Profesní úspěch, kariérní růst. Manželský pár z Tokia měl štěstí na obojí. Jenže v Japonsku se musíte své práci plně obětovat, zatímco život nepočká. A tak se po zralé úvaze oba rozhodli, že raději společně zvolní tempo. Aby z toho života ještě něco měli. Přestěhovali se „na venkov“, do Kamakury, kde si nechali vystavět nový dům. Který plně vyhovuje tomu, že už nechtějí pospíchat, ale raději v klidu - bok po boku - trávit společný čas. Nezřekli se zcela svého zaměstnání (architekt, web-designérka), ale přešli na trvalý home-office režim. Který jim umožňuje zahradničit i cestovat, užívat si relativně přírodního okolí domu. V Japonsku, které si na hodnotách úspěchu a kariérního růstu jednotlivce hodně zakládá, je přístup zmíněného manželského páru silně netradiční. A stejně tak netradiční je i to, že nově stavěný dům byl koncipován s důrazem na potřeby pracovního zázemí pro oba členy páru. Většinou se tu nepočítá s tím, že by žena toužila po nějakém profesním uplatnění - stará se o rodinu a manžela. Pár je ale bezdětný, žena emancipovaná. A tuto vyváženou rovnoprávnost pak zajímavým způsobem odráží architektura jejich společného bydlení. Dům, s výměrou zastavěné plochy 106 metrů čtverečních, se nachází na úpatí kopce. Pozemek má velmi úzkou čelní část a širokou zadní, proto stavba nabývá tvaru lichoběžníku. „Abychom mohli navrhnout dům na tak jedinečném místě, pečlivě jsme prozkoumali přírodu a okolí,“ popisují tvůrčí záměr architekti z ateliéru FUDO. „Poté jsme zvolili tvar, jako by byl vytesán z terénu. Dům je navržen tak, aby se přitulil k okolním horám, a přitom poskytoval průchody vzduchu, světlu a vodě.“ Při vstupu do domu se návštěvníkům otevře velký prostor s výhledem na schodiště, atrium a pracovny. Po každé straně, jedna pro muže, druhá pro ženu. Pracovat mohou takříkajíc sobě nadosah. Po stranách stojí skladovací stěna, která efektivně zužitkovala přebytky dřeva ze stavby. Úložný prostor vyplňuje většinu stěn. Sběratelství, láska k literatuře, to vše tu má dostatek místa. Interiér je propojen jako jeden celek, v němž na sebe nedělené místnosti plynule navazují, aniž by k tomu potřebovaly koridor spojující chodby. Přízemí se otevírá směrem do středového dvora, který je mile uzavřený, soukromý -s nebesy nad hlavou. Otevřenost je poplatná spíše prvnímu patru jeho společensky koncipovaným místnostem. Odtud je možno vychutnávat výhledy na okolí. Balkony a terasy jsou chápány nikoliv jako vystrčené úseky, ale jako součást vnitřního uspořádání místností. Do dvora zkosená střecha začleňuje do domu faktor deště. Vodní živel je tak součástí obydlí. Hranice mezi exteriérem a interiérem není ostrá a neostré jsou i hranice mezi „prostorem pro muže a ženu“. Je to obydlí, které přejímá jejich dvě identity, a vytváří harmonické území, společné oběma.Materiály: FUDOFoto-kredit: Yohei Sasakura
