Nález několika úzkých hliněných válečků přilepených k rámu okna, zadní straně obrazu nebo polici dokáže majitele bytu pořádně vyděsit. Když se jedna komůrka otevře a uvnitř se objeví několik nehybných pavouků, podezření na nebezpečného vetřelce ještě zesílí. Ve skutečnosti jde často o hnízdo kutilky asijské, druhu Sceliphron curvatum.Tato štíhlá černožlutá kutilka pochází z Asie, ale ve střední Evropě se rozšířila a v České republice je opakovaně pozorována v Čechách i na Moravě. Je vázaná na teplá místa a lidské stavby jí nabízejí sucho, závětří a množství chráněných koutů. Samice sbírá vlhké bláto a po malých dávkách z něj staví podlouhlé hnízdní buňky. Ty mohou být jednotlivé nebo částečně slepené do skupiny. Odborné nálezy popisují nejčastěji několik až zhruba dvě desítky buněk pohromadě. Kutilka je umísťuje na budovy, do okenních a dveřních rámů, do škvír, ale také přímo do interiéru na nábytek, obrazy nebo jiné chráněné předměty.Do každé komůrky nanosí několik pavouků, které žihadlem ochromí. Pavouci nejsou určeni k dalšímu životu v hnízdě, ale jako čerstvá zásoba potravy. Samice k nim položí vajíčko a buňku uzavře blátem. Vylíhlá larva postupně potravu spotřebuje, vytvoří si kokon a později se z komůrky prokouše dospělá kutilka. Kutilka kořist neusmrtí okamžitě. Ochromení pomáhá udržet pavouky déle použitelné jako potravu pro larvu. Pro člověka je pohled do otevřené buňky nezvyklý, ale nejde o parazitické hnízdo, ze kterého by se pavouci rozutekli po bytě. Nalezení pavouci už zpravidla nejsou schopni normálního pohybu.Dospělá kutilka loví pavouky přiměřené velikosti a může využít více druhů. Zahradní pavoučí populace tím obvykle neohrozí. Jde o přirozenou loveckou strategii samotářského blanokřídlého hmyzu. Kutilka asijská nežije v početné kolonii s dělnicemi a královnou. Každá samice buduje a zásobuje své vlastní buňky. Nehlídá velké papírové hnízdo a v okolí se netvoří roj útočících jedinců. Má sice žihadlo, které používá při lovu pavouků, vůči člověku je však neútočná a brání se především při přímém sevření.To neznamená, že je vhodné brát ji do ruky nebo rozebírat čerstvé hnízdo holými prsty. Při alergii na bodnutí blanokřídlým hmyzem je namístě běžná opatrnost. Ve většině situací stačí otevřít okno a umožnit dospělci odletět. Je-li hnízdo venku na místě, kde ničemu nevadí, můžete je ponechat. Kutilka po dokončení buněk svou přítomností domácnost neobtěžuje jako společenské vosy. Uvnitř obytné místnosti však majitelé často chtějí hnízdo odstranit. Nejjednodušší je počkat, až se u něj dospělá samice nepohybuje, podložit je nádobou nebo papírem a celé komůrky mechanicky sejmout.Protože jde o nepůvodní druh, není nutné hnízdo za každou cenu zachraňovat a přenášet. Nepoužívejte však plošné postřiky v interiéru. Po odstranění místo omyjte a utěsněte spáru, kudy kutilka přilétala. Sítě do oken, zavírání oken při delší nepřítomnosti a kontrola klidných koutů omezí opakované hnízdění. Dospělec má velmi štíhlé tělo s dlouhou stopkou mezi hrudí a zadečkem. Nohy jsou zčásti žluté a při letu hmyz působí lehce a protáhle. Nejvýraznější stopou je ale samotná stavba z bláta. Běžné společenské vosy vytvářejí hnízda z papíroviny, samotářské zednice zase používají dutiny a uzavírají jejich vstupy. Podlouhlé hliněné buňky naplněné pavouky jsou pro kutilky rodu Sceliphron typické.Pro přesné určení vyfoťte dospělce i celou skupinu buněk. Hnízdo neotvírejte jen kvůli fotografii. Pokud už je poškozené, lze zdokumentovat i obsah, ale nemanipulujte zbytečně s larvou nebo kokonem. Zdroje:AOPK ČR – karta druhu Sceliphron curvatumSeveročeské muzeum – odborný článek o kutilce asijské v severních ČecháchWikipedie
