Thajsko povšechně nepatří k zemím, kde by si nějak zvláštně psů (a koček) vážili. Majitel Dog/Human House je ale z jiného těsta a nestydí se o sobě říct, že je do psů úplný blázen. Žije sám, doma jich má pět. A dopřává jim maximální komfort, včetně koupání a stříhání. V řemesle psí kosmetické údržby se natolik zdokonalil, že už by si klidně mohl otevřít psí salón. A tím to vlastně začalo. Na uvolněném pozemku v městě Nakhon Pathom začal plánovat novostavbu svého domu, dostatečně prostorného pro sebe i své psy, doplněné o provozní zázemí psího salónu. Místem a financemi šetřit nemusel, a tak návrh objektu uzpůsobil ve spolupráci s architekty tak, aby tu klidný a bezpečný prostor k hrám i dovádění mohli nalézt jiní psi, a také jejich majitelé. Přátelé, pejskomilové, klienti psího studia. I pro ně vytvořil posezení, kavárnu s čekárnou. Samozřejmě s provozem vstřícným pro psy. Nakonec přiřadil ještě zázemí pro veterinární ordinaci (tu provozuje externí lékař/veterinář), další trávník – výběh, skleník pro psy, psí bazén. Tím na ploše 700 metrů čtverečních vznikl dokonalý dům pro člověka a psy. V Thajsku povšechně možná psi nemusí, ale tohle je pro ně ráj. Architekty netradiční zadání, zakázka domu člověka a psy, vyloženě zaujala. Říkají, že vzájemná úcta je v současné době hlavním problémem lidského bytí, a tak je to i s architekturou. Proto je tento netradiční dům vystavěn tak, aby vyhovoval jedněm i druhým. Vidět to jde například na konfiguraci měřítek. Sedí oběma. Proč je vlastně měřítko stavby tak důležité? Jen si vzpomeňte - kdykoli chceme se psem komunikovat, musíme se trochu sklonit, abychom se mu přiblížili, aby si byl jistější a aby se zmenšila vzájemná vzdálenost, fyzicky i psychicky. Psi prostě potřebují přiblížení, jiné než lidské měřítko. Takže v Dog/Human House jsou například schody do bazénu navrženy tak, aby se psům dobře vstupovalo dovnitř i vylézalo ven (koupání jim za tropického vedra dělá moc dobře). Průchozí koridory jsou široké a nezastavěné, přehledné a přímé. Aby se jimi dobře běhalo, a nehrozilo riziko, že něco při vrtění ocasem smetou. Dokonce i podstavce sloupů a pilířů jsou tu designovány tak, aby se dali – poté co si je psi poznačí - daly snadno čistit. Psi mají rádi přehled, a proto jsou střechy navrženy bez žlabu, aby se voda dotýkala přímo země a aby mohli vidět nahoru. V rámci tohoto netradičního domu pro psy a člověka existuje mnohem více koridorů a cest, přístupných psům a nikoliv lidem. Zeleň v podstřeší, mimochodem fantastická tropická zahrada, je navržena tak, aby mohla sloužit psím hrám. Je tu spousta míst, kde se mohou skovávat, hrabat, nebo jen tak odpočívat ve stínu. Dům ze tří stran obstupuje centrální trávník, výběh. Tady zase mohou psi dovádět bez omezení, a bez strachu, že skončí pod koly auta. Cílem všech návrhů je podpořit vzájemné soužití, sblížení, společný růst a větší respekt lidí k ostatním živým organismům. Zde tedy alespoň psům. Vlastní prostor pro bydlení majitele, ložnice s kuchyní a koupelnou, jsou svými parametry velmi skromné. O to štědřejší je ale prostor, vymezený zeleni a čtyřnohým mazlíčkům. Konstrukční řešení se pak nevymykají tomu, co je v jihovýchodní Asii běžné. Vlnité střechy, beton, polykarbonát, dřevěné podlahy, posuvné dveře. Mimořádné je to, jak široce tu byla začleněna zeleň (nahrazující klimatizaci) a jak hluboce se tu promýšlela architektura z pohledu psích očí.Materiály: EKARFoto-kredit: Rungkit Charoenwat
