Jak ukázat potenciálním klientům, co by se v rámci návrhu projektu novostavby dalo vytvořit. Jak přesvědčivě prezentovat, že své práci skutečně rozumíte a věříte jí? Z nelehkých otázek k názorným odpovědím přistoupili architekti, Monika a Marek Ivankovy, nevšedně. Svůj nový dům pojali nejen jako obydlí, ale názornou ukázku možností. Vyřešili tím to, jak lze skloubit život mladé moderní rodiny s prací. Dům, který vznikl jen kousek od Trenčína, je totiž současně jejich pracovním ateliérem. Klienti tu mohou vidět, jak to může vypadat v praxi. A asi nejlepší doklad kvality vlastního díla je v tom, že se v něm sami zabydlíte. Dům s ateliérem v sobě tedy kromě primární obytné plochy nese i pracovní zázemí. Navenek nejde o nic extravagantního. Obydlí s užitnou plochou 220 m2 má profil jednoduché obdélníkové stavby se sedlovou střechou, respektující místní ráz krajiny a okolní zástavby. Objekt se nachází na konci slepé ulice, obklopen je poli a loukami. Díky přímému kontaktu s okolní zelení působí, jako by z ní přirozeně vyrostl. Východiskem pro podobu návrhu byly především dispoziční a estetické požadavky, vycházející z představy tradičního způsobu bydlení v rodinném domě. Stavba je svým objemem i konceptem uspořádání racionální. Základní hmotu domu ještě doplňují samostatně stojící skladové prostory a garážové stání, napojené na vjezd zastřešením. Exteriér domu charakterizují především velké plochy provětrávané fasády s obkladem z modřínového dřeva. Pro použití dřeva bez povrchové úpravy se autoři rozhodli především kvůli jeho přirozenému stárnutí, vyzrávání, které pozvolným zašednutím přispěje ke splynutí stavby s okolím. Užitou materiálovou skladbu dotváří tradiční bílá omítka a střešní krytina z šedého vlnitého plechu. Interiér pak charakterizuje kombinace dřeva, bílých omítek a přírodních materiálů. Kompozici doplňují černé akcenty detailů. Interiér ovšem nelze takhle snadno zaškatulkovat. Oproti spíše usazenému vzhledu exteriéru oplývá prostorem, světlem. Je vzdušný a s velmi příjemnou atmosférou. Připomíná vilky na Riviéře, nebo ve slunné Kalifornii. Nezaujme programovým kýčem, je esteticky velmi vyvážený. Z hlediska dispozic a členění prostoru - do domu se vstupuje z kryté závětrné strany, na jihovýchodní straně. Vestibul umožňuje přístup do technologického bloku, vede do hlavní chodby v přízemí. Přímo naproti vstupnímu prostoru je ateliér, samostatné WC a vedle něj koupelna pro děti. Ložnici s vlastní koupelnou a šatnou umístili architekti do severovýchodní části půdorysu. Denní zóna domu je jeden velký otevřený prostor, tažený přes dvě podlaží až po krov sedlové střechy, s pohledovou konstrukcí. Otvor v téměř celé šířce štítové stěny spojuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyň s velkou krytou terasou. Prostory v přízemí a prvním patře jsou propojeny otevřenou galerií. Do podkroví přístupného z dětského pokoje vede jednoramenné schodiště, jehož strop je otevřený a vyplněný hravou „válecí“ sítí. Je to bezpečné, neubírá to prostor dětským hrám a přitom rozšiřuje obytnou plochu při zachování propojení zón dětského pokoje. V prvním patře je pak ještě samostatný pokoj, spací kout pro děti. Bydlení nabízí snadnou a pochopitelnou orientaci, přirozený formát členění, dobrou komunikaci. A rozhodně vypadá dobře.Materiály: Monmar ateliérFoto-kredit: Matej Hakár
