Dům stojí ve svažitém terénu u městečka Harrison. Stojí však tak daleko, že z něj do civilizace vlastně moc vidět není. Je obklopený vzrostlými jehličnany. A krajinou, která působí téměř nedotčeně. Výhledům do dálek pak dominuje vodní hladina. Samota, divočina? Právě tyhle prvotní dojmy formovaly venkovní podobu celého Buckrailu. Domu, na němž spolupracovalo studio Daniela Josepha Chenina s newyorskými architekty ze studia Hart Howerton. Jaká byla hlavní myšlenka? Ať to zvenčí odpovídá svému prostředí. Ať to bydlení zapadne do okolní krajiny a ať je to dům, který tu bude umět zestárnout. Společnou odpověď na tyto požadavky přinesla fasáda novostavby. Ta totiž využívá dřevo recyklované. Již zestárlé, našedivělé. Jen podle toho vnějšího pláště byste tedy domu hádali dobrých padesát let, přitom zde stojí jako docela čerstvá záležitost. Materiál ovšem stavbu opticky začleňuje do okolí. Aby toho nebylo málo, fasádu z recyklovaného dřeva doplňuje se všemi jeho přirozenými nerovnostmi a nedokonalostmi ještě kovová střecha a garážová vrata z cortenové, přirozeně rezavějící oceli. Není to však jen na efekt. Celá oblast během zimy čelí sněhu, ledu a výrazně náročnějším klimatickým podmínkám než v letní sezoně. Robustní vnější plášť poskytuje domu potřebnou ochranu, i když nad jezerem zrovna nesvítí slunce. Rezidence Buckrail je přitom hezkým příkladem domu, který se nevyplatí soudit „jen podle obálky“. Podle vzhledu exteriéru by se dalo čekat, že interiér bude podobně rustikální, zemitý a hrubozrnný. Ale překvapuje. Uvnitř se totiž atmosféra mění a výrazně zjemňuje. Základní materiálová paleta sice zůstává věrná okolní krajině, ale materiály v ní však díky texturám a barvám působí přívětivěji.Dřevo tu doplňují kůže, železo, ocel, ohlazený bronz a kámen. V kuchyni a koupelnách se objevuje mramor, podlahy jsou leštěné dubové. Velká část nábytku vznikla přímo na míru. Inspirace přírodou přitom nekončí výběrem materiálů. Promítá se také do jejich struktur a tvarů. Vzory koberců připomínají spadané listí na lesní půdě, ocelová deska jednoho ze stolů napodobuje letokruhy kmene a v horním apartmá se objevuje pracovní stůl s ponechanou přirozenou hranou dřeva. Výraznou součástí interiéru jsou také přiznané dřevěné stropní trámy. Poměrně jednoduchá je samotná dispozice. Hlavní podlaží tvoří kuchyně s velkou spíží, jídelna a obývací prostor. Nachází se zde také vstupní část, zázemí domu a hlavní ložnice, která je na rozdíl od otevřené společenské zóny umístěna více v soukromí. V horním podlaží vzniklo druhé velké apartmá doplněné vlastní kuchyňkou. Další část domu je naopak zapuštěná do svažitého pozemku. Ani toto podlaží však není klasickým uzavřeným suterénem: otevírá se na venkovní terasu. Tři pokoje pro hosty jsou zde soustředěny kolem velkého společného obývacího prostoru.Není to tedy srub ani chata, ale skutečná rezidence, která působí navzdory své robustní venkovní struktuře zevnitř jemně a organizovaně, čistě a úpravně.Zdroj: Daniel Joseph CheninFoto: David Mitchell
