Fotografie 2/2 - Domy postavené natruc: V Bostonu se majitelé parcel nedokázali domluvit

Po chodníku neuděláte ani čtyři pořádné kroky a už jej celý minete. Je to jen jedno okno s květináčem na parapetu a hotovo. Směrem do ulice se tento dům staví fasádou širokou 316 centimetrů. A to ještě není jeho rekord. V zadní části svého traktu se zužuje, až na 282 centimetrů. Dům, který stojí v Bostonu na Hull Street číslo popisné 44, je zkrátka extrém.Kudy dovnitř? Vchod byste do něj z čelní strany hledali marně. Vstupovat se do něj dá jen zezadu, ze zahrady. Jinak k charakteristickému výrazu tohoto trojpodlažního domu s půdní vestavbou přispívá i to, že je na jedné straně těsně nalepený na docela solidní čtyřpatrový dům, a na druhé straně pak, oddělen úzkým průchodem, vedle něj stojí a zcela jej zastiňuje dům pětipodlažní. Ten uzoučký průchod je důležitý, protože jen jím se dostanete ke vstupu. Přihodit k tomu můžeme fakt, že žádná z vnitřních zdí není dál než 280 centimetrů od ostatních. Zkrátka, je to podivuhodný krcálek plný malinkatých pokojíčků. A jak to asi vypadá uvnitř? To vyprávění máme skoro z první ruky, protože se s tím v roce 2005 v novinách Boston Globe pochlubili tehdejší majitelé. Pan Welton a paní Simonicová.V krátkosti: jiné domácnosti oddělují místnosti průchody a dveřmi, tady je oddělují… jednotlivá podlaží. Obývací pokoj a toaleta je v druhém patře, kuchyň je v přízemí, nahoře jsou ložnice. Jak bývalí majitelé vzpomínají, když tu slavili Nový rok s přáteli, museli se střídat a přesouvat se slavícími mezi patry kdykoliv někdo potřeboval na záchod. Nakonec raději seděli na dvorku za domem, kolem jednoho piknikového stolu. Ono není moc divu, v tom stavebně nejužším bodě – u schodiště – jsou od sebe obvodové zdi domu daleko jen 1,8 metru. Tak, že se někdo s trochou snahy může pokusit dotknout protilehlých stěn rukama současně. To většinou v domácnostech nezažíváte.Pochopitelně se s tím pojí otázka, jak něco takového mohlo vůbec vzniknout. A variant výkladu, jak tu vlastně Skinny House kolem roku 1870 vznikl, existuje celá řádka. Nejčastěji vyprávěná místní legenda zmiňuje dva bratry, kteří po svém otci zdědili pozemek a balík peněz. Jenže s obojím, penězi i nehnutostí, hospodařil jen jeden. Ten druhý byl zrovna v armádě. A když se vrátil, uviděl, že jeho bratr si zatím pro sebe postavil pořádný dům… a na něj zůstalo jen pár metrů čtverečních a nějaké drobné na útratu.Postavil si tedy dům, jak to jen šlo. S tím, že tou vele-úzkou stavbičkou znepříjemnil svému bratrovi život. Do velkolepého domu totiž nepřicházelo světlo, neboť jej tento úzký domek dokonale zastiňoval.Příběh může být do jisté míry pravdivý, ale existují k němu i jiné výklady. Ty vychází z toho, že podle místního archivu se ještě v roce 1874 nacházely na Hull Street v těchto místech nezastavěné parcely. Konkrétně v okolí č. 44 jich leželo pět. A zdá se, že část vlastníků se rozhodla pro výstavbu jednoho „velkého“ bytového domu, na němž (skrze nájemné) chtěli vydělávat. Jen s nimi nesouhlasil majitel onoho skrovného pozemku uprostřed. Chtěl na něm vydělat víc než ostatní. Ale smlouvat s nimi nechtěl, šrouboval cenu za svůj podíl neúměrně vysoko.Takže nakonec padl plán na jeden velký dům a majitel pozemku uprostřed si to zařídil, na truc ostatním, po svém. Dost možná je ale celý Skinny House jen „artefaktem“ remodelování a úpravy plánů městského jádra, k němuž došlo v roce 1884. A které, jako jeden z mála na Hull Street, přežil bez zásahů.Ať už dáte přednost kterékoliv variantě, tento Hubený dům byste nevšímavě míjet neměli. I když je to, vzhledem k jeho minimální šířce, opravdu velmi snadné.Zdroj: Today.com, Boston.com, CNN.com Zaujalo vás tohle téma? Nás taky! Proto jsme připravili celý seriál, najdete ho tady: Spite houses neboli domy natruc.