Počínaje půdními mikroorganismy a žížalami najdeme v kompostech mnoho života, například hlístice, stonožky, mnohonožky, štírce, svinky a jiné. V kompostu je také mnoho druhů hub a plísní. Vesměs jde o živé organismy, které kompost filtrují, dezinfikují, zbavují jedů a pomáhají rozkládat. Ve správně založeném kompostu probíhají ozdravné procesy, při kterých jsou ničené různé patogeny, ale třeba i semena plevelů. V kompostu se koncentruje spousta živin, rozkládá se organická hmota rostlinného původu a vzniká humus. Jenže to vše se líbí i jiným návštěvníkům. Pokud váš nechráněný kompost navštíví ježek, nic se neděje, při svém šmejdění vás zbaví slimáků a také nějakého hmyzu, třeba i nežádoucích larev. Ovšem kompostovat jen na obyčejné nechráněné hromadě, která je případně vymezena třeba ohrádkou z palet, a která prostě jen bez našeho přičinění hnije, se nemusí úplně vyplácet. A čím hůře svůj kompost založíme a pečujeme o něj, o to je výsledek horší. Bez toho, aby hmota mohla dýchat a abychom ji pravidelně promíchávali, kompostovat nelze. Když to dělat nebudeme, budou se nám v kompostu množit paraziti, choroboplodné zárodky, ale i různé druhy much, brouků a jejich larev. Mouchy kladou vajíčka do materiálu, který se zapařuje (mokré trávy, hnoje smíšeného se slámou, rozkládající se hmoty). Suma sumárum si v konečném důsledku spolu s pocitem, že rozvážíme uleželý kompost, rozvážíme i patogeny (plísně a choroby) a škůdce. Ještě horším nezvaným hostem v kompostu jsou ale myši, tedy hlodavci. Předně se zde zabydlí velmi rychle a rády, sežerou, co se dá a jako hmotu ke kompostování nám zanechají svůj biologický odpad, který nepěkně zapáchá. Například jedna studie z New Yorku uvádí, že škůdci včetně krys (u nás potkanů, kteří krysy vytlačili), jsou třetí nejčastější překážkou kompostování hned po nedostatku prostoru a nedostatku znalostí. Problémy se škůdci by se podle studie neměly podceňovat, nejsou však nepřekonatelné. Nabízí se rovnou několik jednoduchých opatření, která pomohou vystěhovat nežádoucí obyvatele z kompostu a nejlépe je tam ani nepustí. A dokonce odradí i další zvířata od pohybu na kompostu, například mývaly a domácí mazlíčky. Volně žijící mývaly sice zrovna v našich podmínkách řešit nemusíme, ale domácí mazlíčky a hlodavce rozhodně ano. Studie radí, že bychom měli v prvním řadě dobře zvážit, co do kompostu přidáváme. Lákat myši a jiné nežádoucí návštěvníky na zbytky sýra, pečiva, ale i masa, oleje, pečiva a na další dobroty, se rozhodně nevyplácí. Obecně platí, že čím více lákavých zbytků potravin přidáme, tím více bude nežádoucích návštěvníků. Do kompostu také nepatří výkaly masožravých živočichů včetně steliva pro kočky, zvyšujete se tak pravděpodobnost výskytu nepříjemných parazitů a chorob. Třeba v případě koček je velmi nebezpečná toxoplazmóza. Neměli bychom proto nechávat své chované masožravce vykonávat na kompostu jejich potřebu. Babička mi dokonce kdysi vyprávěla, že každý její starý a umírající pes, jakého kdy měla, odešel skonat na kompost. Prý poznal své místo. Bez komentáře. Další radou je sice přidávat rostlinné zbytky potravin, ale dávat je do středu kompostu a hned zahrnovat vrstveným materiálem (trávou, listím, dřevní štěpkou, zeminou a pilinami). V každém případě vždy platí, že pravidelným přehazováním (otáčením kompostu) urychlíme rozklad (zvýší se teplota) a pro škůdce již zde nezbude nic dobrého na zub. Přehazování a urychlený rozklad také odradí zvířata, která hledají suchý pelíšek. A hlavně ničím nerušený. Pokud v kompostu jsou, přeházením hmoty je vypudíme. Ve zdravém kompostu je také třeba udržovat správný poměr hnědé a zelené hmoty. Vůbec nelepší je použít uzavřený plastový kompostér s větracími otvory a ty ještě opatřit stejně jako dno kompostu hodně hustým pletivem. Kompost je též vhodné umístit co nejdál od domu, obzvláště myši jsou lidskými budovami přitahovány jako magnetem. Stejně tak je třeba z jakékoli blízkosti kompostu odstranit atraktory, které škůdce lákají. Tedy krmivo pro zvířata, krmítka pro ptáky, ale i popelnice. Kompost navíc nezakládáme pod ovocnými stromy a keři bobulovin, ani u sušených hromad dřeva, kůlny či křoví. Kompostovací nádobu je prostě dobré umístit co nejdále od hnízdišť a jakýchkoli zdrojů potravy. Největším problémem zůstává, jak především hlodavcům zabránit, aby se do kompostu dostali. Ono je to totiž prakticky nemožné. Když zabráníme potkanům, nezabráníme jejich mláďatům a malým druhům hlodavců, kteří se protáhnou i nejmenší skulinkou. V tomto případě žádné drátěné pletivo nepomůže. Nezbývá proto než pravidelně prohazovat, neházet do kompostu chutné zbytky potravin, udržovat poměr zelené a hnědé (zeminy) hmoty a zabrat by mohlo i pravidelné přidávání vápna, to hlodavcům chutnat nebude. A na závěr něco pro pobavení. Výše zmíněný článek amerického autora radí zaměstnávat kočky a psy k hlídkování v oblasti kompostu, nesmí se ale přímo ke kompostu kvůli svým případným výkalům dostat. Tedy na jeho povrch. A pokud to prý nepomůže a váš problém je vážný, máte přivolat odborný servis, který zvířata odchytí a odstraní. Již jsem se i u nás setkal s různými způsoby podnikání, ale nabízet deratizaci kompostu, to je opravdu možné jen v New Yorku a podobných destinacích. I když třeba v Praze bych to možná i zkusil. Jako zahrádkář dávám palec nahoru a… smích.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, stlawrence.cce.cornell.edu, ČESKÉSTAVBY.cz
