Voda ve zdivu Výskyt vody ve zdivu může být dvojího původu. První a tou méně závažnou možností je vznik vlhkých míst v prostorách s vysokou relativní vlhkostí vzduchu. Tady se vlhká místa vytvářejí v důsledku kondenzace vodní páry na chladných stěnách. Tato situace se vyskytuje v prádelnách a sušárnách, případně koupelnách starých domů. Problém zde však jednoduše odstraníme pravidelným větráním, eventuelně v kombinaci s topením a vysoušením vlhkých míst. Toto je v naprosté většině případů dostačující opatření, jelikož je zamezeno trvalému kontaktu s vodou, která je zde navíc v nízké koncentraci. V druhém případě se dostává voda do zdiva z podloží nebo mokrého venkovního zdiva přes špatnou izolaci. V tomto případě již není zdrojem vody vodní pára, ale voda v kapalném skupenství o mnohem vyšší koncentraci. Samotné vysoušení už v tomto případě nepomůže. Podobná situace nastane také v případě, že se včas nezakročí proti vodě kondenzující z interiéru, popsané v prvním případě. Pohyb vody Voda putuje od zdroje směrem do suchého zdiva pomocí kapilárních sil. Příčinou pohybu vody je rozdílná koncentrace rozpuštěných solí v jejím roztoku. Roztok vody do svého objemu postupně rozpouští anorganické soli ze zdiva a putuje skrz zdivo samotné. Takto se může dostat až na vnitřní omítku, kde se část vody vlivem vyšší teploty odpaří a rozpuštěná sůl začne tvořit všem známé solné výkvěty. Ty se neustále zvětšují. Tento jev zásadně narušuje kvalitu zdiva tím, že vyplavuje soli z potřebných míst na vnější část omítky. K následným nepříjemnostem samozřejmě patří vznik plísní a s ním souvisejícími problémy. Řešení a opatření Jednotlivé projekty jsou vždy řešeny případ od případu. Je nutné navrhnout nutná opatření ku prospěchu věci a úspěšnému výsledku. Základním a zároveň zásadním krokem je zamezit přístupu vody do zdiva vytvořením izolační vrstvy. Toto je možné provést několika způsoby, liší se samotné technologie i využívané materiály. Jako následující krok se pod samotnou interiérovou omítkou vytvoří vnitřní izolační vrstva, na kterou se nanáší sanační omítka. Ta si díky svým vlastnostem poradí s kondenzační vodou. Sanační omítka Sanační omítka je druh omítky, která má v kombinaci s izolační stěrkou lepší tepelně izolační vlastnosti než běžně používané omítky. Další výhodou je její struktura. Sanační omítky mají výrazně větší rozměr pórů. To má za následek, že pojme vodní páru(vodu rozpuštěnou ve vzduchu) do objemu pórů a nedochází tak ke kondenzaci na povrchu vnitřní omítky. Takto prodyšná omítka umožňuje pravidelný odpar vody z prostoru pórů zpět do suchého vzduchu. V pórech navíc může krystalizovat rozpuštěná sůl ze zdiva a nevytváří se tak solné květy na líci omítky. Neřešení problémů s vlhkým zdivem může mít za následek vznik nežádoucích plísní a destrukci omítky. Důležité je řešit celý problém komplexně a účinně. V praxi to znamená zvolit dobrý postup a vybrat vhodný materiál. Většinou je dobré konzultovat rekonstrukci s odborníkem, aby nedošlo k chybám způsobeným nezkušeností. Z hlediska investic jsou sanační omítky často velmi efektivním řešením. Předpokladem úspěchu je vždy zvolit správný a včasný zásah.
