Ta zahrada je krásná. Svou přírodní divokostí už dávno překonala to, co by se dalo označit za lesopark, a připomíná spíše soukromou džungli. Stojí na pozemku, který se svažuje prosluněným jižním směrem až k Vranskému potoku. S tím, že ve své svrchní části je naopak fádnější, zarovnaný a trávníkem navazující na dopravní komunikaci. Pro takhle dvoutvářnou situaci to samozřejmě chtělo odpovídající řešení, protože zahrada v plánech majitelů hrála důležitou roli a měla být rozhodně zachována. Teď ještě, jak by měl vypadat ideální dům pro takovou zahradu? Protože v sousedství „vesnických“ štítů domů si to o novotu neříkalo. Proto také architekti vsadili na dům vesnicky jednoduchý. Svými proporcemi, materiálem se už trochu vymyká. Sází totiž na keramické zdivo zateplené minerální vlnou. Navenek se ale ke světu staví dřevěnou fasádou, obložením z modřínu. Proto vypadá spíše jako velká dřevěná stodola. Která ale k té uprázdněné pozici pozemku navazujícího na komunikaci tak nějak pohledově patří. Že nejde o stodolu, to prozrazují jen „nenáhodné“ dispozice oken. Posuvná garážová vrata (garáž je pro dvě auta), rovněž opláštěná modřínovými prkny, přirozeně splývají s dřevěnou fasádou. Jak zmiňují architekti: „Použité materiály a výrobky jsou voleny s ohledem k měřítku tradiční vesnické zástavby.“ Co si pod tím představit? Že i přes nezastíranou soudobost, modernost, dům přirozeně zapadá do svého okolí. Tím je vlastně tenhle dům se zastavěnou plochou 190 metrů čtverečních docela unikátní. Stavět „moderní domy do staré vesnice“ totiž většinou neumíme. Tady se to ale podařilo: namísto samostatné stavby vybočující z tradičního tvarosloví tak přispěla k podélné proporci domu typické pro vesnickou architekturu. Za zmínku ze stavebního hlediska stojí i střecha. Je vytvořena s pohledovými prvky krovu, z lepených dřevěných hranolů BSH. Jištěna je nadkrokevní izolací a pokryta keramickými střešními taškami, s výraznou černou engobou. Zvenčí je dům vesnicky prostý, vnitřní prostorovou hru naznačuje jen umístění oken. Vnitřek a vnějšek domu scelují materiály vybrané pro svou účelnost, přírodní charakter a autentičnost. Proto vidíme nehoblované, povrchově neupravené dřevo zvenčí, olejované dřevo uevnitř. A ze stavby promlouvá i lokální kámen a černý kov. To největší překvapení si ale dům ve Vraném ponechává pro zvané. Ty, kteří mohou projít ze strany ulice poměrně anonymně působícím obydlím, a vyjít až na terasu u kouzelné zahrady. Dům se tu terasou noří do divočiny. Ústí sem okna i prosklené dveře z přízemí, navazující na pobytovou venkovní část. Celé zahradě byl v souladu s původním záměrem divokosti ponechán původní ráz. Při pohledu zvenčí se tak dům ztrácí mezi stromy a keři, zevnitř zahrada nabízí překvapivé pohledy a průhledy, sama o sobě pak přirozeně vytvořená polo-uzavřená zákoutí. Dům ve Vraném už nějakou dobu stojí a zahrada za tu dobu trochu povyrostla, stejně jako původně výrazné obkladové dřevo zešedlo. Stavba se tak při pohledech zvenčí stala ještě o něco méně nápadnou. Krásný dům přitom ukazuje, že na vesnici se stárne jinak.Zdroj: Mimosa architektiFoto: Petr Polák
