Má tvar podlouhlého klínu, který někdo zarazil do nepatřičné pozice. Přímo se vnucuje přirovnání o trnu v patě, nebo snad na ještě horším místě. Ta stavba je totiž vtěsnaná mezi ulici a okraj bloku domů. Asfalt vozovky ji vlastně obchází ze tří stran, ponechává jen cípky zahrady v zadní části parcely. Jinak z té zbývající čtvrté strany, směrem k zástavbě, pak docela těsně přiléhá k rodinnému domu.Ten už vypadá docela normálně, pravidelně. A právě o tom sousedství jinak docela normálního domu to prý celé je. Kontrast stavby docela fádní a řádné vedle tohoto trojúhelníkovitého úštěpku velmi přirozeně vyvolává otázky. Proč něco takového nechal někdo vystavět? Jaký má vůbec význam „domeček“, jehož zadní zeď dokážete obejmout roztaženými pažemi? K těm otázkám pochopitelně patří i odpovědi. Jen ne všechny se dnes radním v Seattle pozdávají. Proč? Inu, asi nejčastější a pravděpodobně nejsprávnější odpověď, které místní obyvatelé přikládají největší váhu, se totiž pojí se šlendriánem a nešvary právě na zdejší radnici. Korupcí a nespravedlností, chcete-li. Vydat se za jejími kořeny musíme na počátek 20. let minulého století, kdy tady v Montlake, hned v tom vedlejším rodinném a docela normálně vypadajícím domě, žije manželský pár. Tedy, on to manželský pár už dlouho nebude. Rozvádí se totiž. K rozlukám a rozvodům, na něž se ani ve státě Washington z kraje minulého století příznivě nehledělo, patřilo dělení majetku. Aniž bychom zabíhali do přílišných podrobností o stále dost nelichotivém právním postavení žen ve společnosti, nějak se nepočítalo s tím, že by snad rozvádějící se žena měla dostat něco, co by jí snad stačilo k přežití. Podle místních legend a pověstí byl její muž se soudcem jedna ruka, hrával s ním pravidelně karty. A zrovna tak dobře byl „zavedený“ i na tamní radnici. Takže nikoho nepřekvapilo, že se dělení společného majetku rozhodlo silně v neprospěch ženy. Bylo to skoro jako v té pohádce, kde chytrák dostane půlku úrody: brambory zpod země, zatímco nať připadne chudákovi – stejně jako kořínky v zemi, zatímco chytrák sklidí svrchní část z obilí. Oba při tom rozvodovém řízení sice dostali naměřeno stejně, v metrech čtverečních rozlohy kdysi společného pozemku.Jenže jako z udělání zrovna muž dostal tu půlku, na níž stál rodinný dům. Žena měla prostě smůlu. Zůstalo jí jen 340 metrů čtverečních pozemku. Parcely, která navíc byla kvůli místním stavebním vyhláškám z větší části – kvůli odstupu od veřejné komunikace a vedení přípojek - nezastavitelná. Celé soudní rozhodnutí bylo dost jednostranné a plynulo z toho, že muž si úspěch v soudní při pojistil dobrými osobními kontakty na radnici.Navíc se dalo odtušit, že mu svou polovinu pozemku brzy ještě ráda odprodá. Příběh nicméně pokračoval. Tím, že se rozvedená, později znovu provdaná a úspěšná (a taky pořád notně nazlobená) žena rozhodla to nenechat jen tak. V roce 1925, v souladu s téměř stavbu znemožňujícími předpisy přeci jen na svém pozemku, vedle kdysi společně obývaného rodinného domu, nechala vystavět další dům. Tedy mini-domek.Jinak se totiž tento exemplář nespoutané architektury nazvat nedá.Jeho zastavěná plocha činí 67 metrů čtverečních. A jeho půdorys, zastavěný profil, je nesmírně komplikovaný. V nejširším bodě je široký 4,6 metru. Vstupuje se do něj dvoukřídlými dveřmi, do sníženého přízemí, které trochu připomíná garáž nebo dílnu. Nad tímto úsekem se pak nachází ještě jedno podlaží, které kopíruje hranu pozemku a táhne se podél sousedního domu (patřícímu jejímu ex) až skoro k ulici. Ta část se nápadně zužuje, aby vyhověla místní stavební normě. A to tak, že ve svém nejužší zadní části má na šířku 140 centimetrů. V podstatě jsou tu jen dveře a nic víc.Z této strany také bývá dům v Montlake nejčastěji fotografován, protože působí opravdu kuriózně. Navzdory tomu, že v sobě a svých dvou podlažích hrdě nese nějaký 82 metrů čtverečních užitné plochy. Pro ženu, která si stavbu tohoto podivného obydlí zadala, to bylo vítězství. Ne, nechtěla bydlet po boku svého bývalého manžela, vedle svého bývalého domu. Ale dokázala si prosadit svou. Vytvořila tím velmi trvalou připomínku a zkomplikovala mu život. Už jen tím, že dům svého ex svou novostavbou zastínila a zabránila mu ve výhledu. A také tím, že tento svůj domek s chutí pronajímala takovým nájemníkům, které její exmanžel nesnášel.Historie je v tomhle mlhavá, ale velmi pravděpodobně neměl rád obyvatele určité barvy pleti. A právě ty sem jeho bývalá lákala velmi přístupnou cenou. Byla to pomsta se vším všudy. Která se malému domku, zařízenému dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami, plně spotřebiči vybavenou kuchyní (včetně myčky a pračky) a samostatným obývacím pokojem, postarala o velkou popularitu mezi místními. Háček je ovšem v tom, že ona popularita – Trpasličí dům v Montlake přitahoval turisty z celých Států – radnici města bolela. Tradovaná historka o dobrých kontaktech onoho exmanžela, jeho tradované přátelství se soudcem, neférový rozvod, podivné soudní rozhodnutí a nakonec i rasistický podtext, nic z toho nedělalo městu dobré jméno. Zavánělo to omezenou nestranností soudů, bezprávím až korupcí. Něčím, čím se v Seattle před světem pyšnit nechtějí.Bylo třeba vyložit vznik domu jinak. A radnice sama přispěla k tomu, že začala prezentovat příběh jiný. O majiteli, který kvůli podceněné nabídce na koupi nezastavěného pozemku na něm raději vystavěl podivný malý dům. Místní si ale dobře pamatují (nebo alespoň dobře vypráví) tu první a peprnější verzi s rozvodem a „barevnými“ nájemníky. Ať už dáte přednost té první, anebo té korigované a korektní variantě, dům Montlake (postavený natruc) je hit místního trhu s realitami. Silně atypická nemovitost se nikdy dlouhou neohřeje u jedněch majitelů, zhruba každá dvě až tři léta se dočká pře-prodeje. Ale pokaždé přitom naroste na ceně.V roce 2000 byl prodán za sumu 239 500 dolarů (přibližně 5 milionů korun). V roce 2014 už byl k mání za 375 000 dolarů (7,8 milionu korun) a v roce 2019 se dočkal ocenění na 615 000 dolarů (12 milionů korun). Nekončíme, protože poslední prodej byl uzavřen teprve letos v červnu. Přepočítáno - prodal se za necelých 16 milionů korun. A to už se mluví o chystaném prodeji za 18 milionů korun. Lidé dům přitom kupují proto, aby jej mohli zrenovovat, pronajímat a následně odprodat. Protože tenhle kousek historie, ať si vyberete jakékoliv její podání, se zkrátka líbí.Zdroj: Inhabitat.com, komonews.com, realestate.com, NYpost.com, fox13seattle.com
