Casa Caoba voní mangem. Ostatně, stojí na okraji bývalé plantáže mangovníků, a stromy se šťavnatým ovocem dotváří její pohostinnou atmosféru. Jen to horko to trochu kazí. I když se nacházíme v prudkém svahu, v nadmořské výšce 900 metrů, tepla je tu až příliš. Architekti zprvu řešili, jak utěsnit vnější obálku domu tak, aby odolávala s pomocí klimatizace horku. Ale prodražovalo by to celý provoz. A tak se rozhodli ubrat na oddělení domu od okolí, a místo toho mu zprostředkovat splynutí. Dům tedy nabízí přístřeší a stín, ale s obvodovými zdmi šetří. Místo toho dává prostor interakci. Nechává se pasivně provívat větrem, a pro ty, na které je toho horka příliš nabízí i chladivý bazén sycený z místního pramene, doplněnou o dešťovou vodu. Objekt sám je postaven na kamenné základně, která se přizpůsobuje strmé topografii místa. Obytný prostor je rozčleněný do čtyř modulů – ložnice, koupelna, jídelna, obývací pokoj – přičemž oním oddělujícím prvkem jsou paralelní stěny. Klasický týl a čelo domu byste tu hledali zbytečně. Výhledy Caoba ústí ze svahu směrem do údolí, záda domu kryje sráz. Stěny rámují výhledy na okolní andskou krajinu a zároveň podporují příčné větrání. To umožňuje s minimálními náklady vytvářet příjemné mikroklima. Záměr architektů vychází mimo jiné z předpokladů, že když už zavítáte Kolumbie, chcete si jí užít naplno. A tudíž z ní chcete mít co nejvíc v každou denní či noční hodinu. I proto dům stírá hranice mezi zastavěným prostředím a svým obytným kontextem. Jste tu a to, proč jste tady, vás obklopuje. V interiéru domu se upřednostňuje použití poctivých tradičních materiálů, které jsou v regionu snadno dostupné. Stropy v celém projektu lemují bambusové lamely, které působí hřejivým a útulným dojmem. Kromě toho je v tesařských konstrukcích použito borovicové a v nábytku teakové dřevo, čímž se vytváří soudržný jazyk s regionem. O soukromí tu nouze není, a tak se Casa Caoba může bez problémů zřeknout břemene zdí. Svou architekturou zkoumá alternativní způsoby, jak se nejen vymezit proti topografii svahu, ale také jak si najít prostor pro svou existenci ve spojení s tropickým prostředí. Namísto chápání architektury definované vztahem mezi plnými a prázdnými prostory projekt navrhuje působit spíše jako přechod mezi těmito fázemi.Zdroj: Rubén Gómez Ga?ánFoto-kredit: Mateo Pérez Correa
