Lazurnost je poloprůhledná, tedy ne zcela kryvá barevná povrchová úprava. Lazurního efektu se dosahuje zvláštní formulací nátěrové hmoty, kdy se omezí či zcela vyloučí přítomnost kryvých bělob na bázi rutilu a dalších velmi kryvých pigmentů. Hmota se naopak zabarví menším množstvím jemně mletého barevného pigmentu s menší kryvostí. Lazurní povrchová úprava umožňuje pozorovateli vidět jak barevnost nátěru, tak i barevnost a strukturu podkladu nátěru. Z hlediska přiznání struktury a barvy podkladu by bylo ideální provést nátěr s minimální tloušťkou, tj. pouze zrnka pigmentu „přilepit' k podkladu, dodat mu pouze barevný nádech. Z hlediska ochrany podkladu je naopak potřebné, aby vrstva nátěru vykazovala co největší tloušťku, aby obětovaná vrstva vydržela co nejdéle. Kdy zvolit tenkou vrstvu a kdy tlustší nátěr? Jemně porézní podklady, jako jsou hlazené štukové omítky, jemně porézní pískovce či leštěné kamenné desky nepotřebují další ochranné vrstvy. Voda po nich stéká rychle, nestačí nasáknout. Na druhé straně otevřené póry dekorativní omítky, hrubě porézní kámen jako jsou arkózy, hrubozrnné žuly, nebo navětralé štuky, či omítka s vyplavenou povrchovou vrstvou umožňují vodě rychle zatéci, čímž narůstají škody na fasádě. Pro tyto hrubě porézní podklady volíme tlustou vrstvu nátěru s vlastní mikroporozitou. Nátěr zabrání rychlému zatečení srážkové vody, kapky po něm stékají. Při zahřátí fasády osluněním však vodní pára může unikat ven přes mikropóry v nátěru. V čem se liší postup provádění lazurního nátěru od krycího? Krycí nátěr skryje nerovnoměrnosti podkladu, ať barevné, tak rozdíly v nasákavosti, druhu materiálu, lesku a matu, průhlednosti. Tenkovrstvý krycí nátěr samozřejmě neskryje rozdílnou strukturu: jemně hladké plomby v hrubém podkladu, zrnité maltové vysprávky v broušených či utažených plochách. Lazurní nátěr však zvýrazní řadu těchto rozdílů, zvláště těch nechtěných. Vysprávky jsou jinak nasákavější než opravovaná plocha, kámen může být lesklejší než omítka, cementová plomba v brizolitu je nápadnější, neodráží se slída a cement nátěrem ztmavne. Vysprávky je tedy třeba před lazurním nátěrem skrýt, zpatinovat a připodobnit k vyspravované ploše. Rozdíly ve struktuře podkladu nejsou u lazury tolik patrné, neboť nátěr není plechově stejnoměrný. Pro krycí i lazurní barevnou úpravu nabízí firma Remmers tradičně systémy nátěrů a tmelů na silikonové bázi. V následující tabulce jsou materiály rozděleny podle použití a typu nátěrové techniky (viz. Tabulka 1 pod článkem). Podklad pod nátěr se připravuje nejprve stejně jako pod jakýkoli fasádní nátěr. Vymění se či vyspraví plochy s nepevným povrchem, vyčistí a vyplní se spáry a praskliny v podkladu, vytmelí se poškozené a chybějící plochy a tvary. Pro tloušťky do 10 mm a pro praskliny do 5 mm se používá silikonovou emulzí pojený stěrkový tmel Funcosil Silikonspachtel se vzhledem a zrnitostí štuku. Výhodou je rychlá přepracovatelnost (nátěr) už po 1 až 2 dnech. Není tedy třeba čekat na vyzrání jako u hydraulické či vápenné malty. Fasáda se poté stejnoměrně penetruje systémovým penetračním nátěrem, jehož úkolem je především sjednotit savost podkladu. V případě sprašujícího povrchu omítek se použije penetrace se zpevňujícím účinkem. Zpevnění hrubě porézních či nasákavějších podkladů se provádí akrylátovou emulzí Funcosil Hydro Tiefengrund. Penetrací dojde k mírnému ztmavení nasákavějších míst, proto se používá jen pod krycí nátěry. Pro jemně porézní sprašující podklady a pod lazurní nátěry se užívá siloxanové penetrace Funcosil Grundierung SV. Vyschlá napenetrovaná fasáda je takto připravena pro krycí nátěr. Případné nerovnoměrnosti v drsnosti podkladu je v tomto okamžiku možno korigovat vytmelením jemnou stěrkou Funcosil Silikonspachtel prakticky od nulové tloušťky, nebo ve větších plochách použitím hustého nátěru zaplňujícího hrubé póry Funcosil Silikonstreichputz. Pro stejnoměrnou strukturu podkladu se použije tenkovrstvý silikonový nátěr Funcosil LA Silikonfarbe. Pod lazurní nátěr je třeba v tomto okamžiku provést ještě barevné korekce vysprávek a skvrn. K tomu se použije malé množství krycího nátěru Funcosil LA Silikonfarbe, nanášeného houbičkou tzv. tupováním na barevně odlišná místa. Pro nastavení stupně kryvosti nátěru je možné jeho ředění vodou a čistým pojivem. Naředěním kryvost klesá, ale přítomnost bělostného titanoxidu rutilového typu nedovoluje úplný lazurní efekt. Cílem je skrýt vysprávky tak, aby nebyly na první pohled rozeznatelné. Pro retuš platí obecné pravidlo, že musí být vždy stejného nebo světlejšího odstínu, než je okolní plocha. Tmavší bod či ploška by vždy byly na okolí patrné. Sjednocený napenetrovaný a vyspravený povrch je možné natřít lazurním nátěrem. Pro hladké jemně porézní podklady použijeme Funcosil Historic Lasur, který dle požadovaného stupně přibarvení ředíme vodou a čistým pojivem. Pro dosažení velmi tenkých vrstev nátěru, které se přirozeně z povrchu za několik let omyjí, je možné k ředění použít jen čistou vodu. Ochranu proti povětrnosti zvýší přídavek Fucosilu OW k ředění. Pro tlustší vrstvu se přidá ještě bezbarvý nátěr Fucosil LA farblos. Hrubě porézní podklady, které je třeba uzavřít prodyšnou lazurní hmotou přetíráme obdobným způsobem hustým nátěrem Funcosil Historic Schlämmlasur. Snížení barevného krytí se dosáhne ředěním barevného odstínu pomocí bezbarvého Funcosilu Historic Schlämmlasur. Viskozitu a tím tloušťku nátěru lze modifikovat naředěním vodou (do 5%). Od letošní sezóny firma Remmers nabízí pro krycí i lazurní barevnou úpravu historických fasád také systémy nátěrů na vápenné bázi. Pojivem těchto hmot je čistý vápenný hydrát bez přísad. Tento hydrát je pro použití speciálně fyzikálně upraven mikrodispergací, tzv. aktivací a stabilizován proti zpětné agregaci. V praxi to znamená, že vápenné hmoty s tímto pojivem jsou máslovitě vazké, velmi dobře se natírají i v tlustších a kryvých vrstvách a enormně rychle tuhnou. Tato revoluční změna nikoli ve složení, ale v přípravě vápenného hydrátu staví vápenné barvy na podobnou technickou úroveň jako silikátové a silikonové barvy, při zachování všech výhod vápenného pojiva (viz. Tabulka 2 pod článkem). Vápenné hmoty nacházejí největší odbyt v oblasti péče o historické stavební památky. Kromě památkové péče nachází vápenné barvy uplatnění ve stále více módních technikách barevné úpravy stěn interiérů. Oblíbené techniky „benátského štuku,' vymývaných lazur, melírování a štukolustra (stucco lustro) jsou prakticky možné pouze vápennou technikou. Lazurní technika s vápennou barvou je velmi jednoduchá. Vápenná barva neobsahuje žádný oxid titaničitý (není-li uměle přidán) a tak její kryvost je možné jednoduše snížit zředěním vodou. Vhodného odstínu se dosáhne přimícháním barevného nátěru Funcosil Historic Kalk-Volltonfarbe do „bezbarvého' vápenného nátěru Funcosil Historic Kalkfarbe, případně hustého nátěru Funcosil Historic Kalkschlämme. Po provedeném nátěru a jeho vyschnutí je třeba provést ještě navlhčení vrstvy nátěru vodou, aby došlo k fixaci a ztuhnutí. Jelikož hmoty neobsahují žádné organické přísady, vysychají velmi rychle. Bez následného zvlhčení by nátěry neztuhly, ale jen vyschly na prášek. Lazurní technika je oproti provádění krycího nátěru o něco náročnější na čistotu provedení a zkušenost malíře či natěrače. Nátěr touto technikou však dává velmi živý vzhled, upoutávající oko pozorovatele. Lazurnost je kvalita, kterou obdivujeme na starých dosud neobnovených fasádách historických památek. Proč si takový požitek nepřipravit i na své fasádě a ve svém interiéru?
