Majitel bytu ve španělském pobřežním městě Sitges miluje bílou barvu a jeho hlavním požadavkem při renovaci nového domova nedaleko pláže bylo její co největší využití. Architekti, které oslovil, to vzali doslova a až trochu do extrému, a tak vznikl dokonale bílý byt. Bílé jsou všechny podlahy, stěny, dveře, nábytek, a dokonce i kuchyňský dřez, kohoutky v kuchyni či koupelně a dlaždice. Jiná barva v bytě téměř není, jediné barevné zpestření představuje dřevěný a proutěný nábytek na terase a jasná, stálezelená velká popínavá rostlina, která pokrývá stěnu na vnější straně zábradlí terasy, čímž vymezuje práh bílého prostoru projektu. Malý byt o obytné ploše pouhých 36 m2 (plus 11 m2 terasa) si koupil francouzský historik umění a kurátor, profesor na pařížské univerzitě. Měl velmi jasnou představu o výsledku plánované renovace. Byt je zcela introvertní, ukrytý uvnitř velkého bytového domu, s výhledem pouze do vnitřního dvora. Nedostatek výhledů kompenzuje ticho a světlo. Majitel si představoval klidný, otevřený a zásadní prostor, vybavený několika pečlivě vybranými předměty: současnými uměleckými díly, důležitými knihami a především jeho pracemi a poznámkami. Stručně řečeno, klidné místo pro introspekci, zalité světlem. Extrémně snížený rozpočet si vyžádal jednoduchá, nenákladná řešení bez zbytečných kudrlinek. Prostor je koncipován prostřednictvím tří různých bloků: koupelna/kuchyň, obývací pokoj/ložnice a třetí, vnější, terasa. Poslední dva bloky jsou navzájem maximálně propustné, rozdělené pouze velkým oknem a dlouhou, nadrozměrnou žaluzií na straně ložnice. Velké okno přes celou stěnu terasy propouští do celého objektu spoustu denního světla. Terasa je sjednocena s interiéry pomocí bílé pryskyřičné podlahy a průsvitné rolety, která poskytuje soukromí a rozptyluje denní světlo. Vnitřní a venkovní prostory jsou díky tomu propojeny jako souvislý obytný prostor. Hlavní místnost je otevřeným propojením ložnice a obýváku, přirozeně pokračujícím ven na terasu. Linie fluorescenčního světla zavěšená na okenním rámu rozdělujícím bydlení a terasu osvětluje vnitřní a venkovní prostor a sjednocuje je. Byt ožívá prostřednictvím uměleckých kousků, které si klient vybral. Malá grafika na stěně, fotka nad postelí či obrazy v koupelně doplňují jednoduchý nábytek: přísně bílá pohovka podobná futonu, vojenský táborový stůl, který se dá složit a udělat z něj kufřík, a dvě propletené dřevěné židle z 60. let. Jedinou texturou v celém projektu jsou dlaždice, jimiž jsou obloženy kuchyň a koupelna. Bílé matné dlaždice 3x3 cm reprodukují černobílou mřížku. Byly položeny jako obklad v celé koupelně včetně podlahy. Stejná textura byla použita také uvnitř kuchyňské linky. Dlaždice maskují i posuvné dveře, které vedou na toaletu. Kuchyňskou linku je možné uzavřít čistě bílými dvířky, které skryjí nejen veškeré nádobí, ale i černobílou barvu vnitřku, čímž se docílí ještě čistějšího designu. Ačkoliv čistě bílý interiér není pro každého, jeho nový majitel si nemůže vynachválit pocit čistoty, vzdušnosti a klidu, který v něm vyvolává.Zdroj: Colombo Architecture, serboli BureauFoto: Roberto Ruiz
