Eukalyptus oloupaný (Eucalyptus deglupta) patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae) a řadí se k nejvyšším zástupcům rodu: dorůstá 35 – 60 m, výjimečně až 75 m, a kmen může mít v průměru 2,5 m. Jde o rychle rostoucí, stálezelený strom – roční přírůstek může přesáhnout 1,8 m. V létě se mu kůra dlouze loupe a na odhaleném lýku se postupně střídají odstíny od světle zelené přes žlutou, oranžovou, červenou, šedou a purpurovou až po hnědou, včetně sytě modré či fialové. Kmen i větve tak vypadají jako abstraktní obraz. Listy jsou neopadavé: zpočátku oválné, později kopinaté, sudozpeřené, krátce řapíkaté a vstřícné. Po usušení obsahují jen asi 0,2 % silic, převážně citronellal. Drobné bílé až smetanové květy vyrůstají v chomáčcích po třech až sedmi. Okvětí je srostlé, kalich polokulovitý, stopky hranaté a zhruba půl centimetru dlouhé. Ve své domovině může strom kvést po celý rok. Plodem jsou dřevnaté tobolky kulovitého až diskovitého tvaru se třemi až čtyřmi výraznými chlopněmi a 3 – 12 plochými hnědými semeny. Semena duhového eukalyptu se dají zakoupit i u nás, avšak místo velikána z přírody vyroste spíše přenosný keř, který potřebuje zimní ochranu; barevnou kůru si ale zachová. Před výsevem je vhodná stratifikace. Nejlepším obdobím je únor až březen. Semena se jen lehce zatlačí na povrch substrátu (běžný zahradnický s přídavkem rašeliny) a klíčí asi za 2 – 8 týdnů při teplotě okolo 18 °C. Rostlina dává přednost rozptýlenému světlu a snese i mírně nižší teploty, nikoli však mráz. Ven ji můžete dát přibližně od poloviny května do září. Přes zimu jí vyhovuje světlé, chladnější místo s teplotami 10 – 13 °C. V sezóně zalévejte pravidelně, aby substrát zůstal lehce vlhký; nesmí vyschnout ani být přemokřený. V zimě zálivku jen mírně omezte. Hnojivo pro pokojové rostliny postačí občas. Pamatujte, že silice obsažené v čerstvých listech jsou jedovaté. Duhový eukalyptus je součástí subtropických až tropických pralesů Australasie, od nížin až po nadmořskou výšku 2 500 m. Vyhledává slunná, výživná a trvale vlhká stanoviště – často podél řek, na čerstvě vulkanických půdách či na hrubších písčitých či vápnitých substrátech. Kvůli úbytku pralesů jeho populace klesá a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej vede jako zranitelný druh. Přirozeně roste na Nové Guineji, Molukách, Bismarckových ostrovech, Filipínách, Malých Sundách a Sulawesi. Jako okrasná dřevina byl vysazen v mnoha teplejších oblastech světa, například od Kostariky a Havaje po Portoriko. Jeho dřevo je ceněné pro pevnost a odolnost a používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku, lodí či dřevotřísek, zatímco aromatické silice se z tohoto druhu běžně nezískávají. Dalšími známými druhy blahovičníků jsou například blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii), blahovičník královský (Eucalyptus regnans), blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) a blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis).Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, semena.cz, dumazahrada.cz, foto: Shutterstock.
