Květy hledíků připomínají tlamičky, a že jich na každé rostlině je. Barvy pestré, odstínů nepočítaně, ale je možné mít i rostliny kvetoucí třeba bělostně čistě. Šlechtěné kultivary mají květy zbarvené buď v jednom tónu, nebo v kontrastních barvách. Rod Antirrhinum se přitom může pyšnit několika lidovými názvy inspirovanými tvarem květů (žabičky, psí tlamičky, lví či kočičí pusinky, zaječí hubičky). Důvod bude zřejmě ten, že když kvítky stiskneme jemně ze stran, rozevírají se jako opravdové lidské rty či zvířecí tlamičky. Hledík větší (Antirrhinum majus) je kvetoucí vytrvalá bylina s nápadnými a různě zbarvenými květy. Koruna květů je šklebivá a právě druh hledík větší je jediným, který se vyskytuje v naší přírodě. Rostlina pochází z oblasti Středomoří (evropského i afrického) a z Malé Asie. Do střední Evropy byl tento hledík přivezen jako okrasná rostlina do zámeckých parků. Postupně se však dostal i na zahrady selských stavení a v přírodě zplaněl. Dnes je hledík větší v naší přírodě klasifikován jako vzácně se vyskytující naturalizovaný neofyt. Čili žádná invazivka. Poprvé byl v naší přírodě pozorován již v roce 1819. Podobně zplaněl i v Severní Americe. V přírodě jsou hledíky heliofyty rostoucí nejčastěji na suchých kamenitých stanovištích. Tedy v okolí zahrad, na rumištích, skládkách i náspech podél cest a železnic. Někdy rostou dokonce i ve skalních štěrbinách a starých stěnách. Velikost rostlin, kvalita květů a délka kvetení jsou však kromě kultivaru závislé i na výživnosti půdy a zálivce, respektive rozumném dostatku vláhy. Hledíky jsou pěstovány jako okrasné rostliny v okrasných zahradách, parcích, ale i v květinových nádobách. Vyšlechtěny byly stovky kultivarů, které se liší výškou lodyh, dobou kvetení a barvou, velikostí i trvanlivostí květů. S výjimkou barvy modré a jejích odstínů můžeme vlastně narazit na jakékoli barvy květů. Výjimkou nejsou ani květy dvoubarevné. Paleta barev se rozprostírá od bílé přes žlutou, oranžovou, růžovou, červenou až po fialovou. Kultivary nízkého, trpasličího vzrůstu (do 20 cm) se vysazují do okenních truhlíků a květináčů, kultivary středního vzrůstu (do 65 cm) jsou vhodné na záhony do skupin letniček nebo trvalek, vysoce rostoucí kultivary (až do dvou metrů, běžně do metru) jsou ideální k řezu a pro závěsné nádoby jsou určené převislé kultivary. Do společných výsadeb jsou vhodné i vysoké druhy, musíme je však umístit do zadní části záhonů a na větrnějším stanovišti vyžadují lodyhy oporu, jinak se zlomí. Různá velikost rostlin prostě rozšiřuje možnosti jejich využití. Hledíky přitom rostou velmi rychle, jelikož však mají značné nároky na teplo, jsou u nás pěstovány většinou jen jako letničky. A jelikož hledíky nenabízí modré zbarvení, je ideální jejich kombinace právě s modře kvetoucími druhy rostlin (stračky, ostrožky, orlíčky, šalvějemi, rozrazily, lupinami, zvonky atd.). Lodyhy vysoké běžně 20 až 100 cm (v extrému i 200 cm) zdola dřevnatí a vyrůstají z kuželovitého, rozvětveného oddenku. Přímá, větvená lodyha je ve spodní části lysá a její listy jsou vstřícné, v horní části je ochlupená a listy má střídavé. Listové čepele jsou čárkovité až vejčité, u báze klínovité, na vrcholu špičaté a po obvodu celokrajné. Kopinaté listy bývají dlouhé až 7 cm a široké do 2 cm, ve středu jsou nejširší. Výrazné květy hledíků jsou dlouhé 3 až 4 cm a vyrůstají v hustém, koncovém, hroznovitém květenství (žláznatý hrozen) s chlupatým vřetenem. Tyto oboupohlavné květy s kratšími listeny mají přibližně 1 cm dlouhé stopky. Pět žláznatých, vejčitých a na koncích tupých kališních cípů je dlouhých jen 0,7 cm. Koruna má dva pysky, je šklebivá a ústí trubky je uzavřené vysoce vypouklým patrem huňatého dolního pysku. Rostliny nakvétají postupně zdola nahoru. Plodem je válcovitá tobolka dlouhá cca 1,5 cm. Tobolka je válcovitá, mnohosemenná a s otevírajícími se zuby na vrcholu. Podlouhlá a tmavohnědá semena jsou dlouhá 1 mm. Květy rozkvétají od června do září a jsou nejčastěji opylovány čmeláky, kteří dovedou otevřít jícen koruny a vlézt dovnitř. Na dolním pysku každého květu je žlutá skvrna s bílým okrajem. A právě ta označuje místo, kudy se hmyz může dostat do květu, kde najde kýžený nektar i pyl. Ukrývají se totiž hluboko uvnitř. Čmeláci se tudíž nejenže dostanou do květu, ale jsou svými dlouhými sosáky schopni si sáhnout až pro nektar. A jelikož se pyl z květů nedostane ven, nedochází k opylení rostlin navzájem. Ze semen vyrostlé nové rostliny si proto zachovávají barvu mateřské rostliny. Jelikož hledíky pochází ze slunného Středomoří, vyžadují i v našich zahradách, na okenních parapetech a balkónech dostatek slunce. Půdu potřebují dobře propustnou, středně těžkou, hlinitopísčitou, s dostatkem vápníku a bohatou zásobou živin. V chudých, případně těžkých a trvale zamokřených jílovitých půdách hledíky málo kvetou. Nesnáší ani přemokření substrátu v mobilních nádobách, listy rostlin pak žloutnou, uhnívají kořeny a nakonec uhynou i rostliny. Naopak hledíky snesou krátkodobé přísušky. Pokud v zimě nejsou příliš tuhé mrazy, přežijí rostliny při zakrytí až do další sezóny jako trvalky. Koupit si můžeme semínka hledíků i vzrostlé sazenice, které se prodávají ještě na začátku léta. Výsevy se provádí na začátku března ve skleníku či v teple domova. Vyséváme vždy více semen vedle sebe, semínka lehce zatlačíme do výsevního substrátu, případně volně zakryjeme vrstvičkou zeminy. A pozor, vyšší vzdušná vlhkost při klíčení způsobuje často padání klíčních rostlin. Půdu proto jen mírně rosíme. Vzrostlé rostliny vysazujeme na záhon a do nádob až v květnu po ledových mužích. Sazenice středně vysokých a vysokých druhů lze pro rozvětvení zaštípnout. To se dělá přibližně u 10 cm vysokých rostlin. Nízce rostoucí druhy se větví přirozeně. Ve vegetačním období hnojíme nejlépe rostlinnými výluhy (jíchami). Na dusík bohatá kopřivová jícha je naprosto ideálním hnojivem a zároveň chrání hledíky před mšicemi. Na ně totiž hledíky trpí opravdu silně. Proti mšicím pomáhá i mýdlová voda a výluhy z rebarborových a rajčatových listů či tabáku. Bohaté nasazení na květ podpoříme zálivkou ze zkvašeného drůbežího trusu (drůbežím guanem). Průběžné nasazování na květ až do podzimu podpoříme odstraňováním odkvetlých květů i celých lodyh. Pokud však necháte alespoň část květenství, aby se z nich mohly vytvořit tobolky se semeny, zajistíte si nové rostliny na stejném místě i v příštím roce. Hledíky se totiž ochotně množí samovýsevem. Po odkvětu je též možné rostliny kompletně sestřihnout, znova obrazí a začnou opět kvést.Zdroj: wikipedia.org, abecedazahrady.cz, irceptar.cz, chatar-chalupar.cz
