Energetická chudoba, to je vlastně nedostatek energetických zdrojů (elektřiny, tepla, teplé vody, chladu atd.). Jde o omezený a nebo dokonce žádný přístup k těmto zdrojům. A pokud vám distributor elektřiny odmontuje elektroměr, jste na tom podobně, jako byste bydleli ve slumu na okraji asijského velkoměsta a nebo v chýši uprostřed Afriky. A vlastně i hůře, jelikož zde jsou lidé na energetickou chudobu zvyklí, mnozí nic jiného ani neznají. Pokud však náhle (z minuty na minutu) přijdete například právě o elektřinu, je to jako by vás někdo hodil z mostu do řeky. A většina lidí okolo vás jen zavře oči. V zemích třetího světa jde často o nedostatečnou či žádnou infrastrukturu a tedy nemožnost se vůbec napojit na přenosovou soustavu, chybějící výrobní možnosti atd.. Podle zprávy International Energy Agency (EIA) dnes nemá přístup k elektrické energii 1,4 miliardy lidí, přičemž 2,7 miliard lidí je závislých na využití biomasy pro vaření. Tedy žádný elektrický či plynový sporák, ale ohniště, v lepším případě kamínka. Mnohde dosud spalují sušený zvířecí trus. 85% lidí bez přístupu k elektřině přitom žije ve venkovských oblastech rozvojových zemí. Samotný přístup k energiím však neodstraní problém s chudobou. Proč je ale energetická chudoba i problémem českým a evropským? V těchto případech jde prioritně o cenovou nedostupnost energií. Podle výpočtů Evropské komise je jen v České republice ohroženo energetickou chudobou až 20 % domácností. Pohledy politiků na dostupnost energií se přitom zásadně liší. Podle jedněch má být dostupná energie jednou z nejvyšších priorit v politice států, jiní považují energie za pouhou komoditu, která se nemůže vyhnout tržním pravidlům i za tu cenu, že mnohé domácnosti mají problém na reálné ceny energií dosáhnout. A právě takové domácnosti označujeme jako ohrožené energetickou chudobou.Například ve Velké Británii, která má s tímto jevem snad nejdelší zkušenosti, je za domácnost ohroženou energetickou chudobou definována taková, která utratí více jak deset procent svých příjmů za vytápění interiéru na teploty mezi 18 a 21 °C. Podobnou definici přitom přijala i Evropská komise. Zároveň však musí být zachovány další služby spojené s dodávkami energií (elektřina, doprava, internet,...). Velmi hojně užívaný je anglický termín „heat or eat“, což lze přeložit jako „topit nebo jíst“. Energeticky chudá domácnost je prostě nucena žít bez dostatečného množství energií, nebo je kvůli platbám za energie zadlužena (zadlužuje se). Nejčastější příčinou energetické chudoby je nedostatečný příjem domácnosti, ale i neefektivní způsob vytápění, nedostatečná izolace budov a samozřejmě vysoké ceny energií. Statistiky nám přitom říkají, že jen v Evropě je energetickou chudobou ohroženo 50 až 125 milionů lidí. Bohužel však není tomuto fenoménu věnován dostatek pozornosti. A to jak V EU, tak v ČR. Jako by snad ani neexistoval. Svou roli samozřejmě hraje neschopnost a vlastně neochota si vůbec přiznat, že se něco takového děje, ale i maloměšťácké myšlení, vytěsňování čehokoli nežádoucího z našeho vědomí, ale i fyzicky z našeho okolí. Lidé tak žijí v určitých bublinách a nevidí a nebo nechtějí vidět, co se děje za jejich tenoučkými obaly. Do té doby, než stejný problém nedopadne na ně samé. A to je již pozdě. Lze přitom jen předpokládat, že současná opakující se omezení v souvislosti s pandemií nového koronaviru problém jen výrazně prohloubí. Přestože u nás existuje sociální příspěvek na bydlení, který obsahuje i příspěvek na energie, není reálný stav dostatečně monitorován. Vlastně vůbec není jasné, kolik z českých domácností se s energetickou chudobou skutečně potýká. Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobírá 11 % domácností příspěvek na bydlení, přitom však stejné ministerstvo disponuje odhady, že energetickou chudobou může být reálně ohrožen až dvojnásobek domácností. Nejčastěji jde o lidi v důchodovém věku žijící ve špatně zateplených domech a s nedostatkem financí na to, aby svou situaci zlepšili, dále o samoživitelky a domácnosti s více dětmi. Ambicí tohoto článku je seznámení s problematikou, nikoli její řešení či nástin možných řešení. Takové ambice a ani znalosti redakce nemá. Navíc hovoříme o problému, který trápí i ekonomicky nevyspělejší země Evropy, což ČR není. Proto jen krátký nástin. Na tuto problematiku reflektuje mnoho návrhů řešení celoevropských, národních i lokálních. Tato řešení mohou být charakteru ekonomického, regulativního i informačního. EU například ukládá členským státům směrnicí 2009/72/ES povinnost přijmout dostatečná opatření na ochranu koncových zákazníků, čili vytvoření dostatečných záruk na ochranu zranitelných odběratelů energií. Společně se směrnicí 2009/73/EC pak požaduje, aby se národní státy soustředily na ochranu zákazníků dodavatelů energií ohrožených právě energetickou chudobou. Především jde o to, aby tito zákazníci byli dostatečně informováni o svých právech a měli možnost volby mezi různými dodavateli energií. Aby srovnávání produktů na trhu bylo co nejjednodušší. V reálu však na trzích řádí energetičtí šmejdi a lidé jsou připravováni podpisy nevýhodných smluv o mnohem více peněz, než je nezbytně nutné hradit. A národní řešení? Ta jsou napříč jednotlivými zeměmi EU různá. Počínaje různými typy podpor pro nízkopříjmové domácnosti, využíváním speciálních nízkých tarifů a nebo dodavatelů energií požadujících nejnižší ceny. Dále jde o různá opatření zvyšující energetickou účinnost (Nová zelená úsporám, kotlíkové dotace apod.). V zásadě však lze předpokládat, že s decentralizací energetiky se bude problém energetické chudoby jen zvyšovat. Je proto třeba ze strany státu alespoň jasně definovat postup pro energetické společnosti pro případy, kdy se domácnosti ocitnou v takové platební neschopnosti, že již nebudou schopny platit za energie. Může jít o povinnou možnost nabídnout sjednání splátkového kalendáře, může jít též o instalaci speciálního elektroměru, který omezuje spotřebu elektřiny (limiter), může jít o zákonem daný úřední postup (zástupce energetické společnosti bude povinen domácnost navštívit před odpojením, nabídnout možnosti řešení, bude povinen uvědomit lokální sociální instituci apod.). Dalším krokem mohou být iniciativy vedoucí k levné výměně nežádoucích spotřebičů za úsporné apod.. A že je třeba řešit tento problém, moc dobře vědí právě i distributoři energií. Jde totiž o to, že když se bude čím dál tím větší počet domácností odpojovat od energetických sítí (ať již z jakéhokoli důvodu), bude muset distributor rozpočítávat své fixní náklady mezi menší množství odběratelů, což povede k dalšímu růstu cen energií. Složka za distribuci energií prostě bude každému neodpojenému narůstat.Zdroj: wikipedia.org, oenergetice.cz
