Než odjel římský voják na svém oři bojovat s germány, naordinoval své manželce drmek pro potlačení sexuální touhy. Proto se též této rostlině začalo říkat mnišský a nebo klášterní pepř. Ovšem pozdější zkušenosti a výzkumy ukázaly, že to vlastně bylo jaksi úplně naopak. Vlastně mi to tak trochu připomíná přesvědčování rodičů puberťáky, že jim konopí ze skleníku zaručeně vyžene mšice a molice. Pokud ale skleník nevětráte, bude i tato rostlina molicemi doslova obalena a navíc taktéž zplesniví, jako vše ostatní, co ve skleníku roste. Zcela běžné je i masivní napadání mšicemi, obzvláště mladších rostlin. Římské ženy určitě musely moc dobře vědět, že jim drmek nic „neutlumuje“, co by však neudělaly pro blahou nevědomost svých bojechtivých choťů. I v záloze museli zůstávat nějací muži. Tento cenný, vzácný dar přírody, nejenže měl moc obalamutit celé mužské armádní hordy, ale je to vlastně i jinými schopnostmi velmi významná „ženská rostlina“. Velice prospěšný je v oblastech kontroly a regulace ženského reprodukčního systému. Příznivě ovlivňuje celý menstruační cyklus, zmírňuje obtíže při menstruaci a pomáhá stabilizovat ženské hormony. Obsahuje totiž látky těmto hormonům podobné. Doporučován je ženám s premenstruačním syndromem, menstruačními bolestmi a nepravidelným krvácením, patří také mezi nejlepší byliny, které dovedou pomáhat při endometrióze a fibroidních cystách dělohy, podporuje ovulační cyklus a pomáhá tak ženám k otěhotnění. Při mateřství také podporuje tvorbu mateřského mléka a působí i antibakteriálně. Pomáhá proto i s akné a jinými problémy pleti. Ovšem jeho užívání v těhotenství a době kojení je třeba konzultovat s lékařem. Drmek obecný přitahuje současnou pozornost medicíny již mnoho let. Odborníci v plodech této rostliny objevili přítomnost sloučenin, které jsou do určité míry podobné ženským hormonům (viz výše). A právě s tím především souvisí jeho léčivé účinky. Bylinné výtažky z drmku pak dovedou stimulovat uvolnění luteinizačního hormonu a harmonizovat folikuly stimulující hormon, který je významný právě pro početí. Způsobují nárůst hladiny progesteronu, který působí na hypofýzu a produkci žlutého tělíska. Navíc dovedou regulovat sekreci prolaktinu a snížit jeho hladinu na optimální množství. Nadměrná hladina prolaktinu je totiž častým viníkem ženské neplodnosti. Drmek se přitom užívá ve formě tinktury, nálevu, ale dnes již také kapslí (obsahující vysokou koncentraci účinné látky v poměru 10:1). Drmek obecný je všeobecně lidským organismem velmi dobře snášen, ovšem výjimečně může i způsobovat žaludeční nevolnosti, bolesti hlavy, zvracení, sucho v ústech a kopřivky. Velmi opatrní přitom musíme být na drmek při užívání antipsychotik a léků proti početí (antikoncepce). Pomáhá stabilizovat menstruační cyklusOdstraňuje potíže spojené s menstruací (bolestivé, silné a nepravidelné měsíčky)Vyrovnává hladiny hormonů při menopauzePodporuje ovulaci a produkci ženských hormonůStimuluje rozvoj mléčné žlázy a laktaci po poroduVhodný jako podpůrný prostředek při endometrióze a neplodnostiPomáhá při poporodním krváceníPomáhá s odloučením placentyJe součinný při léčbě fibrózní cysty v prsouUsnadňuje hojení zánětůMá antimykotické účinky a pomáhá proti aknéPrevence při střevních potížíchSnižuje horečky, nevolnosti a tlumí bolesti hlavy Drmek obecný (Vitex agnus castus) je až šest metrů vysoká dřevina (keř), pocházející z Asie a Středomoří. Rod drmek je řazen do čeledi hluchavkovitých a skutečně jednotlivé kvítky modrofialových květenství jsou kvítkům hluchavek velmi podobné. Zde však jakákoli podobnost končí. Listy drmku jsou dokonce spíše podobné listům konopí až na chybějící vroubkování okrajů. Pro léčivé schopnosti jsou sklízeny drobné plody, které dozrávají na podzim. Tyto plody jsou sušeny a poté až užívány. Kromě látek připomínajících ženské hormony též obsahují bohatství léčivých silic a flavonoidů. Listy má drmek opadavé a vstřícné, složené z pěti až sedmi až 10 cm dlouhých lístků. Zespoda jsou bíle plstnaté a po odumření černají. Listy jsou silně aromatické, stejně jako květy, které se na keřích objevují od července do srpna. Po střední Evropě byl drmek kdysi rozšířen mnichy, kteří kořenili rozemletými semeny své pokrmy. A proč? Opět podlehli mýtu o potlačování pohlavního pudu a udržování celibátu (agnus-castus znamená latinsky „cudný beran“). I když nadměrné množství ženských hormonů (látek jim podobných) v mnišské stravě tak fungovat mohlo. Vlastně měli drmek dříve užívat spíše římští vojáci než jejich slaměné vdovy. Listy a květy drmku byly dokonce rozhazovány po cestě, po které vstupovali novicové do kláštera. Možná by si tento „pěkný zvyk“ církve zasloužily dosud.Drmku velmi svědčí vlhká stanoviště a běžně je vysazován i jako okrasný keř.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
