Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovité (Rosaceae), což jednoznačně poznáme podle květů i plodů. Plody tohoto keře až stromu jsou jedlé, mají specifickou hruškovou chuť, ovšem musí dozrát, přemrznout a změknout. Nezralé chutnají tříslovitě a dlužno říci, že nejsou vůbec dobré. Ale to platí pro veškeré ovoce. Velice oceňované jsou i pro své zdravotní účinky. Mišpule pochází z Malé Asie, Kavkazu a severního Íránu. Na našem území je dnes dokonce i vzácně zplanělá, přičemž právě v Evropě je pěstována od 8. století, kdy byly sazenice přivezeny Římany do dnešního Německa. Ovšem historie jejího pěstování může být ve skutečnosti stará až 3000 let, v Řecku vedou stopy po mišpuli do doby cca 700 let př. n. l., v Římě je zaznamenán výskyt mišpule o 200 let mladší. Paradoxem je, že právě mišpule byla v Evropě vytlačena jiným ovocem v 17. a 18. století. Dnes se mišpule sice vrací, ovšem obvykle jako rostlina okrasná. Zajímavostí je dlouhá řada synonym této dřeviny: nišpule, nyšpule, myšpule česká, mišpule a mišpuloň domácí, mišpulový strom. Dále je zajímavé, že může být řazena i do rodu hloh (Crataegus), načež je její správný latinský název Crataegus germanica.Mohly by vás také zajímat další staré odrůdy ovocných dřevin.Tento listnatý opadavý keř (zřídka i malý strom) dorůstá výšky až 5 metrů a má nepravidelně rozložitý habitus koruny. Listy mišpule jsou celokrajné, dlouhé 7 až 12 cm, sytě zelené, kožovité a ochlupené. Na podzim se listy zbarvují do ohnivě červené barvy. Mišpule kvete v květnu nápadně velkými květy s bílými korunními lístky, květy se mohou na stromech objevit i dvakrát ročně. Plody mišpulí jsou kulovité, ochlupené malvice, zbarvené hnědě. Dřevo této dřeviny je červenavě bílé, tvrdé, pevné a velice houževnaté. Mladé výhony planých mišpulí mají trny, které však u kulturních odrůd zcela chybí. Svým vzrůstem, ale i nápadnými plody a květy se mišpule stala oblíbenou okrasnou dřevinou především v parcích. Ovšem dozrálé plody jsou skutečně jedlé a cenné vysokým obsahem vlákniny, fungující proti rakovině tlustého střeva, zvyšuje mikrobiální činnost v trávicí soustavě a působí jako prevence žlučových kamenů. Ze zralých plodů uvaříme chutnou zavařeninu a nebo mošt. Obtížnější je manipulace se zralými, měkkými plody, jelikož se snadno trhá jejich slupka. Plody sklízíme po prvních mrazech. V zemích svého původu se používalo ovoce, listí i kůra mišpule v léčitelství (průjmy, nadýmání žaludku, abscesy v krku, horečky).Plody mišpule přitom obsahují cca 75% vody, 10% cukru, vitamíny C a B2, mnoho vlákniny, třísloviny, kyseliny (především kyselinu jablečnou) a minerální látky (vápník, hořčík, draslík a sodík). Mišpule můžeme vysazovat na chráněné a teplé stanoviště, stejně jako na severní stranu, kde chrání choulostivější keře a stromky. Mišpule je velmi odolná a nemá velké nároky. Snese i stanoviště návětrné, svažité a jinak exponované. Půdu mišpule preferují vápenitou až mírně kyselou, propustnou a humózní, čili rozpětí půdní reakce je dosti velké. Mišpule dobře snáší přísušky. Rozmnožování je ideální vegetativní pomocí roubů či oček na podnože z hlohu, kdouloně, hruškového semenáče a nebo jeřábu. Ovšem i generativní množení semeny bývá úspěšné. Předností této dřeviny je odolnost chorobám a škůdcům. Na mišpuli si vyloženě pochutnávají pouze larvy motýla Lithocolletis blancardella, nebezpečná je též hniloba plodů, monilióza (Monilia fructigena) a napadení houbou Podosphaera clandestina, která způsobuje vadnutí listů a pupenů. Z bakteriálních chorob je pro mišpule nebezpečná bakteriální spála růžovitých.
