Předně jde o jeden z mnoha druhů kůrovců (Scolytinae, Ipinae), tedy podčeledi brouků z čeledi nosatcovití (dříve byli kůrovci řazeni do samostatné čeledi kůrovcovití). Tento hmyz se vyvinul na konci druhohor a dnes patří se 6 000 druhy mezi jednu z nejrozmanitějších skupin hmyzu. Kůrovce najdeme po celém světě a všude dělají to samé – cizopasí v lýku i dřevě naprosté většiny stromů na světě. Některé druhy však najdeme i uvnitř ovoce, v semenech, listech, dužině větviček, ale i ve stoncích bylin včetně například kapradin. A dokonce i ve vzdušných kořenech mangrovů. Mnohé druhy dovedou žít v naprosto odlišných tkáních širokého spektra hostitelů a dokonce dovedou využívat i symbiotické dřevokazné houby. A právě spolu s dřevokaznými houbami ničí kůrovci po světě ročně milióny stromů. A právě některé druhy mají schopnost způsobovat kalamity v lesním hospodářství především svým úživným žírem. Některé druhy si pro změnu pěstují houby a poté se jimi živí, načež přenášejí houbová onemocnění. A dnes nejnebezpečnější z kůrovců je u nás zmíněný lýkožrout smrkový (Ips typographus). Prospívají mu současné teplé zimy i horká léta, stromy trpící za vedra nedostatkem vody jsou navíc náchylnější ke svému zničení. Lýkožrout smrkový se sice specializuje na smrky, dokonce stromy starší 60 let, ovšem nepohrdne ani stromky a dokonce ani listnáči. Velkým problémem přitom je jeho rozmnožovací schopnost, jelikož dovede za příznivých podmínek vyvést své potomstvo až 3 krát do roka. Vedle lýkožrouta smrkového je u nás hospodářsky významný, tedy nebezpečný, také lýkožrout severský (Ips duplicatus), lýkožrout modřínový (Ips cembrae), lýkožrout borový (Ips sexdentatus), lýkožrout jedlový (Pityokteines curvidens), dřevokaz čárkovaný (Trypodendron lineatum), který škodí především v uskladněném dřevě, bělokaz švestkový (Scolytus mali) žijící pod kůrou ovocných stromů a drtník ovocný (Xyleborus dispar) žijící přímo ve dřevě. Rada je naprosto snadná, stačí odloupnout kus kůry. Pokud má totiž sameček zálusk na samičku, vyvrtá do horní části kmene komůrku. V ní se se samičkou páří a ta hloubí kolmé chodbičky v lýku stromu a do nich klade oplozená vajíčka. Narozené larvy později vykusují ve dřevě další kapsy, v nich se zakuklí a nakonec se prokoušou dřevem ven. V tu dobu nastává fáze rojení lýkožrouta. Kůrovec tedy poškozuje především lýko a kůru stromu, načež příliš nezasáhne do samotné dřevní hmoty. Ta však může být méně kvalitní, jelikož napadený strom trpí nedostatkem živin, chřadne a postupně odumírá. Proto je důležité odhalit stromy napadené kůrovcem co nejdříve, tedy v době, kdy ještě má dřevní hmota svou kvalitu. Umořený strom lze často již jen spálit. Včas odhalené napadení nezpůsobí až takové ekonomické škody. Se dřevem včas vytěžených stromů, které byly napadené kůrovcem, lze nakládat přibližně stejně, jako se dřevem zdravých stromů. Kmeny lze odvézt na pilu, kde proběhne jejich prvotním třídění, při které se vyřadí silně poškozené kmeny, případně kmeny ke zpracování nevhodné. Pak se kmeny zpracují na řezivo a právě zbavením kmenů zbytků větví a kůry dojde k dokonalému odstranění kůrovců, kteří jsou ve stromech zavrtáni. Okrajové části dřeva se čistí mechanickým omíláním a zdravá vnitřní část dřeva je vhodná k dalšímu zpracování. Dřevní odpad (kůra, větve a piliny) by měl být následně zpracován na drť, což zamezí přesunutí kůrovce na jiné stromy. V žádném případě nesmí pokácené kmeny zůstat dlouho ležet na krajích lesa či kdekoli jinde. Kůrovec má v takovém případě dost času k zaznamenání ohrožení svého obydlí. To opustí a ničí další stromy. Největším problémem kůrovcové kalamity jsou zřejmě právě dlouho ležící klády a poté nedostatečné zpracování dřevního odpadu. Pokud tedy byl strom napaden kůrovcem, není nutné dřevo ihned pálit, dřevní hmotu lze zachránit a z ní vyrobené řezivo dále využít. Pokud pak dřevo kupujeme, je třeba vždy provést vizuální prohlídku a pokud najdeme chodbičky vykousané od dřevokazného hmyzu, vyhodnotíme takové dřevo jako poškozené a vyřadíme je z nákupu. Pokud sami zpracováváme stromy napadené kůrovcem, musíme to udělat co nejrychleji po porážce stromu. Veškeré dřevní odpady zpracujeme na otop, nejlépe je nadrtíme a poté spálíme. Nedoporučuje se takový odpad kompostovat nebo mulčovat, umožnili bychom tím přežít až třetině kůrovcové populace, která ve stromech byla.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com
