Tvarů zámkové dlažby je tolik, že je velmi těžké vybírat. Tvary jsou dány formou použitou při odlévání dílců dlažby. Může to být vějíř, hvězda, vlnovka, kost, šestiúhelník, kytička, kruhová dlažba nebo krychličky. Jejich často používaný rozměr je 10 x 10 x 6 cm. Oblíbenou klasikou je také vzor skládaný ze čtyř obdélníčků různých rozměrů a to tak aby dekor ,,vázal.“ Vzorník barev vám nabídne kolem 40 odstínů. Některé imitují různobarevný mramor či jiné kameny, existuje také například zajímavý jantarový odstín. Tato dlažba dobře splní účel i tam, kde potřebujeme vytvořit plynulý bezbariérový přechod mezi různými povrchy. Zámek udrží dlaždici na místě Zámkem jsou míněny prolamované boční stěny dílců. Ty do sebe přesně zapadají a dílce se neposunují. Základem je ale samozřejmě pečlivě připravený podklad. Pokládka by vždy měla začínat od nejníže položeného místa a pokračovat k nejvýše položenému. Přednostmi zámkové betonové dlažby jsou mrazuvzdornost a neklouzavost. Snese velké zatížení, po položení ji lze používat hned, je možné ji opakovaně rozebrat a položit. Výše uvedené vlastnosti máte zaručeny u výrobců, kteří jsou držiteli prohlášení o shodě s technickou specifikací výrobku danou příslušnou normou. Jde vlastně i o záruku, že výrobek prošel laboratorní zkouškou a je bezpečný. V nabídce dodavatelských firem jsou nejen celé kusy dlažby, ale i půlky a rohy tak, aby odpadla nepříjemná a zdlouhavá práce s řezáním dílců. Objednáte-li si pokládku takzvaně na klíč, zahrnuje samozřejmě i přípravy (vyhloubení a vysypání lože) a dokončovací práce. Mezi ně patří i vysypání spár velmi jemným pískem. K zámkovým dlažbám jsou nabízeny také nejrůznější doplňky, od obrubníků až po díly s rošty pro odvod vody. Obrubník může být celoprobarvený ve standardních odstínech stejně jako dlažba. Na zahradní obrubníky se používají dílce o rozměrech 50 x 5 x 15cm, pro vytváření různých oblouků se řežou na kratší kusy. Dalším doplňkem mohou být různé architektonické prvky, například nášlapy rozmístěné v trávníku na vzdálenost délky kroku. Působí dekorativně a jsou zároveň praktické. Oceníte je hlavně po dešti, kdy je trávník trochu rozblácený. Naruší plochu trávníku mnohem méně než klasický chodníček a přitom umožňují pohodlný přístup třeba k záhonům. Oblíbené jsou nášlapy kruhové nebo ve tvaru stopy. Ruční práce není vždy nezbytná Někomu to zní možná neuvěřitelně, ale zámkovou dlažbu lze pokládat i strojově. Samozřejmě jen tam, kde nehodláme vytvářet složitější vzory a to na větších plochách, kde by ruční pokládka trvala neúměrně dlouho. Ani na menších plochách ale není strojová pokládka vyloučena. Stroj je pouze dva metry vysoký, dá se tedy bez problémů využít i při dláždění větší garáže, stodoly a podobně. Okraje a další problematická místa se pak samozřejmě dokončují ručně. Jedna zásada je pro ruční a strojovou pokládku společná. U betonu jako u jiných přírodních materiálů nelze vždy zaručit úplně jednotný odstín každého balení, tedy dlažby na každé paletě. Na ploše jsou tedy připraveny vždy tři palety zároveň. Dělník odebírá střídavě po jednom dílci z každé, stroj pak po jedné vrstvě z každé. Ve výsledku by se nikde neměla objevit žádná plocha, kde se odstín viditelně liší od zbytku. Plastová nebo betonová zatravňovací dlažba Pokud nebazírujete na souvislé hladké ploše, zvolte zatravňovací dílce. Zejména pokud hledáte něco ne příliš nápadného, přirozeného, splývajícího s okolím. Můžete se rozhodnout mezi betonovými a plastovými dílci. Taková dlažba plochu výrazně zpevní. Pamatujte ale, že po takové ploše se nebude příliš pohodlně jezdit s kočárkem nebo třeba na invalidním vozíku. Obecně se s tímto typem dlažby více počítá na plochy pojezdové než na pochozí. Ideální je pro prostranství před garáží, cestu od garáže k vjezdu do zahrady a podobně. Celoplošný trávník je těžké udržovat, plocha není nikdy zcela rovná a dostatečně pevná. Celoplošná dlažba je zase necitlivou likvidací zeleně. Zatravňovací dílce jsou vlastně rozumným ekologickým kompromisem. Trávu rostoucí v meziprostorech je třeba občas přejet sekačkou, zalít, případně i přihnojit. Po dešti se otvory, kterými prorůstá tráva, dobře vsákne voda. Tato dlažba se také nazývá vegetační. Betonovým zatravňovacím dílcům dá zřejmě přednost ten, kdo preferuje přírodní materiály před umělými. Rozměr dílce je obvykle 600 x 400 x 80 mm nebo 100 mm. Kdy vítězí plast? Plošný rozměr dílce může být stejný nebo i větší než u betonového. Pro plastovou variantu zatravňovací dlažby mluví 4 krát nižší hmotnost oproti betonové i menší tloušťka, 60 mm. To nám ušetří práci při výkopových pracích a při přípravě takzvaného lože. Přes svoji lehkost tato dlažba snese i pojezd nákladním autem. Také díky ní můžete ušetřit na vodě na zalévání trávníku. Betonové dílce totiž nasávají vodu a odebírají ji i okolní zeleni. Tato nevýhoda u plastu odpadá, za vlhka ale v porovnání s betonem více klouže. Někdy se zatravňovací dlažba kvůli názvu nesprávně zaměňuje se zatravňovací tvárnicí. Ta se lidově nazývá také trávnice (nebo zatravňovák) a váží 12kg. Má typizované rozměry 295 x 295 x 140 mm a dá se optimálně využít pro zpevnění svahu a následně osázet zelení. Vznikne tak zelená stěna, která vzhled zahrady velmi ozvláštní.
