Ano, i nevidomý stavebník si může postavit svůj dům svépomocí. A kvalitu své práce by mohl vyučovat i mnohé stavební firmy. Právě tato neuvěřitelná skutečnost nás nejvíce zaujala při volbě Domu měsíce ledna 2026. Nevidomý pan Vladimír se skutečně rozhodl podstatnou část stavebních prací na svém domě realizovat sám. A tak se i stalo. Optimistický čtyřicátník se zdravě sarkastickým pohledem na svět využil místo očí hmat, paměť, intuici a vlastní neotřelá řešení.Nevidomý pan Vladimír si svůj dům postavil na okraji Lysé nad Labem. Okolní zástavbě se dům trochu vymyká svou sedlovou střechou tradiční korálově červené barvy, která má záměrně kontrastovat převážně šedým kostkám s nízkými antracitovými střechami a šedými okny. Vypadají vlastně stejně, anonymně, trochu unyle. I samotného návrhu domu se pan Vladimír chopil originálním způsobem. Využil svých zkušeností ze studií na stavební průmyslovce, což mu umožnilo získat dokonalé představy o dispozičním řešení, proporcích a návaznostech místností. Nejprve si v hlavě všechno vymyslel a spočítal, načež vyrobil velmi sofistikovaný kartonový model domu, který předal své kamarádce projektantce. A ta vytvořila podle modelu projektovou dokumentaci. Jako stavební materiál bylo zvoleno jednovrstvé cihelné zdivo HELUZ bez potřeby dodatečného zateplovacího systému. Výborné tepelně-izolační vlastnosti zvoleného zdiva jsou zajištěny vyplněním voštinových dutin polystyrenem. Stavebník přitom požadoval jednoduchou a funkční konstrukce, jejíž realizace bude moci být svépomocná i bez zraku. HELUZ mu navíc vycházel v porovnání s konkurenčními zdicími systémy i cenově nejvýhodnější. A prioritou samozřejmě byla pro nevidomého stavebníka přesnost tvaru broušených cihel, snadné nanášení lepidla a také bezpečná manipulace s rozměrově přijatelnými prvky.Konkrétně zvolil obvodové zdivo HELUZ FAMILY 44 2in1, pro nevytápěnou garáž pak cihly HELUZ tloušťky 30 cm a vnitřní nosné stěny jsou z příčkovek tloušťky 25 cm. Strop je tvrdý prefamonolitický s MIAKO vložkami, který si však pan Vladimír musel nechat realizovat stavební firmou. Na všechno stačit svépomocí nemohl a monolitické stropy si nechávají dělat na zakázku i svépomocní stavebníci bez jakýchkoli handicapů. Dům má kompaktní rozměry 8,3 x 12,2 metru. Vnitřní dispoziční řešení je pak vlastně dnes již tradiční. To znamená obývací pokoj s kuchyní a jídelním koutem situované směrem do zahrady. Vedle toho se do přízemí ještě vešel 1 samostatný pokoj a technická místnost s koupelnou. K domu je přitom v úrovni přízemí připojena samostatná garáž, kterou shora zakrývá přesah sedlové střechy. V podkroví jsou pak do budoucna v plánu tři ložnice a koupelna. Podkrovní místnosti mají sice relativně malá okna, ale byl to promyšlený záměr. Nebude třeba řešit přehřívání v létě a nebude se muset instalovat předokenní stínění. A jak probíhala samotná výstavba? To asi bude každého zajímat nejvíc, zkuste si nechat pevně zavázat oči a začněte stavět. Pan Vladimír realizoval základovou desku svépomocí přibližně rok, včetně inženýrských sítí. Až nakonec lití betonu a hutnění nechal na firmě, stejně jako založení prvního šáru zdiva (v přízemí i podkroví), na vytvořené rovině pak již mohl stavět (zdít) sám. Společně s kamarádem instalovali do rohů jekly se zavětrováním, které pomáhaly s dodržením svislosti, odměřením všech svislých částí stavebních otvorů a vodorovným vedením zednické šňůry. Poté se pan Vladimír mohl pustit do vyzdívání dalších šárů zdiva. A skutečně bylo zdivo postaveno dokonale rovně. Na otázku, jak dokázal rovinnost zachovat, odpověděl, že mu stačilo vyrovnání první řady, kterého se pak při dalším zdění držel. Sám si tedy postavil stěny do tří metrů bez potřeby podkládání nebo znovuzaložení. Zdivo je vyzděné na tenkovrstvou maltu SIDI, která je dodávána na stavbu jako předem připravená směs, a která se jednoduše nanáší válečkem. Vladimírova preciznost je však patrná i v detailech, například začištění otvorů pro okna a dveře, provádění drážek a otvorů pro elektroinstalační krabice apod. Právě ty realizoval docela neotřelým způsobem kvůli navazujícím pracím - cihly drážkoval z horní části, svislé provrtával a při zdění rovnou zazdíval husí krky. Perfektní vyříznutí je skvělým potvrzením toho, že příběh o cihle, která se rozpadla na kousky při drážkování, je opravdu mýtus. Nyní pan Vladimír dokončuje povrchy v garáži, k čemuž využívá speciálně vytvořené pojízdné lešení, díky kterému může pracovat i ve výškách. Přes zimu má v plánu práce v interiéru. Při prohlídce domu zaujme také perfektně opečovávaná zahrada, která byla prvotním projektem a tréninkem Vladimírových stavebních dovedností. Realizována je tak, aby po ní byl bezpečný pohyb nevidomého, aby se po zahradě snadno orientoval. Proto byla řešena v pravých úhlech, přičemž obrubníky a zámková dlažba fungují jako vodící linky.V zadní části zahrady je umístěný zahradní domek, který funguje jako důležité zázemí, a ve kterém se dá v případě potřeby přespat. Vladimír společně se svým tatínkem postavil také bazén a nechybí ani venkovní sprcha s vtipně řešeným zakrytím. Stačí chytit sprchový závěs, sklopit, udělat jednu otočku a soukromí je zajištěno. Jednoduché, ale chytré řešení. Takové, jaká má pán domu a zahrady rád. Svépomocná výstavba je v Česku velmi oblíbená a rozšířená. I když přináší značnou fyzickou, psychickou i časovou náročnost, výrazně sníží náklady na realizaci vlastního bydlení. A právě takto snížené investice často rozhodují o tom, zda se sen o bydlení ve vlastním domě vůbec promění ve skutečnost. Důležitá je však také kvalita odvedené práce, která bývá problematická u mnoha firem a řemeslníků. A co si člověk udělá sám, to udělá pořádně, vždyť pracuje pro sebe a investuje své peníze. Pan Vladimír to navíc dokázal bez zraku, i když úplně všechny práce si sám udělat nemohl, ale to platí obvykle pro každého svépomocného stavebníka.Další informace najdete ZDE.
