kotel nejlepším řešením. U běžného plynového kotle jsou spaliny odváděné přímo do komína, jejich teplota se pohybuje mezi 130 až 180 °C a obsahují velké množství vodních par. Zato u kondenzačního kotle procházejí spaliny výměníkem, ve kterém zkondenzují a slouží k předehřívání vody v topném systému. Teplota spalin se tak navíc sníží na cca 60 °C a vzniklý kondenzát je třeba odvádět do odpadu. Za hodinu provozu kotle zkondenzuje cca destina litru vody na každý kilowatt výkonu. A právě tím, že využíváme teplo spalin – kondenzátu – dochází ke značným úsporám. V zásadě se kondenzační kotle vždy hodí pro nízkoteplotní topné soustavy – nejčastěji podlahové vytápění, to je však nejběžnější u dobře zateplených novostaveb. Klasický starý dům vystavěný z kombinace cihel a kamení, který navíc není zateplen a rekonstruován, bychom kondenzačním kotlem nevytopili. Zde přichází na řadu klasický kotel plynový. Pokud je však objekt předimenzován plochou radiátorů a stačí tedy ohřev vody v nich na nižší teplotu, vyřeší vytápění ve starším rekonstruovaném domě i kondenzační kotel. V každém případě ale ušetříte jakýmkoli novým kotlem oproti tomu starému a navíc získáte jeho bezpečnější provoz! Zdroj: www.aquaplumb.eu, www.shutterstock.com
