Světelné znečištění anebo také rušivé světlo je vlastně jakékoli člověkem vytvořené světlo s nežádoucími vedlejšími účinky. Za ně je považováno oslnění, pronikání světla do příbytků, osvětlování všeho, co není žádoucí osvětlovat, ale také zhoršená viditelnost noční oblohy, byť je jasno. Obzvláště ve větších městských aglomeracích jde o vážný problém. Za světelný smog je pak považováno právě rušivé osvětlení nočního nebe, které je způsobené rozptylem lidmi vytvořeného světla v ovzduší. Světelné znečištění přitom neovlivňuje negativně jen nás lidi, ale také živočichy, především hmyz, ptáky a noční lovce. Rostliny pak mohou reagovat na příchod jara i o týden dříve. Omezení některých astronomických pozorování je pak až tím posledním, co nás trápí. Ostatně největší světové teleskopy jsou instalovány v oblastech bez světelného smogu a s vysokým počtem jasných dní v roce. Například světovou jedničku Gran Telescopio Canarias o průměru objektivu 10,4 metru najdeme na Kanárských Ostrovech, světovou dvojku a trojku Keckovy dalekohledy (průměr objektivů 10 m) na Havajských ostrovech na vrcholu vyhaslé havajské sopky Mauna Kea, kde panují ideální podmínky s 65 % jasných nocí v roce, Southern African Large Telescope, SALT v poušti Jihoafrické republiky a Hobby-Eberly Telescope, HET v pustině amerického Texasu na hoře Mount Fowlkes. Světelné znečištění je možné částečně omezit kvalifikovaným návrhem osvětlovacích soustav. A to tak, aby světlo unikalo co nejméně do prostoru. Problémem však je, že se světlo odráží k obloze i od osvětlovaných objektů včetně třeba povrchů chodníků a silnic. Značný vliv má přitom světelné znečištění i na lidské zdraví a nejhorší je modré světlo. U člověka může dokonce nadměrné množství světla v nesprávnou dobu rozvíjet deprese a způsobit i rakovinu. Tma je prostě pro lidský život důležitá stejně jako pro všechny ostatní živé organismy. Jednoduše již jen proto, že se světlo a tma na naší planetě střídaly po celou dobu evoluce a organismy jsou na tuto pravidelnou změnu adaptované a vyžadují ji. Světlo a tma, to je vlastně nejstabilnější proměnná v přírodě informující živé organismy o čase. Organismy si proto vyvinuly jakýsi vnitřní mechanismus, časový systém, který je schopný odečítat délku noci a používat ji jako signál ovlivňující jejich chování. Hovoříme též o biologických hodinách, které jsou nám dány geneticky, byť byly právě u lidí civilizací dosti potlačeny. A aby tyto hodiny fungovaly v souladu se slunečním cyklem, potřebujeme střídání světla a tmy. Světelné znečištění přitom narušuje rozdíl mezi dnem a nocí a zpochybňuje tak význam časového signálu, který biologické hodiny dostávají. Míra umělého osvětlení však na planetě v noci stoupá nebývalým tempem, podle časopisu Science o téměř 10 % ročně. Aktuálně platí, že více jak 80 % světové a více jak 99 % evropské populace žije v noci pod osvětlenou oblohou.O legislativním omezení světelného znečištění se diskutuje v 9 evropských zemích a reagovala na ně i naše legislativa. Víceméně však byl fenomén světelného osvětlení z legislativ (české i evropské) vytlačen na okraj zájmu. Vyšla však nová česká technická norma, která má světelné znečištění omezit. Nejprve si ale posviťme na legislativu, kterou se řídíme dosud. Původní znění zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 86/2002 Sb.), který nabyl účinnosti od 1. června 2002 definovalo v § 2 odst. 1 písm. r), že se pro účely zákona rozumí světelným znečištěním každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad hladinu obzoru.Ve znění novely tohoto zákona č. 92/2004 Sb. s účinností od 3. března 2004 se světelným znečištěním rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno. Podle § 3 odst. 10 původního znění zákona přitom platilo, že při činnostech v místech a prostorech stanovených prováděcím právním předpisem je každý povinen plnit nařízení orgánu obce a v souladu s ním provádět opatření k zamezení výskytu světelného znečištění ovzduší. Podle odst. 12 pak prováděcí právní předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, činnosti, na které se vztahuje povinnost podle odstavce 10, opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění a limity stanovující horní mez světelného znečištění. Podle původního § 50 odst. 1 písm. k) platilo, že obec s rozšířenou působností vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit opatření podle § 3 odst. 10 ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší. Všechna tato ustanovení však byla zrušena novelizujícím zákonem č. 92/2004 Sb. V § 50 odst. 3 novelizovaného zákona č. 92/2004 Sb. se uvádí, že obec může obecně závaznou vyhláškou zakázat promítání světelných reklam a efektů na oblohu a zakázat používání laserové techniky při kulturních akcích. Regulace byla tedy výrazně zmenšena a přešla z přenesené působnosti do samostatné působností obcí. Ustanovení z původního § 3 pak byla zcela vypuštěna.Od 1. října 2005 (den vyhlášení zákona č. 385/2005 Sb.) se v § 50 odst. 3 písm. c) uvádí, že obec může obecně závaznou vyhláškou v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu. Možnost regulace tedy byla ještě více omezena.Současná verze zákona č. 201/2012 Sb. s účinností od 1. září 2012 již o světelném znečištění nehovoří, po deseti letech bylo ze zákona zcela vypuštěno. Místo české legislativy byl pojem světelné znečištění od roku 2009 zakotven v právu Evropské unie, konkrétně v Nařízení Komise (ES) č. 245/2009, které má vyšší právní sílu než české zákony, a které je přímo účinné ve všech státech Evropské Unie. Světelným znečištěním se zde rozumí souhrn všech nepříznivých dopadů umělého světla na životní prostředí, včetně vlivu rušivého světla. Předmětné Nařízení pak v Tabulce 25 stanovuje orientační hodnoty maximálního podílu světelného toku, který je vyzařován nad vodorovnou rovinu (ULOR), u jednotlivých silničních tříd svítidel určených pro veřejné osvětlení s tím, že v oblastech, kde hrozí světelné znečištění, není maximální podíl světla dosahujícího nad horizont u všech silničních tříd a světelných výkonů vyšší než 1 %. Nařízení Komise (ES) č. 245/2009 však bylo zrušeno nařízením č. 2019/2020, které světelné znečištění ani rušivé světlo neuvádí.Jednoduše a prostě řečeno, čím více se problém světelného znečištění zhoršuje, tím více strkáme hlavy do písku a říkáme, že vlastně neexistuje. Respektive je ignorujeme. A například u nás se můžeme bránit pouze prostřednictvím Stavebního úřadu nebo Veřejného ochránce práv. Zlepšení situace má do českého prostředí přinést nově vydaná česká technická norma, která určuje parametry šetrného svícení, jež minimalizují nepříznivé dopady umělého světla. Konkrétně jde o českou technickou normu ČSN 36 0459 – Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, která vyšla 1. února 2023 a o měsíc později nabude účinnosti.Parametry normy se vztahují na pět aplikačních oblastí: osvětlení pozemních komunikací (silnice, parkoviště, chodníky, cyklostezky), osvětlení venkovních pracovišť (sklady, haly, letiště atd.), osvětlení venkovních sportovišť (stadiony, sjezdovky atd.), architektonické osvětlení (památky, umělecká díla) a reklamní osvětlení (billboardy, LED panely apod.). Týkají se tedy i trvalého venkovního elektrického osvětlení, ale na druhou stranu se nevztahují na dočasné venkovní osvětlení. Tedy například na vánoční osvětlení a osvětlení kulturních akcí. Stejně tak norma nereguluje vnitřní osvětlení, a to ani v případech, kdy toto osvětlení proniká do venkovního prostoru. Norma jako taková navíc není právně závazná, závaznými se její parametry stanou v případě, že na ně odkáže právně závazný dokument, čili zákon, vyhláška, nařízení vlády, smlouva apod. V případě této normy by to měl být konkrétně prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu, který je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj.Paradoxní je, že jde v současné době o nejambicióznější požadavky na řešení světelného znečištění v rámci existujících evropských norem. V praxi by pak norma měla sloužit jako vodítko při instalaci nového anebo při rekonstrukci stávajícího osvětlení, a to ve všech aplikačních oblastech, které tato norma zahrnuje. Konkrétní praktický příklad: použití technické normy ČSN 36 0459 při rekonstrukci soustavy veřejného osvětlení, pro jejíž realizaci bude obec tyto požadavky vyžadovat ve smlouvě s osloveným projektantem a ten se jimi bude muset řídit. A v případě využití peněz z Modernizačního fondu (administrován Státním fondem životního prostředí ČR) či Národního plánu obnovy (administrován Ministerstvem průmyslu a obchodu) bude splnění požadavků této normy pravděpodobně podmínkou pro případné získání dotace. Nová technická norma je založena na principu rozčlenění území České republiky do pěti zón světelného prostředí (Z0-Z4) podle jeho citlivosti na světelné znečištění. Nejpřísnější požadavky na světelné zdroje jsou kladeny na nezastavěná území, která se dělí na chráněné oblasti (Z0) a ostatní nezastavěná území (Z1). Zastavěná území se pak dělí podle velikosti obce. V malých obcích může být pouze zóna Z2, ve větších obcích (se statutem město, městys) Z2 a Z3, v největších obcích (statutární města a Praha) zóny Z2, Z3 a Z4. Požadavky na zónu Z4 jsou nejmírnější, jelikož jde o velmi světlá prostředí.Při definování zón byl brán ohled na české prostředí, pro které je charakteristická hustá struktura osídlení a velký podíl malých sídel s významnou vazbou na volnou nezastavěnou krajinu. A nejvyšší stupeň ochrany byl stanoven právě v přírodních, tedy nezastavěných územích.Na webu Ministerstva životního prostředí je k dispozici rubrika Světelné znečištění, včetně informací o ostatních aktivitách ministerstva. Informace o normě jsou také k nalezení na webových stránkách České agentury pro standardizaci.Zdroj: mzp.cz, idnes.cz, csnonline.agentura-cas.cz, stopusjednicka.cz, wikipedia.org, science.org, zakonyprolidi.cz
