Genius loci místa, pozemku i nového domu umocňuje torzo barokní stodoly, staleté vzrostlé stromy a kamenná zeď. Právě ta lemuje rozsáhlý pozemek, který ústí do malebné venkovské krajiny. Filozofii nového domu vystihují podle architekta slova kontemplace, inspirace a rekreace. A ne náhodou, postavil jej totiž sám pro sebe a svou rodinu, dobře přitom věděl PROČ. Kontemplace je vlastně křesťanským synonymem slova meditace. Vychází z latinského slova contemplatio a jde o nejvyšší stupeň modlitby, dokonce stav přímého patření na Boha člověkem. Ženou architekta Jana Žaloudka je kunsthistorička a spisovatelka Jolanta Trojak. Dlouho spolu toužili po místě, kde se člověk může otevřít krajině, nebo se naopak ponořit do sebe a zregenerovat své tělesné a duševní síly v až duchovním stavu. Toužili po místě, které nevybízí jenom k odpočinku, ale zároveň bude zdrojem jejich inspirace a kreativity, které oba potřebují při svých profesích vrchovatě. Tyto kvality hrají důležitou roli v životech mnoha z nás, zdaleka se nezužují pouze na tvorbu, ale promítají se také do každodenního života, což potřebují umělci i lidé zatížení jinými profesemi. Společně si tedy kreativní pár vytvořil místo, kde se i ty nejobyčejnější denní věci a práce staly zážitkem. Vlastně stvořili jakýsi svůj mikrokosmos, prostředí, ve které se dobře čte, studuje a tvoří, kde se výborně spí, stoluje, odpočívá, pracuje, prostě žije. A to vše v symbióze s přírodou a vesmírem přímo za okny. Základní tvar a vzhled domu si vyžádala lokální topografie spolu s omezeními, která plynou z faktu, že samotný stavební pozemek (zahrada) a sousedící zámeček jsou kulturní památkou. Dům je tedy přirozeně zasazen do krajiny a historického kontextu. Dokonce tak, že nezastiňuje zámek a působí bezčase, jako by se zde zjevil stvořen božskou rukou. A náhoda to vůbec není, protože formální inspirací byla architektovi opravdu kaple, čili sakrální stavba, která však v samotné vesnici chybí. Architektura domu je navíc harmonickým propojením kontrastů nového a starého, interiéru a exteriéru, perfekce a imperfekce. Dům je tradiční svou podélnou formou, jednoduchým tvarem a sedlovou střechou. Cituje tak tvarosloví místních hospodářských objektů, ale i starých obytných chalup. Výjimečné je však perforované zdivo s otvory pro prostup světla a vzduchu, což je prvek, který najdeme právě i v okolních historických objektech. Perforace pro prostup světla a vzduchu je vlastně hlavním výrazovým prostředkem stavby, který umocňuje podobnost s hrou světla v sakrálních objektech (kostelech a kaplích). Zároveň však takové řešení slouží jako slunolam v jižní štítové stěně i jako vzor dřevěných stínících panelů na ostatních fasádách. Kompaktní forma domu je navíc na každé z fasád prostoupena nikami, čili tradičními citacemi barokního tvarosloví, které vytváří vstupní zádveří a pobytové lodžie s možností zastínění. Dům je možné podle aktuální potřeby buďto široce otevřít do krajiny, čímž se jeho obyvatelé maximálně spojí se světem, nebo naopak uzavřít, čímž je podtržen meditativní charakter budovy. A jelikož klíčové bylo právě citlivé přizpůsobení místu, i použité stavební materiály respektují lokální charakter okolních domů a krajiny. Nosná konstrukce domu je z keramického zatepleného zdiva v kombinaci s železobetonovými prvky. Bílá štuková omítka fasády navazuje svým odstínem a strukturou na okolní stavby, střešní krytina je pálená keramická a dřevěné stínící panely jsou z nabílené české jedle a smrku. Bydlení v duchovně inspirovaném a navrženém domě je bezprostředně napojené na přírodní cykly a pohyb denního slunečního světla, ale i nočního světla měsíce. Z ložnice a hlavního společenského prostoru, odkud se otevírá panoramatický výhled do ovocné zahrady, majitelé pozorují východy slunce i měsíce. Jižní fasáda s perforovaným štítovým zdivem a impresivním kruhovým oknem zprostředkovává kontakt společenského prostoru se dvorem a ruinou stodoly. Díky velkorysým prostupným otvorům interiér plynule přechází do dřevěných teras, bujné vegetace zahrady a chladivých historických kamenných stěn. Západní fasáda s nikou hlavního vstupu je pro změnu uzavřena pohledům od vesnice. Zaklenutá nika v severním štítu přináší světlo do ložnice, koupelny a technického zázemí. Svým tvarem přitom připomíná zakřivené formy blízkého barokního zámku. Sluneční svit a jeho prostupování do domu je navíc možné během dne regulovat bílými stínícími dřevěnými panely. Místnosti proto mohou být zalité sluníčkem, nebo naopak přistíněné. A změna nastane doslova rázem. V uzavřeném prostoru si pak hraje světlo se stínem jako v katedrále. V noci se pro změnu hra světel obrací, celý dům se rozsvítí směrem do krajiny, především díky proskleným nikám. Interiér osvětlují bílá minimalistická svítidla doplňovaná lampióny z japonského ručního papíru washi. Atmosféru přitom může dokreslit praskající oheň v kamnech. Interiér byl navržen velmi originálně, v kontrastu k bílému vnějšímu vzhledu fasád a dřevěných clon natřených bílou barvou, stejně jako v kontrastu k hranám domu, působí interiér teple a oble. Hlavní prostor má velkoryse zaklenutý strop sahající do výšky sedm metrů. Již zde je viditelná vertikální sakrální inspirace. Bílá štuková vnitřní omítka a velká hliníková okna podtrhují odhmotnění domu – opět sakrální inspirace. Další parafrází chrámové architektury je dvoumetrové kruhové okno, které proráží jižní štít domu. Zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly shivakashi pak evokuje kostelní mensu. Ta je v kostelech středobodem dění, stejně jako kuchyně v domech. V jižní části hlavního obytného prostoru je jídelna s dubovým stolem a židlemi. Na stůl shlíží ze stěny řezba Madonny ze začátku 19. století. Naproti byla situována relaxační část s dlouhou pohovkou, která umožňuje bohaté výhledy do krajiny i do dvora s ruinou. Pohovku pak rámuje tapisérie z nebarvené ovčí vlny. Ve spodní části domu se kromě hlavní místnosti nachází i koupelna, toaleta, technická místnost a jedna z ložnic. Celý dům je protkán dřevěným a kamenným nábytkem vyrobeným na míru podle návrhu architekta. Postele a skříně z masivu, černá žulová lavice v chodbě a žulové noční stolky a mnoho dalších prvků. Horní patro je koncipované jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Na rozdíl od přízemí, které zůstává v bezprostředním kontaktu s venkovním světem, je podkroví uzavřeným světem, oblým prostorem vhodným k přemýšlení, čtení a tvorbě. Malé otvory střešních oken prosvětlují bílou kompaktní jeskyni prostoupenou nikami a oblouky. Ve spodní části se nachází ložnice a koupelna, v horní části ateliér. Jelikož majitelé milují umění, hraje v jejich životě důležitou roli. Jejich sbírka zahrnuje díla od české moderny až po současnou tvorbu. Umění je proto v domě všudypřítomné. Například ložnici zdobí japonské panneau z 19. století spolu s velkoformátovým obrazem Antonie Stanové a sochařskými objekty Michala Janigy. V patře se na travertinových podstavcích vyjímají kamenné sochy Vandy Hvízdalové. Kurátorský výběr majitelů se propisuje do všech detailů domu. Ve vstupní chodbě spatříte dřevěnou ceremoniální masku z Gabonu, v hlavní místnosti se vyjímá například africká stolička, která byla vyřezaná z jednoho kusu dřeva, a autorská keramika Martina Hanuše. Ložnici a podkroví osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Noguchi. Součástí domu je i rozsáhlá sbírka knih o umění. Dům byl pojmenovaný po kosmopolitním skladateli Oskaru Nedbalovi, který zkomponoval v sousedním zámku operetu Polská krev. Do unikátního Gesamtkunstwerku pak majitelé zvou buďto formou klasického pronájmu nebo uměleckých rezidencí, pop upů a workshopů. Těší se přitom, že právě kolem jejich domu vznikne podnětná komunita kreativních a inspirativních lidí. Jste zváni. Autor: Jan ŽaloudekAdresa: Kamenná Lhota, Borotín, Česká republikaWeb: www.instagram.com/house.oskarInvestor: Jan Žaloudek a Jolanta TrojakProjekt: 2022Realizace: 2025Užitná plocha: 154 m2Zastavěná plocha: 180 m2Plocha pozemku: 8504 m2Náklady: 18 000 000 CZKStavební projekt: Projekty S+S a Ing. Jana TůmováZahradní architektura: Atelier Rouge a Ing. Jitka Tomsová PhD.Zdroj: archiweb.cz, instagram.com/house.oskar, idnes.cz
