Domy zbohatlíků se obvykle neobejdou bez prostorné garáže, ale tady žádná taková není. Až k domu musíte dojít pěšky, po kameny vykládaném chodníku. Podrostem kolem vás si cestu mačetou prosekávat nemusíte, ale pravda, že jednou za čas je třeba přístup proklestit. A co vás čeká v cíli? Hladké stěny monumentu, připomínajícího skálu, čnící ze svahu. To je ono. Tři podlaží plus střešní terasy, celková výměra užitné plochy kolem 800 metrů čtverečních. Ne, tohle není skromné bydlení, ale luxusní sídlo. Z přízemí, dřevěné paluby skryté pod objemem prvního patra, musíte po schodech vzhůru. Opouštíte tím část připomínající jeskyni, abyste záhy stanuli na vrcholku umělého útesu. Nechybí tu místa vyhrazená pro slunění, prostor k pořádání večírků, ohniště a plácek na grilování, vyhřívaný bazén. A stromy všude okolo. Vlastní interiér oplývá až neuvěřitelnou volností. V profilu společenských místností se pracuje s výměrou připomínající spíše nástupiště na nádražích, než obytné pokoje. Místem se tu skutečně nešetřilo. Stavba je pozoruhodná nejen svou rozlehlostí, ale především ostrou geometrií svých stavebních bloků. Které se vrství, překrývají. A mezi svou masu pak vtěsnávají obytný prostor. Hlavní masa objemu je vyvýšena nad terén, opírá se o svah a roste z něj. V podstatě se opírá jen o dva mohutné sloupy. Celý objekt je vystavěn ze železobetonu. Což je materiál, který se s podmínkami vlhké tropické džungle a korozivním slaným vzduchem vyrovnává nad očekávání dobře. Napomáhá také tomu, že stavba je na svažitém podloží stabilní. V pralese je totiž rozklad organických materiálů rychlý. A pralesem, džunglí, je obklopena celá Casa na Mata. Způsob, jakým si připouští okolní divočinu „k tělu“ je rovněž pozoruhodný. Venku se to jistě hemží roztodivným hmyzem, plazy. Možná tam za noci obchází jaguáři. Od obyvatel domu je dělí jen výplně zesílených oken a dřevěné zástěny. Prales je tu za sklem, ale skutečně na dotek blízko. Zpěv ptáků vás tu bude uspávat i probouzet. To domu, který připomíná skalní útvar, dodává neskutečnou atmosféru. Kterou pochopitelně ladí k naprosté dokonalosti propracované provedení interiérů. Drsná a trochu špinavá divočina je vyvážena čistým provedením místností. Mísí se tu designové prvky, zakázkový nábytek, umělecky vyvedené osvětlení, jako v galerii. Každý kousek je tu originál. Z hlediska programového členění - v přízemí se nachází velká krytá dřevěná paluba spojená s malým pokojem pro děti a odděleným technickým zázemím; v prvním patře je šest ložnic - pět z nich má malé verandy s houpacími sítěmi - a televizní místnost; druhé patro je společenskou částí domu, včetně bazénu, obývacího pokoje a kuchyně. Ve srovnání s konvenčními rodinný domy je tu tedy uspořádání převrácené - zatímco bazén a společenské prostory jsou na střeše, ložnice se nacházejí o patro níže. V daném pojetí to ale vůbec nevadí. Z patra, široké terasy nebo výběžku střešní zahrady se totiž nabízí výhled na oceán. Je to jistě dramatická scenérie, po které osvěžující koupel v nekonečném bazénu přijde vhod. Betonový krunýř domu tu vytváří bezpečné hájemství, prvek jistoty v hodně nejistém prostředí. Ne, nebylo to levné bydlení. Ale rozhodně je zajímavé.Materiály: Studio MK27 - Marcio KoganFoto-kredit: Fernando Guerra | FG+SG
